Martina
| 30. ledna, připomínka | |
| Postavení: | panna a mučednice |
| Úmrtí: | asi v první polovině III. s., nejspíš kolem r. 229. Dnešní text martyrologia místo na úmrtí upozorňuje na římskou baziliku jí zasvěcenou v roce 677. |
| Patron: | města Říma |
| Atributy: | lilie, meč a palma (bývá zobrazována i se lvem nebo dvěma hroty) |
ŽIVOTOPIS
V Římě žila pro Krista a pro neohrožené vyznávání víry se stala mučednicí. Papež Donus jí zasvětil baziliku na římském fóru.Vzniklo o ní více nepravdivých životopisů, některé kombinací s životopisy dalších mučednic, např. sv. Prisky a Taťány. Chybné jsou i internetem podávané informace o zasvěcení chrámu papežem Honoriem I.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
BOHU NÁLEŽÍ PŘEDNOST PŘED JAKÝMKOLI BOŽSTVEM
Pocházela z bohaté římské rodiny, její otec byl členem senátu. Některé životopisy uvádí, že v mládí osiřela a pak své srdce zasvětila Ježíši, kterého milovala a toužila se mu podobat. V rozjímání si prý často představovala jeho tvář lidmi uráženou a poplivanou. Připomínala si lásku, která z ní vyzařovala během veřejného působení i v době utrpení. Toužila být vnímavou Kristovou učednicí. Vynikala křesťanskými ctnostmi a stala se jáhenkou.
Zbožnost Martiny a její štědrost k chudým se stala známou, a proto byla předvedena před tribunál císaře Alexandra Severa. Ten se považoval za tolerantního ke křesťanství pro svůj postoj ke všem zajímavostem, mezi něž zahrnul i Krista, tím ho však jen zařadil mezi božstva, uctívaná císařskou rodinou. Císařův přítel a rádce, právník Domitius Ulpianus, v té době pracoval na sbírce dosavadních císařských rozkazů, zaměřených proti křesťanům, a připravoval materiály k obžalobám i návody na stíhání křesťanů jako zločinců. Pokyny, které připravil, zřejmě nebyly za císaře Alexandra všeobecně prováděné, avšak pohané si tehdy vysvětlovali zázračnou Boží pomoc křesťanům jako čarodějnictví a v případě Martiny šlo o tu, která ubližovala jejich bohům. Snad to byl hlavní motiv mučení Martiny, ač i nakládání se zděděným majetkem ve prospěch chudých mohlo vzbuzovat nekalou motivaci, pro kterou byla předvedena. Po Martině bylo požadováno, aby prokázala stejnou úctu dalším božstvům císaře. Ale její touhou bylo dát poznat rozdíl mezi oněmi vytvořenými božstvy a pravým Bohem. Odmítala postoj tolerance tam, kde nebyl přijatelný, a odmítala ho z lásky k Bohu i k lidem.
V životopisech sv. Martiny nemají historickou hodnotu obsáhlé popisy jejího mučednictví. Na jednu stranu jsme odkázáni na nejisté legendy, na druhé se můžeme i u ní zabývat příkladem jejího života.
Autoři, popisující mučednictví Martiny, uváděli hrůzná utrpení, ze kterých vždy vycházela bez úhony. Martina prošla utrpením bez úhony na své duši. To je nejdůležitější i v dnešní době. Umožňuje to věrnost v lásce k Bohu. Martina čerpala sílu v myšlence na spojení s milujícím Kristem a na jeho tvář. Chtěla vydávat svědectví, že jen Kristus je pravý Bůh. Byla prý předvedena před sochu Apola, protože po ní chtěli, aby i jeho uznala za Boha. Výsledkem však bylo zničení sochy, možná zemětřesení, kterému padl za oběť i chrám, v němž byli jeho kněží. Podobný div je uváděn i se sochou Artemidy. Nevedlo to však k obrácení pronásledovatelů a jejich srdce zůstala zatvrzelá. Martina jako by se stala předmětem pomsty ctitelů božstev, vytvořených z prachu a písku. Nakonec ji sťali mečem a docílili jen toho, že ji navěky spojili s jejím živým a milujícím Bohem.
Každý z nás bývá postaven před nějaké božstvo. Může jím být televize, hry, drogy, mohou se jím stát různá lákadla, kterým dáme rovnocenné místo vedle Boha nebo dokonce je trvale upřednostňujeme. Přední místo v našem životě patří Bohu a podle jeho řádu má být určován i náš životní styl a program. Pak bůžci "vezmou za své" a uvidíme jejich nicotnou podstatu.
Spolehlivých dějinných zpráv a důkazů o sv. Martině je poskrovnu. Nejstarší zpráva o ní, uznaná za hodnověrnou, pochází ze VII. století. Rozhodující je skutečnost, že sv. Martině zasvětil papež Donus baziliku na římském fóru, což uvádí i nové martyrologium.
Svátek sv. Martiny mučednice byl slaven již v VIII. století. Její relikvie prý byly objeveny 25. 10. 1634 v kryptě blízko mamertinského vězení na římském fóru při uskutečňování projektu papeže Urbana VIII.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Motivaci pro své činy budu hledat v rozjímání evangelií nebo na příkladech světců.
Bože, pomáhej nám, ať následujeme zářný příklad statečnosti a čistoty svaté Martiny, jejíž výroční památku si s radostí připomínáme. Dej nám sílu stát vždy na Tvé straně a dobře rozeznávat správnou volbu pro své jednání. Prosíme o to pro zásluhy svaté Martiny a skrze Tvého Syna Ježíše Krista, jenž s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Martina (asi v první polovině III. s., nejspíš kolem r. 229. Dnešní text martyrologia místo na úmrtí upozorňuje na římskou baziliku jí zasvěcenou v roce 677.); Matthias, ep. Hierosolymitan (s. II); Barsimæus (s. III.); Bathildis (680); Aldegundis (asi 684); Armentarius (po roce 731); Theophilus Iuvenis (792); Adelelmus (1079); Franciscus Taylor♦ (1621); Hyacintha de Mariscottis (1640); Sebastianus Valfré♦ (1710 ); Paulus Hŏ Hyŏb (1840); Thomas Khuông (1860); David Galván (1915); Mucianus Maria (Aloysii) Wiaux (1917); Columba (Iosephus) Marmion♦ (1923); Carmela García Moyón♦ (1937); Sigismundus Pisarski♦ (1943); Maria Bolognesi♦ (1980)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský