Ladislaus Mączkowski
| 20. srpna, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1942 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 24. 6. 1911 v Ociąži v Polsku. V rodině bylo hodně dětí a často trpěli bídou. Přesto otec, který sloužil jako komorník, umožnil Ladislavovi studium na gymnáziu v Otrowě Wielkopolském a po maturitě v r.1931 nástup do semináře. Otec brzy zemřel a proto starší bratr Ladislava na studiu podporoval. Ten se jako alumnista zavázal, že po vysvěcení splatí náklady spojené s pobytem v semináři. Vytoužené svátosti kněžství se dočkal 22. 5. 1937 a jako kaplan nastoupil ve Slupech. Dalším kaplanským místem bylo Szubini. Zde však byl 1. 9. 1939 zajat farář Galecký a Ladislav, aby mohl alespoň tajně působit, skrýval se u dvou rodin.Za dané situace ho biskup poslal jako administrátora do farnosti Lubowov, kam přišel i s matkou. Ke všem byl velmi srdečný a v jeho jednání i v kázáních bylo znát, že má pro povolání nadání, či charisma, které doplňoval svým úsilím, jenž bylo pro něj charakteristické již na studiích.
Gestapo přišlo pro Ladislava Mączkowského 26. 8. 1940 a s dalšími kněžími ho převezlo do Sachsenhausenu. Cílem byl Dachau, kde v prosinci byl již číslem 22760. Přesto si udržoval duchovní pohodu, šířil kolem sebe naději a s láskou se dělil o svůj příděl chleba. S veškerým úsilím pracoval i na těžkých úkolech vězně a nikdy nic nepředstíral. Pochopitelně ztrácel síly a v květnu 1942 byl již vyčerpán, opuchlý a často mluvil o smrti. Rakouský dozorce v baráku, J. Hrubý, se nad ním slitoval, ale pozdě se začal snažit o přilepšení k jeho stravě. Na Ladislavovi zůstal svěží jen duch. Fyzicky zcela vyčerpán se stal obyvatelem bloku invalidů, kde k jeho soužení přispívala i kolika až do konce života, který nastal 20. 8. 1942. Jeho ostatky spálili v krematoriu.
Papež Jan Pavel II. ho blahořečil 13. 6. 1999 mezi 108 polskými mučedníky z doby II. světové války.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Bernardus, abbas Claravallen. et doctor Eccl (1153); Samuel, propheta (asi 1000 let př. Kr); Philibertus (ca. 684); Bemardus Tolomei (1348); Maria de Mattias (1866); Maria Climent Mateu♦ (1936); Ladislaus Mączkowski♦ (1942); Leovigildus et Christophorus (852); Ludovicus Franciscus Le Brun et Gervasius Brunel♦ (1794); Matthias Cardona♦ (1936); Georgius /Aloysius/ Haefner♦, m. (1942)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský