Samuel, propheta
20. srpna, připomínka | |
Postavení: | prorok SZ |
Úmrtí: | asi 1000 let př. Kr |
Atributy: | roh s olejem, obětní beran, kadidlo |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z kmene Levi a je posledním ze starozákonních soudců. Jménem tohoto muže jsou označeny dvě knihy Bible, které o něm více pojednavají, jakož i o prvních dvou králích.Samuelova matka Chana, která byla manželkou Efratejce Elkána, jenž krom ní měl ženu Peninu, na rozdíl od ní stále marně očekávala potomka. S bolem chodila se modlit do Hospodinova chrámu, kde se slzami vylévala svou duši, postila se a v touze po synovi učinila slib: "Hospodine zástupů, shlédneš-li na ponížení své otokyně a daruješ ji mužského potomka, daruji jej tobě Hospodine, na celý život; břitva se jeho hlavy nedotkne."(1 Sam 1,11) Příslib, že se nebude stříhat je znamením nazírství ve službě Bohu. Bůh ji vyslyšel a do roka se jí narodil syn Samuel (tzn. Bůh vyslyšel). Jako malého chlapce ho dovedla do svatyně v Silu a nechala ho v péči kněze Eliho.
Když ho jako chlapce Bůh volal, Samuel neznaje jeho hlas, domníval se, že ho volá Eli. Ten po opakovaném volání pochopil, že ho volá Hospodin a Samuelovi poradil odpověď: "Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší." První Boží řeč byla hrozbou, která drtí, zněla jako soudní výrok. Týkala se rodiny Eliho.
Samuel pak jako soudce napomínal izraelský lid, aby nesloužil cizím bohům, odstranil modly, za nevěru činil pokání a obrátil se srdcem k Hospodinu. Sám se usilovně za lid modlil. Když zestárl, ustanovil za soudce své syny (1Sam 8,1): nejstaršího Jóela a druhého Abijáše. Působili v Beer-šebě velmi nepoctivě a proto si starší izraelští stěžovali Samuelovi v Rámě. Ten po rozhovoru s Bohem přijal poslání vyhovět lidu a na Boží pokyn pomazal na krále Saula z Benjaminova kmene. Pak ho napomínal, protože Saul nedbal na příkazy Hospodina. Toto zklamání bylo důvodem, že Samuel dostal za úkol pomazat na krále Davida z Judova kmene, a to roku 1028 př. Kr.
Samuel je označen za strážce Boží smlouvy a varovný prst proti království. Pozemský život končil ve vysokém věku. Jeho ostatky údajně byly za císaře Arkádia v r. 406 přeneseny z Judska do Cařihradu.
Bernardus, abbas Claravallen. et doctor Eccl (1153); Samuel, propheta (asi 1000 let př. Kr); Philibertus (ca. 684); Bemardus Tolomei (1348); Maria de Mattias (1866); Maria Climent Mateu♦ (1936); Ladislaus Mączkowski♦ (1942); Leovigildus et Christophorus (852); Ludovicus Franciscus Le Brun et Gervasius Brunel♦ (1794); Matthias Cardona♦ (1936); Georgius /Aloysius/ Haefner♦, m. (1942)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský