Alypius, ep. Thagasten
| 15. srpna, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | ca. 430 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Afriky a stal se přítelem sv. Augustina. Z jeho mládí se traduje příhoda o křivém podezření, od něhož ho zachránila Boží Prozřetelnost a jak sv. Augustin píše, dostal od Ní poučení, aby v budoucnosti nesoudil podle zdání. Jednou si v Kartágu připravoval řeč v blízkosti peněžního ústavu, jehož mříže chtěl lupič právě pomocí sekery zdolat. Vyrušen byl někým jiným, ale Alypius zvedl sekeru a byl s ní v ruce přistižen. Proto byl zajat a veden k výslechu. Cestou mu na pomoc přispěchal známý úředník, se snahou zprostit ho obvinění. Šli kolem domu osoby, kterou Alypius zahlédl v blízkosti peněžního ústavu a jeho dítě, které si hrálo venku, začalo dosvědčovat, že mají v ruce jejich sekeru. S odhalením pravého lupiče byl Alypius propuštěn.Další příhoda z jeho života pochází z Říma, kde si doplňoval vzdělání kvůli místu ve státním úřadu. Přáteli byl zatažen na gladiátorské hry a těžce bojoval se svou vášní ke hrám. Silou vůle setrvával při nich se zavřenýma očima, tvrdíc přátelům, že jeho ducha ke sledování nepřinutí. Zapomněl však na sluch a s potleskem ještě jednou propadl staré náklonnosti. Z Říma pak odešel s Augustinem do Milána a byl svědkem společného rozhovoru s krajanem Ponticianem i Augustinova obrácení, při kterém mu Augustin adresoval slova: "Neučení povstávají z hříchů a uchvacují Boží království, zatímco my, se svou vědou bez srdce, se válíme v tělesných neřestech a krvi!" To vše se Alypiuse dotklo. S Agustinem přijal sv. křest od sv. Ambrože a také se s ním vracel do vlasti. Vykonal kající pouť do Jeruzaléma, seznámil se se sv. Jeronýmem a setrval na duchovní cestě. V Hippo se stal knězem a později biskupem v Tagaste, na místě dnešní Souk-Ahras ve východním Alžírsku (na severu Afriky), kde horlivě působil až do své smrti po roce 429.
Za svatého byl prohlášen v roce 1584 papežem Řehořem XIII.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, Assumptio ; Tarsicius (asi 257); Stanislaus Kostka (1568); Altfridus (874); Alypius, ep. Thagasten (ca. 430); Isidorus Bokanja♦ (1909); Ludovicus Masferrer Vila et XIX socii♦ (1936); Maria Sacrario a Sancto Aloysio Gonzaga /Elvira/, Moragas Cantarero♦ (1936); Vincentius Soler (1936); Iacobus Bonet Nadal♦ (1936); Claudius /Richardus/; Granzotto♦ (1947); Straton, Philippus et Euthychianus (s. inc.); Simplicianus (401); Hyacinthus, presb. Ord. Prædicat. (1257); Haymon Taparelli♦ (1495); Iuliana de Busto Arsitio♦ (1501); Iosephus Maria Peris Polo♦ (1936); Dominicus (Augustinus); Hurtado Soler♦ (1936); Carmelus Sastre Sastre♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský