blah. Inocenc XI.

Innocentius Pp XI

12. srpna, připomínka
Postavení:	papež
Úmrtí:	1689

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze zbožné aristokratické rodiny. Narodil se 19. 5. 1611 v Como v Itálii jako Benedetto Odescalchi. Měl bratra, který se stal biskupem v Novara. Benedetto první vzdělání získal u místních jezuitů, pak studoval v Římě a Neapoli, kde roku 1639 dosáhl doktorátu. Předsedal apoštolské komoře, působil jako komisař v Ancona a papežský administrátor v Macerata. Stal se pak farářem u sv. Onufria a papežským nunciem ve Ferrara.

Byl 65letým kardinálem, když byl 21. 9. 1676, po dvouměsíčním mezivládí, zvolen papežem a přijal jméno Inocenc XI. Jeho zvolení v Římě se nelíbilo francouzskému králi Ludvíku XIV. a pro potíže, které zprvu král dělal, Inocenc XI. nastoupil na papežský stolec o další dva měsíce později.

Mezi prvním začal rozsáhlou reformní činnost a zajistil konsolidaci finančně zhrouceného papežského státu. Začal mnoha omezeními na papežském dvoře. Sám vedl přísný život a dbal na dodržování reformních předpisů určených duchovenstvu i laikům. Kritizoval nesprávné názory jezuitů v moralistních spisech. Odsoudil nauku španělského P.M. Molinose, že křesťanské dokonalosti lze dosáhnout jen naprostým klidem duše, která nemá být rušena žádnou činností.

Evropským vladařům pomáhal v boji proti Turkům. Konfliktní vztah se zmíněným králem Ludvíkem XIV. provázel celý jeho pontifikát. Ludvík považoval papežskou pravomoc obsazování biskupských stolců za omezování své moci, proto ji neuznával. Následkem toho zůstávalo mnoho stolců bez biskupa. Další papežovou bolestí bylo omezování práv církve v Anglii, které měl na svědomí její král Jakub II., podporující i nesprávné věroučné názory. Případné spojenectví těchto dvou králů pro státnické zájmy před náboženstvím bylo stálou hrozbou. Papež Inocenc XI. se však důsledně věnoval zájmům církve a je chválen za neúčast na "diplomatických pletichách." Zemřel v Římě 12. 8. 1689 po 13tiletém pontifikátu.

Blahořečený byl 7. 10. 1956 papežem Piem XII.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioanna Francisca Frémiot de Chantal (1641); Euplus (304); Anicetus et Photius (s. IV); Innocentius Pp XI^♦ (1689); Victoria Díaz y Bustos de Molinaw (1936); Sebastianus Calvo Martínez et VI socii: Gregorius Chirivás Lacambra, Iosephus Pavón Bueno, Nicasius Sierra Ucar, Petrus Cunill Padrós, Venceslaus Clarís Vilaregut, Antonius Perulles Estívill^♦ (1936); Florianus Stępniak et Iosephus Straszewski^♦ (1942); Carolus Leisner^♦ (1945); Muredachus (ca. s. V); Lelia (s. V); Herculanus, ep. Brixien. (s. VI); Porcarius et socii (ca. s. VIII); Carolus Meehan^♦ (1679); Petrus Jarrige de la Morelie de Puyredon^♦ (1794); Flavius (Atilanus); Argüeso González^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský