blah. Marek D Aviano

Marcus de Aviano /Carolus Dominicus/ Cristofori

13. srpna, připomínka
Postavení:	kněz OFMCap
Úmrtí:	1699

ŽIVOTOPIS

Tento Ital z Avianu poblíž Udine se v 17 letech stal kapucínem a v 24 letech knězem. Od 45 let pro mimořádné charisma byl potulným misionářem v mnoha zemích Evropy. Cestami Boží Prozřetelnosti byl přiveden r. 1683 do Vídně, k níž se blížila přesila Turků. Na výšině Kahlenberg modlitbou, v níž se nabídl Bohu jako oběť za záchranu křesťanství, přispěl k vítězství nad přesilou Turků. K osvobození Vídně dopomohl dvakrát. Mezi tím se podílel na udržení morálky vojsk v pěti taženích. Zemřel na nádorové onemocnění ve Vídni.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

APOŠTOLSKÝ MISIONÁŘ A HRDINNÝ OBRÁNCE

Narodil se 17. 11. 1631 v Avianu v Itálii a při sv. křtu dostal jméno Karel Dominik. Rodiče, Marek Cristofori a Růžena Zanoni, byli vznešeného rodu a svého syna ve 13 letech poslali na výchovu do jezuitského internátního gymnázia v Gorizia. Karel si tam prý umanul, že se vydá na misijní cestu obracet Turky na křesťanskou víru. Na útěku za tímto cílem došel ke kapucínskému klášteru v Capo d'Istria. Po překonání vnitřních potíží s osvětlením celé situace, došel k přesvědčení, že ho Boží prozřetelnost zve k řeholnímu povolání. V 17 letech, 21. 11. mu bylo dopřáno v Coneglianu obléci hábit a s novým jménem Marek začít noviciát. V dalším roce složil sliby a z rozhodnutí generálního představeného mu bylo umožněno vystudovat teologii. Kněžské svěcení přijal 18. 9. 1655 v Chioggi. Stal se lidovým kazatelem a po pěti letech představeným kláštera. Prvně od 1672 v Bellunu a za dva roky v Oderzu. Pro jeho touhu po kontemplativním životě bez zátěže starostí a odpovědnosti za komunitu ho představení přeložili do Padovy. Tam u něj 8. 9. 1676 objevili při kázání bez přípravy charisma slova. V jeho promluvě k učencům viděli prorocké znamení. Aby jeho dar výřečnosti byl využit, musel cestovat. Apoštolské působení začal rozvíjet v okolí Benátek a po Itálii. Už z Padovy měl pověst divotvůrce, protože tam v r.1676 navštívil dům šlechtických panen San Prosdocimo, kde byla po 13 let upoutána na lůžko sestra Vincencie. Ta po Markově modlitbě a požehnání náhle mohla opět chodit. Takové zázraky i kazatelské charisma měly za následek, že kam otec Marek přišel, scházely se i mnohatisícové zástupy posluchačů. Při vší slávě si Marek zachoval pokoru a vedl asketický život s hlubokou zbožností.

V roce 1680 navštívil Tyrolsko, Bavorsko, Solnohrad i jiná rakouská města, zejména Linec (Linz), kde byl očekáván císařem Leopoldem I. Stal se jeho důvěrníkem a rádcem. Pokračoval pak do Vídně a Neuburgu, kde je vzpomínán další jeho zázrak. Přes vánoce byl v Benátkách a z jara se vydal do Francie a odtud do Holandska, Belgie, pak přes Německo a Švýcarsko zpět do Itálie. Prostřednictvím papeže byl zván králem Španělska k apoštolátu i v jeho zemi. Vyplul z Janova, ale pro zdravotní problémy chtěl projít Francií, jenže Ludvík XIV. nesouhlasil. A tak cestami Boží Prozřetelnosti skončil zřejmě r. 1683 ve Vídni. K té se právě blížili turečtí oblehatelé. Celá jejich armáda měla asi 150 tisíc vojáků, zatímco ve vojsku křesťanských spojenců jich bylo jen 40 tisíc. Marek navštívil císařský tábor a přinesl do něj pokoj i důvěru v Boží pomoc. Spřátelil se s vojáky i s jejich velitelem, polským králem Janem III. Sobieským.

Dne 12. 9. 1683 začala na výšině Kahlenberg bitva mezi islámem a křesťanstvím. Kapucín Marek nechyběl uprostřed bojové vřavy a přispěl k dobytí výšiny. Na Kahlenbergu se modlil a nabídl se Bohu jako oběť za záchranu křesťanství. Turecká vojska, ač byla v přesile, byla poražena, Vídeň byla osvobozena. Marek věřil v zázrak i v další Boží přispění. Stal se proto svědkem porážky islámu na dalších místech v Evropě včetně později opakovaného vítězství ve Vídni r. 1697. Je mu přičítán podíl na udržení morálky vojsk v taženích u Budapešti, Neuhäuselu, Moháče, Bělehradu až do uzavření míru v Karlowitz v r. 1689.

Při poslední cestě do Vídně v r. 1699 přiznal, že je se silami na konci. Příčinou byl i nádor, kvůli kterému od 25. 7. do 13. 8., kdy odevzdal Pánu svou duši, už nevstal. Při jeho odchodu z tohoto světa byli u něj i císařští manželé. Pohřben byl do kapucínské krypty ve Vídni po bok císařů.

Proces jeho blahořečení byl zahájen ve Vídni r. 1891 a hrdinský stupeň jeho křesťanských ctností byl potvrzen dekretem 6. 7. 1991. V dubnu 2002 byl uznán posmrtný zázrak důležitý pro slavnostní beatifikaci k níž došlo 27. 4. 2003 v Římě.

Blahořečený byl 27. 4. 2003 papežem Janem Pavlem II.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zachování pokory a rozhovory s Bohem v modlitbě, patřily k základům, na kterých byl Marek schopen uskutečnit Boží vůli a dosáhnout svatosti. V tom ho potřebuji následovat a jako on si položím častěji otázku: "Co ode mne Bůh očekává?" Budu se učit probírat s ním svůj život.

Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal blahoslaveného Marka D Aviano, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře a sloužil Tvé církvi svým kázáním i příkladem; pomáhej nám, abychom na jeho přímluvu zachovali víru, kterou hlásal, a kráčeli cestou, kterou ukazoval svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Pontianus et Hippolytus (asi r. 236); Cassianus, m. in Flaminia (ca. 300); Radegundis (587); Maximus Confessor (662); Ioannes Berchmans (1621); Gertrudis^♦, abbatissa Altenbergen (1297); Benildus /Petrus/ Romançon (1862); Secundinus Maria Ortega García et XIX socii^♦ (1936); Modestus García Martí^♦ (1936); Iacobus Gapp^♦ (1943); Marcus de Aviano /Carolus Dominicus/ Cristofori^♦ (1699); Antiochus, ep. Lugdunen. (ca.500); Vigbertus (ca. 739); Patricius O'Healy et Connus O'Rourke^♦ (1579); Gulielmus Freeman^♦ (1595); Petrus Gabilhaud^♦ (1794); Ioannes Agramunt^♦ (1936); Iosephus Bonet Nadal^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský