Anicetus et Photius
12. srpna, připomínka | |
Postavení: | mučedníci |
Úmrtí: | s. IV |
ŽIVOTOPIS
Byli strýc a synovec. Anicet, nikomedijský velmož, neohroženě prý vytkl císaři Diokleciánovi jeho ukrutnosti vůči křesťanům a sám se k vyznávání víry přiznal. Následovalo jeho kruté bití a podle legendy ho synovec Focius při mučení přišel políbit. Tím si však přivodil stejný osud. Oba nakonec na následky mučení zemřeli v žaláři nebo byli ještě zaživa vhozeni do pece. V tom se podání rozcházejí.Ioanna Francisca Frémiot de Chantal (1641); Euplus (304); Anicetus et Photius (s. IV); Innocentius Pp XI♦ (1689); Victoria Díaz y Bustos de Molinaw (1936); Sebastianus Calvo Martínez et VI socii: Gregorius Chirivás Lacambra, Iosephus Pavón Bueno, Nicasius Sierra Ucar, Petrus Cunill Padrós, Venceslaus Clarís Vilaregut, Antonius Perulles Estívill♦ (1936); Florianus Stępniak et Iosephus Straszewski♦ (1942); Carolus Leisner♦ (1945); Muredachus (ca. s. V); Lelia (s. V); Herculanus, ep. Brixien. (s. VI); Porcarius et socii (ca. s. VIII); Carolus Meehan♦ (1679); Petrus Jarrige de la Morelie de Puyredon♦ (1794); Flavius (Atilanus); Argüeso González♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský