Iacobus, eremita
| 28. ledna, připomínka | |
| Postavení: | poustevník |
| Úmrtí: | s. VI |
ŽIVOTOPIS
Římské martyrologium nám dnes připomíná i život poustevníka z Palestiny, který se po dlouhou dobu ukrýval v kamenné hrobce a vedl tam život kajícníka.Za pravděpodobné se považuje, že pocházel ze severoizraelského města Hefy (dnes Haifa) a 50 let prožil v jeskyni na hoře Karmel. Potom se stalo něco, co mu silně ochromilo víru.
V legendární části se podle některých životopisců vyskytuje více fiktivních prvků. V některých bodech je také znát odraz konfliktů charakteristických pro vztahy křesťanů se samařskými komunitami v té oblasti, ale o více jak století dříve, než uvádí martyrologium.
Těžko říci, kterým směrem je úsudek správný. Možná má legenda upozornit na to, že asketický život není zárukou setrvání ve víře, že spoléhání na sebe může být zrádné a jen Boží milost a milosrdenství je tím, bez čeho se na cestě do nebe nelze obejít. Už v legendě jsou prvky tohoto milosrdenství poté, co poustevník „zahodil víru“ kvůli vlastnímu zklamání. Do cesty se mu pak postavil přítel, který mu vrátil důvěru v Boží lásku. Jakub pak znovu začal vést asketický a důslednější život s rozjímáním o Boží lásce.
Jeho příběh začal o životě se známkami svatosti, včetně obrácení jedné padlé dívky a zachránění druhé z moci démona. Pak postupuje k tomu, že mu tu dívku její otec svěří do ochrany a on situace zneužije, dopustí se na ní hříchu a pak z obavy, aby se to druzí nedozvěděli, dopustí se dalšího většího zla, kterým je zavraždění svědka. Ukázalo se, že se dostal „na dno“, ale Bůh se ho nevzdal ani když chtěl skončit v hříších a poslal mu do cesty přítele. Díky tomu se stal svatým.
Zde se nabízí úvaha, zda také každého z nás nechce Bůh poslat jako přítele k někomu, koho bychom mohli i my nasměrovat k Bohu.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Thomas de Aquino (1274); Ioannes, presb. apud Lingones (asi 554); Iacobus, eremita (s. VI); Iulianus, ep. Conchen (asi 1207); Bartholom♦, relig. Ordo Camald (1224); Iulianus Maunoir♦ (1683); Agatha Lin Zhao, Hieronymus Lu Tingmei et Laurentius Wang Bing (1858); Iosephus Freinademetz (1908); Moyses Tovini♦ (1930); Maria Aloysia Montesinos Ordu♦ (1937); Olympia (Olga) Bida♦ (1952)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský