blah. Isidor Bakanja

Isidorus Bokanja

15. srpna, připomínka
Postavení:	mučedník karmelitánského škapulíře
Úmrtí:	1909

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Konga. Velmi mladý (v 15ti-16ti) musel tvrdě pracovat. Po setkání s vírou se stal křesťanem, členem bratrstva karmelitánského škapulíře, katechetou a velkodušně se podílel na evangelizaci Afriky. Záhy proto trpěl pod bičem otrokáře, který mu přivodil tělesnou smrt kolem 20 let. Umíral v lásce a s příslibem pokračování přímluv v nebi za toho, který o jeho smrti rozhodl.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VĚREN KŘESTNÍMU SLIBU PRACOVAL PRO CÍRKEV V AFRICE

Narodil se kolem roku 1889 v Bokendela v Kongu jako třetí ze čtyř dětí. Rodina patřila k africkému kmeni Boanga. V roce 1905 musel začít pracovat v nedaleké Mbandaki jako dělník na stavbě. Přitom poprvé uslyšel od trapistů o Ježíši. V následujícím roce 6. 5. přijal svátost křtu, jméno Isidor a škapulíř Matky Boží z hory Karmel. S velkou horlivostí se začal snažit o mír mezi znepřátelenými kmeny. I přes své mládí se stal mužem dialogu, který navazoval s lidmi odlišných názorů. Hovořil o potřebě lásky, která nehledí na barvu pleti ani na společenské postavení. Působil jako laický katecheta a křesťanské povolání sloužit s láskou bral s opravdovostí.

Po krátkém pobytu u rodičů, odešel za potřebným výdělkem na obživu k belgičanu Reydersovi, který byl spolumajitelem velkoobchodu s kaučukem a slonovinou. Pracovně se dostal do Ikili, kde ho čekala nejen práce na plantáži, ale i utrpení kvůli víře. Van Cautera, pod kterým pracoval, byl označován jako zuřivý nepřítel křesťanů. Isidorovi zakázal nosit škapulíř, a veřejně ho dal za jeho nošení zbičovat. Další den Isidor opět začínal práci se škapulířem na krku a spolupracovníkům svědčil o Kristu. Za službu lásky a projevy víry dne 22. 4. 1909 nařídil Cautera, který mu škapulíř osobně strhl, jeho bičování s použitím ostrých hřebíků na konci bičů. Údajně mělo jít jen o dvě stě ran, ale kati po čase schválně zapomněli počítat. Až se zdálo, že jim už umírá pod rukama, odtáhli ho do udírny kaučuku, aby tam bez pomoci dotrpěl.

Isidorovo umírání bylo pomalé a bolestné. Rány zhoršovala infekce, ale jeho srdce nepřestávalo žít modlitbou. Prvním lidem, které po čtyřech dnech uviděl, začal mluvit o Ježíšově dobrotě. Ti se zhrozili jeho hlubokých, zhnisaných ran, po kterých mu lezly mouchy. Když za ním přišel zpovědník, Isidor řekl: "Otče, skutečně žádnou nenávist nepociťuji. Rozkázal, aby mne mučili. Je to jeho věc. Musí vědět, co dělá. Já se za něj budu modlit. Až budu v nebi, hodně za něj budu prosit." A pevně se držel růžence. Jednoho z přátel ještě před smrtí, poprosil, aby při setkání s jeho matkou, misionáři i soudcem řekl, že umíral jako křesťan. Od přátel byl přenesen do domu trapistů v Mbandaki při řece Zair, kde na verandě 15. 8. skonal.

Blahořečený byl 24. 4. 1994 papežem Janem Pavlem II. v Římě. Zároveň jím byl vyzdvižen jako mladý představitel laického hnutí v Zaire i člověk heroické víry.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad otázkou věrnosti svému křestnímu slibu a nad využíváním své angažovanosti pro Církev. V čem a jaký podíl Bůh ode mne očekává? Nechci zůstat vlažným a netečným. V tom směru konkretizuji své předsevzetí..

Všemohoucí, věčný Bože, Tys posiloval blahoslaveného Isidora Bakanja, aby neohroženě vydával svědectví o Kristu a věrnost křestnímu slibu zpečetil svou krví; na jeho přímluvu dej i nám sílu, abychom s láskou k Tobě žili věrně ze svátosti křtu a snášeli všechny obtíže, které na nás pro spásu světa dopustíš. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, Assumptio ; Tarsicius (asi 257); Stanislaus Kostka (1568); Altfridus (874); Alypius, ep. Thagasten (ca. 430); Isidorus Bokanja^♦ (1909); Ludovicus Masferrer Vila et XIX socii^♦ (1936); Maria Sacrario a Sancto Aloysio Gonzaga /Elvira/, Moragas Cantarero^♦ (1936); Vincentius Soler (1936); Iacobus Bonet Nadal^♦ (1936); Claudius /Richardus/; Granzotto^♦ (1947); Straton, Philippus et Euthychianus (s. inc.); Simplicianus (401); Hyacinthus, presb. Ord. Prædicat. (1257); Haymon Taparelli^♦ (1495); Iuliana de Busto Arsitio^♦ (1501); Iosephus Maria Peris Polo^♦ (1936); Dominicus (Augustinus); Hurtado Soler^♦ (1936); Carmelus Sastre Sastre^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský