Alexander, ep. Cpolitan
| 28. srpna, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi 336 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi roku 242. Jeho hlavním působištěm byl Cařihrad (Konstantinopolis). Nejstarší záznam se týká jeho naléhání na konání nicejského sněmu. Tuto potřebu pak pochopil císař Konstantin, který roku 325 za papeže Silvestra I. sněm svolal. V témže roce byl Alexandr ustanoven cařihradským patriarchou. Na sněmu, který byl později označen za I. ekumenický koncil, vystoupil jako horlivý obránce pravé víry.Hlavní téma sněmu bylo: "soupodstatnost Syna s Otcem."
Potřeba spolehlivé a závazné odpovědi byla vyvolána šířením bludu kněze Aria, který roku 318 vystoupil v Akexandrii s tvrzením, že Kristus není Bohem stejné podstaty s Otcem, ale je pouhým tvorem, byť nad ostatní vznešenějším, ale přece jen stvořením přijatým za Syna Božího. Tak napadl základní nauku o Nejsvětější Trojici a vykoupení. Způsobil, že se křesťané rozdvojili a vášnivě se napadali.
Alexandr se proto stal jeho úhlavním nepřítelem. Nové martyrologium o něm podává toto svědectví: "Jeho apoštolský zásah - jak píše svatý Řehoř Naziánský - potlačil bezbožnost ariánského vůdce."
Koncilní potvrzení, že pravým katolickým učením je "víra v Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, pravého Boha z pravého Boha, zrozeného, nestvořeného, jedné podstaty s Otcem", a odsouzení bludných spisů s trestem vyhnanství, Ariánovi nestačilo. Když mu bylo dovoleno vrátit se z vyhnanství, začal za svůj bludný názor bojovat znovu a vyvolávat nové rozkoly.
Patriarcha Alexandr jako obhájce pravé víry byl nucen znovu bojovat a dovést boj do definitivního konce. Svatého biskupa Alexandra předešlé martyrologium označilo za "proslaveného starce, na jehož zásah Arius - odsouzen Božím rozsudkem - vpůli praskl a vyšly jeho vnitřnosti." Alexandr pak zemřel požehnanou smrtí údajně roku 340 ve stáří 98 let.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Augustinus, ep. Hipponen. et doctor Eccl (430); Hermes, m. Romæ (s. III); Pelagius, m. Constantiæ (asi s. III); Iulianus, m. Brivate (asi s. III); Alexander, ep. Cpolitan (asi 336); Moyses (asi 400); Florentina (s. VII); Gulielmus Dean et VII socii: Gulielmus Gunter♦, Henricus Webley* (1588); Edmundus Arrowsmith (1628); Iuniperus /Michael/ Serra (1784); Ioachima de Vedruna (1854); Ioannes Baptista Faubel Cano et Arthurus Ros Montalt♦ (1936); Iosephus); Ample Alcaide♦ (1936); Alphonsus Maria Mazurek♦ (1944); Restitutus, ep. Carthaginen. (ca. 360); Vicinius (s. IV/V); Vivianus (s. V); Carolus Arnaldus Hanus♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský