sv. Klára /od Kříže /z Montefalco

Clara a Cruce

17. srpna, připomínka
Postavení:	abatyše, mystička OESA
Úmrtí:	1308

ŽIVOTOPIS

Pochází z Montefalco v Itálii, kde se narodila v letech 1268 až 1275 do křesťanské rodiny. Od útlého dětství vynikala zbožností. Její starší sestra Jana se stala představenou sdružení zbožných panen, které žily v poustevnickém společenství podle pravidel františkánských terciářek. Klára si pak u své sestry vyprosila, aby ji vzala do jejich společenství. Žila tam vůči sobě v mimořádné přísnosti. Za porušení mlčenlivosti si například jako pokání zvolila pomodlení sta Otčenášů, při kterých stála bosá na sněhu. V době Klářiných 13 let zbožné panny přijaly řeholi sv. Augustina na návrh spoletského biskupa.

Mimořádně ctnostná Klára byla spolusestrami velmi oblíbena i když se dá říci, že je svou horlivostí a úsilím, se kterým se bránila hříchům, zahanbovala. Vůbec nic by ji nemohlo přimět k porušení čistoty, neboť by prý raději podstoupila pekelná muka. Spolusestrám říkala: "Ctnost čistoty nám smrtelným zajišťuje slávu nesmrtelnosti, ona je vonným balzámem, který tělo uchovává neporušené, je jako odlesk věčného světla, které se smrtelník nemůže odvážit poskvrnit."

Abatyše Jana velmi brzy zemřela a spolusestry zvolily za její nástupkyni Kláru. Ta se z pokory a pro nízký věk vzpírala, ale ze stejné pokory se podrobila rozhodnutí biskupa a úřad představené přijala. Byla laskavou matkou, s trpělivou pomocí všem potřebným, zvláště nemocným a chudým. Pro mnohé a to i hodnostáře se stala rádkyní. Své sestry vedla více příkladem než slovy a nechtěla po nich víc než řehole předpisovala, ač vůči sobě byla přísná a držela tuhé posty. Svým asketickým životem přispívala k mnohým obrácením. Měla dar nazírání a byla jí odhalena mnohá tajemství.

S mimořádnou úctou denně rozjímala o přehořkém Ježíšově umučení a sestry povzbuzovala k vděčnosti Kristu za jeho výkupnou oběť. Před křížem zapomínala na současné dění a při vytrženích mysli často slzela. Z lásky k ukřižovanému Pánu a Spasiteli toužila i ona po síle jeho utrpení a prosila ho, aby i jí dal zakusit něco z toho, co pro nás snášel. Při jednom mystickém zážitku se setkala s Kristem nesoucím kříž a od té doby mívala nesnesitelné bolesti, k jejichž snášení jí byla udělována zvláštní milost, aby nepodlehla.

Ve 40 letech jí Bůh odhalil hodinu její smrti. Se sestrami se rozloučila se slovy: "Jdu od Vás ke Kristu, který mne volá a jemu svěřuji vás i sebe."

Po její smrti došlo k mimořádným událostem. Na žádost řeholnic bylo lékaři vyjmuto z jejího těla srdce s velmi patrnými stigmaty, které Klára tajila a řekla o nich sestrám až umírala. Jednalo se o hlouběji vtištěné nástroje Kristova umučení. Byla zřetelná trnová koruna, kříž, hřeby, kopí i sloup bičování s nástroji. Tento zázrak byl ze strany církve prozkoumán a potvrzen. Druhým zázrakem, jakoby dosvědčujícím slova o ctnosti čistoty se stalo to, že Klářino tělo zůstalo neporušené - nepodlehlo rozkladu. A stejně jako její srdce se znaky umučení vložené do stříbrného kříže se stalo předmětem úcty v Montefalco.

Blahořečená byla 13. 4. 1737 papežem Klementem XII. a kanonizována 8. 12. 1881 papežem Lvem XIII.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Myron (s. III); Mamans seu Mames (273/274); Eusebius Pp (310); Elias, iunior (903); Nicolaus Politi^♦ (1107); Clara a Cruce (1308); Ioanna Delanoue (1736); Henricus Canadell^♦ (1936); Ieron (856); Natalis Hilarius Le Conte^♦ (1794); Albertus, presbyter (1202)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský