Tarsicius
15. srpna, připomínka | |
Postavení: | akolyta, mučedník |
Úmrtí: | asi 257 |
Patron: | akolytů, ministrantů, dělníků |
Atributy: | hoch, hostie, kameny, lilie |
ŽIVOTOPIS
Byl římským hochem, akolytou. Na cestě s Nejsvětější svátostí k vězněným křesťanům byl od svých vrstevníků ubit kameny, protože bránil a chránil své poslání.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Po roce 250 byl vychováván u zbožného strýce v Římě, kde chodil do školy. Oba rodiče prý ztratil a jeho životní silou byla víra a láska k Ježíši, kterému chtěl z celého srdce sloužit. Křesťané se tehdy i s papežem Štěpánem I. museli ke slavení mše svaté scházet tajně z důvodů krutého pronásledování. A přesto se víra v Pána Ježíše šířila. Ti, kteří ho neznali, poznávali jeho lásku z chování těch, kteří s ním žili. Toto je povinností křesťanů všech dob. Zajatí křesťané svou sounáležitost s Kristem nezapírali, ale byli ochotni přijmout mučednickou smrt s radostným vědomím, že se setkají s Ježíšem tváří v tvář a budou prožívat účast v Boží lásce. Proto jejich svědectví bylo velmi účinné.
Zajatci pro poslední boj potřebovali posilu ze spojení s živým Ježíšem a osoby, u nichž se dalo předpokládat, že by jim mohly nést eucharistii, neměly naději se k nim dostat. Po jedné bohoslužbě v katakombách (podzemních pohřebištích), když se jednalo o to, kdo ponese svaté přijímání do vězení a nemocným, nabídl se přisluhující hoch Tarsicius. Věděl, že ještě větší touhu než uvěznění má po spojení s nimi sám Ježíš. Předpoklad, že hoch bude nejméně nápadný i jeho statečná láska vedla biskupa k tomu, že ho učinil akolytou a svěřil mu nesení eucharistie.
Cestou soustředěného Tarsicia zastavila parta výrostků a vyzvídali na něm, kam má namířeno. Některý z nich měl tušení, že je křesťan a další, který ho za řeči chtěl chytit za ruku nebo do něj vrazil, si všiml, že něco skrývá pod košilí. K podezření, které by nenapadlo dospělé, došli tito mladíci, kteří si s Tarsiciem chtěli pohrát. Ten nechtěl Kristovu potupu připustit ani za cenu života, proto věrně střežil své tajemství a nakonec se nechal raději umlátit nepřátelskou rukou s kamenem.
Jedno podání uvádí, že útočníky před Tarsiciovým skonem rozehnal voják na koni, v němž Tarsicius poznal křesťana a předal mu schránku s eucharistií s posláním dokončit úkol. Dle jiného byla neporušena objevena jiným křesťanem, který se sklonil nad ubitým Tarsiciem. Jeho smrt však nebyla marná.
Tento první mučedník eucharistie byl pohřben v Kalixtových katakombách u Via Appia.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Nad tímto příběhem zreviduji a oživím svůj vztah k svátostnému Ježíši, k nejdůležitějšímu zdroji duchovního života a posily v lásce.Všemohoucí, věčný Bože, Tys posiloval svatého Tarsicia, aby svým tělem statečně chránil Tvého Syna v eucharistii a pro lásku položil svůj život; na jeho přímluvu dej i nám sílu, abychom z lásky k Tobě snášeli všechny obtíže a usilovně směřovali k Tobě, jedinému zdroji života. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Maria Virgo, Assumptio ; Tarsicius (asi 257); Stanislaus Kostka (1568); Altfridus (874); Alypius, ep. Thagasten (ca. 430); Isidorus Bokanja♦ (1909); Ludovicus Masferrer Vila et XIX socii♦ (1936); Maria Sacrario a Sancto Aloysio Gonzaga /Elvira/, Moragas Cantarero♦ (1936); Vincentius Soler (1936); Iacobus Bonet Nadal♦ (1936); Claudius /Richardus/; Granzotto♦ (1947); Straton, Philippus et Euthychianus (s. inc.); Simplicianus (401); Hyacinthus, presb. Ord. Prædicat. (1257); Haymon Taparelli♦ (1495); Iuliana de Busto Arsitio♦ (1501); Iosephus Maria Peris Polo♦ (1936); Dominicus (Augustinus); Hurtado Soler♦ (1936); Carmelus Sastre Sastre♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský