blah. Klaudius /Richard/ Granzotto

Claudius /Richardus/; Granzotto

15. srpna, připomínka
Postavení:	řeholník OFM
Úmrtí:	1947

ŽIVOTOPIS

Narodil se 23. 8. 1900 v Santa Lucia di Piave poblíž Trevisy do hluboce křesťanské rodiny jako desáté dítě. Pokřtěn byl Richard. Do základní školy prý chodil jen tři roky a učení se mu moc nedařilo. Byl však vynikající kreslíř a měl i jiné talenty. V 9 letech mu zemřel otec. Tou dobou chodil pomáhat na pole. Pak se jeho zájem začal týkat obuvnictví a tesařství. Nebylo však v blízkosti domova vhodné místo a nezbylo než zednické řemeslo, kterému se již věnovali někteří z rodiny. Nato se dostal do kontaktu se sochařstvím, které mu doslova učarovalo a přimělo k doplňujícím kurzům pro další vzdělání.

V 18 letech nastoupil základní vojenskou službu, s níž ztratil 4 roky a v roce 1922 začal v Benátkách studium na Akademii umění. Při usilovném studiu chodil rád adorovat před svatostánek a vynikal zbožnou úctou k Panně Marii. Často pomáhal nemocným a ubohým. Po 6-7 letech studia v Benátkách získal titul profesora sochařství a řezbářství. Ve stylu novoklasicismu začal tvořit obdivuhodná díla, ale necítil se plně spokojen. Jeho radostí byly chvíle strávené před svatostánkem. Často z kostela odcházel s prémií inspirace pro další umělecké dílo. Rostla v něm touha po profesionální službě Bohu. Radil se s opatem na Monte Cassinu a v benediktinském klášteře neviděl perspektivu. Zcela opačný pocit zažil při poznávání františkánského života ve 33 letech. Uchvácen povoláním i vyhlídkami vstoupil k františkánům na jednom z benátských ostrovů - San Francesco del Deserto, kde přijal jméno Klaudius a začal noviciát. Na začátku byl ještě jako postulant poslán do Lurd s úkolem připravit se k vytvoření kopie jeskyně v koleji Chaimpo u Vicenzy na Benátsku. Zhotovil pak nádhernou kopii s vytesanou "Paní" a Bernardetou. Slavné sliby složil 8. 12. 1941.

Žil jako pravý františkán v pokorné a láskyplné službě, včetně chození po almužně pro bratrské společenství. Říkal: "Více mi záleží na tom být dobrým řeholníkem než slavným umělcem." Také prohlásil: "Chtěl bych, aby můj život zůstal skrytý jako pšeničné zrno. A jednou napsal: "Pane, když mi dáš dar utrpení, budu mít jistotu, že jsi přijal oběť mého života." Veškerou činností se přibližoval ke Kristu, s nímž chtěl mít podíl na smíru za celé lidstvo. Začala tajemná účast na jeho utrpení. Lékaři u něj zjistili novotvar na mozku. Klaudius tehdy předpověděl: "O nanebevzetí Panny Marie půjdu." V nedožitých 47 letech 14. 8. ztratil vědomí a následující den skonal. Pohřben byl do stínu lurdské jeskyně, kterou vytvořil.

Papež Jan Pavel II. při jeho blahořečení 20. 11. 1994 v Římě vyzvedl jeho velkomyslnou solidaritu, připravenost k oběti a lásce i to, že skrze sochařství se stal nástrojem evangelizace.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, Assumptio ; Tarsicius (asi 257); Stanislaus Kostka (1568); Altfridus (874); Alypius, ep. Thagasten (ca. 430); Isidorus Bokanja^♦ (1909); Ludovicus Masferrer Vila et XIX socii^♦ (1936); Maria Sacrario a Sancto Aloysio Gonzaga /Elvira/, Moragas Cantarero^♦ (1936); Vincentius Soler (1936); Iacobus Bonet Nadal^♦ (1936); Claudius /Richardus/; Granzotto^♦ (1947); Straton, Philippus et Euthychianus (s. inc.); Simplicianus (401); Hyacinthus, presb. Ord. Prædicat. (1257); Haymon Taparelli^♦ (1495); Iuliana de Busto Arsitio^♦ (1501); Iosephus Maria Peris Polo^♦ (1936); Dominicus (Augustinus); Hurtado Soler^♦ (1936); Carmelus Sastre Sastre^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský