blah.Viktorie Rasoamanarivo

Victoria Rasoamanarivow

21. srpna, připomínka
Postavení:	laik
Úmrtí:	1894

ŽIVOTOPIS

Narodila se roku 1848 v Tananarive (dnešním Antananarivo) na Madagaskaru z vlivného rodu Howasovců. Její matka Rambohinora byla dcerou premiéra za vlády královny Ranavalony. Informace o otci chybí, ale víme, že Viktorii adoptoval jeho starší bratr a umožnil jí vzdělání. Ve 13 letech se v Tananarive setkala se sestrami Kongregace sv. Josefa z Cluny, které doprovázely při misiích jezuity. Začala docházet na jejich vyučování a 1. 11. 1863 přijala sv. křest. Rod Howasovců, po zbavení vlády krále Radama II,. viděl ve francouzských misionářích spojence koloniálního útlaku a začal je pronásledovat. Viktoriin adoptivní otec od ní žádal, aby se vzdala víry nebo aspoň přestoupila k anglickému vyznání, protože Angličané byli nepřáteli Francouzů. Oboje odmítla a chtěla vstoupit k josefinkám z Clumy, což ji rozmluvili samotní misionáři, kteří byli přesvědčeni, že bude lepší, zůstane-li zastáncem katolíků na ostrově.

Nakonec se tedy provdala za syna premiéra Rainilaiarivony Radriaka, který byl vysokým důstojníkem královské armády, ale s podmínkou, že k uzavření manželství dojde před katolickým knězem. K sňatku došlo v květnu 1864, tedy v jejích 16 letech. Její manžel však holdoval alkoholu, byl jí od počátku nevěrný a choval se k ní přímo brutálně. Nesnášel, že mu svou tichou přítomností připomínala jeho zkaženou morálku. Pro jeho skandální chování tchán i královna radili Viktorii rozvod, jenže ona setrvala ve věrnosti manželskému slibu až do Radriakovy smrti v r. 1887, před kterou dosáhla jeho obrácení a sama mu udělila svátost křtu.

Viktorie u dvora překonávala mnoho příkoří s obdivuhodnou důstojností. Žila podle víry, stala se autoritou v nábožensko-morálních věcech a věřícím byla oporou. Při nové vlně pronásledování v roce 1883 byli vyhnáni všichni francouzští misionáři a řeholnice a katolíci na ostrově označeni za vlastizrádce. Viktorie přesto za potřeby věřících bojovala, navštěvovala katolické obce a utvrzovala je ve víře. Finančně pomáhala těm, kteří se pro víru dostali do stavu nouze. Byla pilířem podpírajícím církev na ostrově, pravou misionářkou. Po třech letech pronásledování skončilo a vracející se misionáři byli překvapeni, že v těžkých letech Viktorie udržela katolické obce živé, přičemž se osvědčila jako schopná organizátorka a vůdkyně.

Viktorie žila věrnou láskou ke Kristu a za hlavní zdroj duchovního života považovala sjednocení s Kristem v Eucharistii, které vedlo k její zralosti. Z Eucharistie čerpala sílu k rozsáhlé charitativní činnosti mezi chudými, malomocnými i vězněnými. Sama přitom trpělivě překonávala obtíže vlastní nemoci, které nakonec podlehla 21. 8. ve 46 letech. Odešla na věčnost s pověstí svatosti a nepřátelé víry o ní hovořili s neskrývaným obdivem.

Papež Jan Pavel II. ji blahořečil v Antanánario 30. 4. 1989 při návštěvě tohoto hlavního města Madagaskaru. Řekl o ní, že kráčela po příkladu Panny Marie den co den v čele poutníků víry.Katolické unii zanechala v testamentu výzvu: "Nejdříve učiňme sebe samé svatými a potom usilujme i o posvěcení druhých."

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Pius Pp X (1914); Luxorius (s. IV); Bassa, Theognius (s. IV); Sidonius Apollinaris, ep. Claromontan. (asi 479); Bernardus, Maria m. Alziræ (ca. 1180); Victoria Rasoamanarivow (1894); Bruno Zembol^♦ (1942); Ladislaus Findysz^♦ (1964); Agathonicus, Zoticus et socii (s. III); Cyriaca (s. III/IV); Quadratus, ep. Uticen. (s. III/IV); Euprepius (s. III/IV); Privatus (ca. 407); Salvator Estrugo Solves^♦, 21.8. (1936); Raymundus Peiró Victorí^♦, 21.8. (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský