Ioachima de Vedruna
| 28. srpna, připomínka | |
| Postavení: | řeholnice OCarm, zakl. kongregace |
| Úmrtí: | 1854 |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z Barcelony. Od dětství toužila po zasvěceném životě. V 16 letech se provdala a podle španělských životopisů měla 8 synů a 4 dcery. Její manžel zemřel, když jí bylo 33 let. Ve 43 letech se stala karmelitkou a zároveň založila novou kongregaci "Sestry karmelitky od Lásky", za účelem výchovy dívek a ošetřování nemocných. Vedla ji asi do r. 1850, kdy pro paralyzující onemocnění musela z funkce odstoupit. Po životě naplněném modlitbou s horlivou službou Bohu i blížním zemřela v 71 letech na choleru.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
NAPLNĚNÝ ŽIVOT
Narodila se 16. 4. 1783 v Barceloně ve Španělsku. Již od útlého dětství prožívala láskyplný vztah k Bohu. Když v 9 letech přistupovala k prvnímu svatému přijímání, obětovala Ježíši všechny své úkony, i ty nejmenší. O tři roky později začala bojovat o přijetí do kláštera karmelitek, v němž se toužila zasvětit Bohu. Její prosby byly zamítány. Po doporučení zpovědníka se již v 16 letech provdala za Teodora de Mas, který měl podobnou touhu po řeholním životě, ale rodiče mu bránili v jejím naplnění. Kladli mu za povinnost starost o statek.
Jáchyma měla s Teodorem de Mas 9 nebo 12 dětí. Z toho 3 brzy zemřely, 4 vstoupily později do kláštera a 2 do manželství. Za obranné války s Napoleonem byl Teodor povolán do boje a Jáchyma prožívala úzkosti a mnoho útrap. Byla od dětství dbalá maximální čistoty, vnější i vnitřní.
Manžel jí zemřel brzy po návratu v r. 1816. Jí se pak zdálo, že k ní promluvil Ježíš z jejího kříže nad lůžkem. Slova: "Když Ti nyní zemřel snoubenec, volím si tě za snoubenku já!" uvízla v jejím srdci. Vše v životě prožívala velmi důsledně v křesťanském zaměření. Život svobodné dívky, manželky, matky, vdovy i Kristovy snoubenky.
Zprvu po posledním zážitku chtěla být v nejpřísnějším řádu, ale podřídila se vedení svého kapucínského duchovního rádce Štěpána. Před zřízením nové kongragace, k němuž ji Štěpán podnítil, žila po smrti muže deset let na zděděném statku ve Vich v Kastelánsku. Zajišťovala současné potřeby i budoucnost svých dětí, ochotná k službě potřebným, zejména nemocným ve svém okolí.
Dne 6. 1. 1826 jako karmelitka složila řeholní sliby do rukou biskupa ve Vichu. Ten podporoval její rozhodnutí věnovat se výchově dívek a ošetřování nemocných v nové karmelské větvi "Sestry karmelitky od Lásky" (Sororem Karmelitarum a Caritate). Sestry této kongregace byly také nazývány milosrdnými karmelitkami. Prvních 9 kandidátek se v kapucínském kostele 26. 2. zasvětilo této službě a odešlo do sídla v Manso Escorial. Jáchyma spolupracovala na díle s Duchem Svatým a za svého života se jí podařílo vytvořit síť domů v celém Katalánsku.
Ve svém duchovním životě spojila hlubokou úctu a odevzdanost s kontemplací tajemství Nejsvětější Trojice. Vynikala v úsilí o pokání, v pokoře a lásce, s níž překonávala mnohé těžkosti a strádání. Láskyplným mateřským srdcem vedla své sestry a učila chovanky.
Z lidského pohledu se pět let před smrtí stala neschopnou a neužitečnou, protože ji v září 1849 ranila mrtvice a v dalším roce se dostavily příznaky paralyzujícího onemocnění. Postupně byla zbavena pohybu i řeči. Oč méně mohla navenek, o to bohatší byl její vnitřní život. Člověk jejího ducha, odevzdanosti a lásky posilované celý život modlitbou nemůže být zlomen sebevětší potřebou další oběti. V srpnu 1854 po novém silném záchvatu propukla u ní cholera, která velmi rychle ukončila její pozemskou pouť. Zemřela v 71 letech v Manso Escorial ve Vichy.
Blahořečena byla 19. 5. 1940 a kanonizována papežem Janem XXIII. 12. 4. 1959.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zamyslím se nad důležitostí modlitby v životě. V jednom citátu se o ní říká, že patří k naší podstatě, jako k Boží podstatě patří láska. Byli jsme stvořeni pro modlitbu stejně jako pro radost. Ona je lékem i silou, na naší cestě životem potřebná jako vzduch. Může být i beze slov.Bože, Tys povolal svatou Jáchymu de Vedruna k manželství i k řeholnímu životu. Ona následovala Tvého Syna v jeho chudobě, pokoře a horlivě prokazovala milosrdenství. pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Augustinus, ep. Hipponen. et doctor Eccl (430); Hermes, m. Romæ (s. III); Pelagius, m. Constantiæ (asi s. III); Iulianus, m. Brivate (asi s. III); Alexander, ep. Cpolitan (asi 336); Moyses (asi 400); Florentina (s. VII); Gulielmus Dean et VII socii: Gulielmus Gunter♦, Henricus Webley* (1588); Edmundus Arrowsmith (1628); Iuniperus /Michael/ Serra (1784); Ioachima de Vedruna (1854); Ioannes Baptista Faubel Cano et Arthurus Ros Montalt♦ (1936); Iosephus); Ample Alcaide♦ (1936); Alphonsus Maria Mazurek♦ (1944); Restitutus, ep. Carthaginen. (ca. 360); Vicinius (s. IV/V); Vivianus (s. V); Carolus Arnaldus Hanus♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský