sv. Bernard Tolomei

Bemardus Tolomei

20. srpna, připomínka
Postavení:	opat, zakladatel kongregace
Úmrtí:	1348
Atributy:	kniha, opat, olivová ratolest, žebřík

ŽIVOTOPIS

Pocházel z toskánské Sieny v Itálii. Poté co vystřídal povolání důstojníka a starosty, založil u Ankony klášter nazývaný Naší Paní z hory Olivetské. Jeho novou kongregaci olivetánů, která přispěla k obnově řeholního života v Itálii, schválil papež Jan XXII. Bernard Tolomei při horlivé službě postiženým morem podlehl nákaze a zemřel v 76 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŠEL CESTAMI LIDSKÝMI I BOŽÍMI

Narodil se r. 1272 v Sieně v Toskánsku ve šlechtické rodině Mina Tolomei a Fulvie roz. Tankerd. Pokřtěn byl Jan a jeho vychovatelem se stal příbuzný dominikán Kryštof Tolomei. Pod jeho vlivem Jan projevil zájem stát se také dominikánem. Otec s ním však měl jiné plány a tak při studiu mohl být jen členem bratrstva sv. Ansana. Po dosažení doktorátu z práva měla podle otce následovat kariéra vojenská. Stal se důstojníkem a s druhy se pouštěl do světských zábav, škodících duši. Jakmile si to uvědomil, začaly se v něm probouzet dobré touhy a povolání vojáka brzy opustil. Vrátil se ke křesťanské službě bližním, kterou začal u bratrstva sv. Ansana.

Občany města byl oblíben a proto byl zvolen starostou. Pečoval jak o obecné blaho, tak o nemocné a trpící jednotlivce i potřeby církve. Zajišťoval bezpečnost, podporoval umění a vzdělávání. Angažoval se ve filosofických přednáškách a chvála mu působila uspokojení, které jej vedlo k pýše. Nejspíš pro jeho dobrý život v minulosti došlo k zázraku - oslepl. V té vnější slepotě začal pravdivě vidět sám sebe, prosil Boha za odpuštění a P.Marii o přímluvu za navrácení zraku.

Byl vyslyšen. Místo očekávané skvělé přednášky o moudrech lidských, pohnutě hovořil o marnostech směřujících k světské slávě, o Kristově kříži i věčnosti. Poté se rozloučil se svými obdivovateli a přáteli, odstoupil z úřadu a rozdal své jmění. Se dvěma bývalými radními odešel do pustých míst 15 mil od Sieny, kde začali žít v jeskyni způsobem poustevníků a zbudovali si kapli. Jejich asketický život při modlitbách a ručních pracích nezůstal utajen. Návštěvníci si od Jana odnášeli cenné rady a jím osloveni začínali lepší život. Ti, kteří se upnuli ke světu, jej však u papeže obžalovali z kacířství. K ospravedlnění přispěl arezský biskup Kvido. Papež Jan XXII. navrhl Janu Tolomeiovi dát svému narůstajícímu společenství řádová pravidla sv. Benedikta rozšířená a přizpůsobená jeho životu a název "Řeholní družina Panny Marie z hory Olivetské". Oblékli bílý hábit, Jan si zvolil řeholní jméno Bernard Olivetský a protože sám odmítl stát v čele, byl za prvního představeného zvolen Patricius Patriči. Byl jím dva roky, než na nátlak bratrů přijal Bernard opatskou hodnost. Asi tímto datem bývá teprve uváděno datum založení kongregace, kterou papež potvrdil r. 1324.

Za morové epidemie vyzval Bernard bratry k obětavému nasazení se slovy: "Mnoho lidí tělesně i duševně hyne a křesťanská láska nás zve k pomoci. Jsme údy Krista Ježíše, který procházel městy i vesnicemi a konaje dobro nehrozil se práce ani smrti na záchranu lidstva. S tím vědomím se vydejte po dvou sloužit a pomáhat ubožákům. Bůh bude s vámi." Bernard jim šel příkladem, šířil důvěru v Boha a vybízel k pokání. Až se nakazil morem, přijal svátosti pro cestu na věčnost, s prosbou za odpuštění rozloučil se s bratry a svěřil se i do přímluvy P. Marie. Při líbání kříže zaslechli bratři slova: "Ježíši, má lásko, nadchází nejžádanější den; přijmi mne do svých svatých ran."

Skonal v 76 letech. Jeho kongregace se brzy rozšířila do Padovy, Bologna, Janova a Milána a na konci století měla 23 klášterů s 318 mnichy. Později se v Itálii rozrostla na 80 klášterů a rozšířila se i v Evropě a Americe. Bernard byl blahořečen 24. 11. 1644 papežem Inocentem X. Kanonizován byl 26. 4. 2009.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Od pýchy k pokoře, od vlastního uspokojení k službě. To je cesta, k níž vyzývá evangelium i příklad Bernarda Tolomei. Zodpovím si otázku, v čem se musím změnit, abych se přiblížil této cestě a zamyslím se i nad tím, který den považuji za nejžádanější já sám a proč se liším od blah. Bernarda.

Všemohoucí Bože, Ty nám posíláš ve světcích vzory, abychom se jejich příkladem nechali povzbudit k lepšímu životu; veď nás, abychom blahoslaveného Bernarda Tolomei nejen oslavovali, ale také se od něho stále učili. Prosíme o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Bernardus, abbas Claravallen. et doctor Eccl (1153); Samuel, propheta (asi 1000 let př. Kr); Philibertus (ca. 684); Bemardus Tolomei (1348); Maria de Mattias (1866); Maria Climent Mateu^♦ (1936); Ladislaus Mączkowski^♦ (1942); Leovigildus et Christophorus (852); Ludovicus Franciscus Le Brun et Gervasius Brunel^♦ (1794); Matthias Cardona^♦ (1936); Georgius /Aloysius/ Haefner^♦, m. (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský