sv. Makarius

Macarius, hegumenus

18. srpna, připomínka
Úmrtí:	850

ŽIVOTOPIS

Stal se představeným konstantinopolského kláštera Pelecete a své spolubratry vedl ke statečnosti a neochvějnosti v pravé víře. Sám vynikal ve ctnostech, kterým učil a v obhajobě svatých obrazů, proti jejichž úctě vystupovali byzantští císaři. Obrazoborectví bylo sice v r. 787 na koncilu v Nicei zavrženo a úcta ikon schválena, císař Lev V. Arménský (813-820), a pak i jeho dva nástupci, Michael Balba a Teofil, však tvrdě pokračovali v pronásledování až do nástupu císařovny Teodory r. 842. Hegumen Makárius byl již za císaře Lva V. pro svou pevnou víru vypovězen ze země a zemřel po mnohém bití ve vyhnanství v Bithínii. Některé životopisy datují jeho smrt do doby panování císaře Lva V., ale v martyrologiu je datum až po skončení pronásledování.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Helena, mater Constantini imperatoris (asi 329); Agapitus, m. Præneste (s. inc.); martyres Mass (s. III/IV); Macarius, hegumenus (850); Mannis Guzmánw (ca. 1235); Rainaldus de Concoregio^♦ (1321); Franciscus Arias Martín^♦ (1936); Iacobus Falgarona Vilanova et Athanasius Vidaurreta Labra^♦ (1936); Rosa a Domina Nostra a Bono Consilio Pedret Rull^♦ (1936); Albertus Hurtada Cruchaga (1952); Leo, m. Myræ (s. III/IV); Firminus, ep. Metien. (s. IV); Eonius (502); Leonardus^♦, abbas (1255); Paula Montaldi^♦ (1514); Antonius Banassat^♦ (1794); Martinus Martínez Pascual^♦ (1936); Vincentius Maria Izquierdo Alcónw (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský