blah. Boleslava Lament

Boleslava Maria Lament

29. ledna, připomínka
Postavení:	zakladatelka sester MSF
Úmrtí:	1946

ŽIVOTOPIS

Byla polskou švadlenou. Rady zpovědníků brala jako Boží vůli, usilovala o její plnění a o stálý duchovní růst. Prošla dvěma kongregacemi a pak založila třetí s názvem Sestry misionářky Sv. Rodiny. Působila také v Rusku a asi 3 roky po Velké říjnové socialistické revoluci (VŘSR) se vrátila do Polska. Založila desítky řeholních domů a vzdělávacích zařízení. Starala se zejména o sirotky a mladé lidi, které v těžké situaci vedla k Bohu i prostřednictvím svých sester. V úspěších viděla vždy dílo Boží a všechny zkoušky prožívala v odevzdanosti do Boží vůle.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŠVADLENA MISIONÁŘKOU

Pochází z varšavské arcidiecéze*, narodila se 3. 7. 1862 v Łowiczi. Byla první z osmi sourozenců. Po onemocnění neštovicemi v dětství trpěla poruchou sluchu. Ve Varšavě se vyučila švadlenou a za účasti své sestry Stanislavy si otevřela v Łowiczi krejčovskou dílnu.

Ve 20 letech jí v mysli utkvěla slova jejího duchovního vůdce: "Kéž vaše vůle odpovídá Boží vůli tak, jako se dvě voskové koule slévají v jednu."

Po přestěhování do Varšavy vstoupila se sestrou Stanislavou do noviciátu kongregace Sester Mariiny rodiny, která měla za úkol výchovu a vzdělání sirotků. Od složení slibů pracovala v různých městech a v Rusku jako učitelka šití i základních předmětů a vychovatelka. Kolem r. 1892 opustila kongregaci a v Krakově vstoupila do kláštera Sester Navštívení Panny Marie.

Ve třiceti letech se s mladší sestrou Marií vrátila do Varšavy, otevřela si krejčovskou dílnu a zapojila se do apoštolátu mezi chudinou. Starala se také o veřejnou noclehárnu se sto lůžky. Na návrh otce Kožmiňského odjela do běloruské Mohylevi, z pronajatého dřevěného domku udělala krejčovskou dílnu. Vedla misijní stanici a posilovala víru mladých v pravoslavném prostředí. Za přispění misionáře působícího v Rusku, o. Felixe Wierciňského, založila v říjnu 1905 kongregaci sester misionářek sv. Rodiny, pro které on napsal stanovy podle pravidel sv. Ignáce.

Za dva roky Boleslava přesídlila do Petrohradu, kde působila v letech 1907-1921. V Petrohradě se ujala vedení sirotčince a dvou farních škol. Dále sestry zřídily střední školu s penzionátem, která byla společná i pro pravoslavné dívky. Vlivem Velké říjnové revoluce a zestátnění školství musela se Boleslava natrvalo vrátit do Polska. V Ratowu v plocké diecézi zřídila sídlo kongregace, r. 1923 byla zvolena generální představenou a Misionářky Sv. Rodiny mohly začít nosit řeholní šat. Během dalších let otevřela deset nových domů a starala se o sirotky. Ukládala si mnoho sebezáporů a její zásluhou se u sester zvyšovaly didaktické schopnosti i odříkavý duch. V činnosti kongregace považovala sebe jen za Boží nástroj. Prošla mnohým utrpením a stále se odevzdávala do Boží vůle.

Naplánovala si zřízení větve kongregace s východním obřadem, ale politické důvody zabránily uskutečnění. Polskou nevraživost provokovalo vše, co bylo spojeno s ruskou kulturou.

Boleslava v letech 1926 až 1935 otevřela 19 nových domů v diecézích Vilno a Pinsk. Další dům v Estonsku mezi protestanty. Vše konala pro větší slávu Boží. Každoročně vizitovala všechny kongregační domy. Sestrám připomínala, že obrácení duší je dílem Boží milosti, kterou je potřeba vyprošovat modlitbou.

Po třicetiletém vedení celé kongregace odešla vypomáhat do řádového domu v Bialystoku. Počet sester se tam brzy zvýšil ze tří na třicet. Boleslava otevřela dvě nové školky a gymnázium, další řeholní dům a nová pracoviště včetně penzionátu pro chlapce. Starala se o ženy ve vězení a pomáhala nezaměstnaným. Roku 1941, v průběhu druhé světové války, ochrnula. Posledních pět let naplnila modlitbou a také nadiktovala dokončení direktáře a výklad stanov.

Zemřela a byla pochovaná v Ratově. Její ostatky jsou od r. 1979 v kostele sv. Antonína. Jan Pavel II. ji 5. 6. 1991 prohlásil v Białystoku za blahoslavenou.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu prosit a usilovat o to, aby má vůle odpovídala vůli Boží.

Bože, Tys povolal blahoslavenou Boleslavu Lament, aby následovala Tvého Syna a ukazovala cestu ke spáse; dej, ať povzbuzeni jejím příkladem následujeme Krista a jednou i my dojdeme k Tobě. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

POZNÁMKA

* Část Polska, kde leží varšavská arcidiecéze, byla v letech 1815-1918 součástí Ruska.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Sarbelius et Bebaia (asi 250); Papias et Maurus (asi s. III); Constantius, ep. Perusin (asi s. III); Valerius, ep. Treviren (s. III. ex.); Aphraates (asi 378); Gilda Sapiens (570); Sulpicius Severus, ep. (591); Villana de Bottis^♦ (1361); Bronislaus Markiewicz ^♦ (1912); Boleslava Maria Lament^♦ (1946)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský