sv. Filip Benizi

Philippus Benizi

22. srpna, připomínka
Postavení:	kněz, řeholník, zakladatel řádu OSM
Úmrtí:	1285
Patron:	servitů
Atributy:	blesk, kniha, kříž, lev, lilie, růženec,řeholní hábit, tiára

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Florencie. Studoval v Paříži filosofii a v Padově medicínu. V r. 1253 vstoupil do řádu servitů. Žil asketicky, vynikal pokorou i horlivostí v šíření úcty k P. Marii. Po složení slibů byl poslán do Sieny za novicmistra. Knězem byl od r. 1259. V r.1267 se stal pátým generální představeným. Řád šířil i za hranicemi Itálie. Přepracoval řádové stanovy a založil ženskou větev servitek.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NA CESTĚ KE SPÁSE

Narodil se 15. 8. 1233 ve Florencii v Itálii jako potomek šlechtického rodu. A v ten den, při slavnosti nanebevzetí Panny Marie, sedm vážených spoluobčanů (s pam. 17. 2.) založilo řád servitů, v němž na něj čekala významná úloha druhého zakladatele.

V Paříži vystudoval filosofii, vrátil se do Itálie a na přání rodičů se v Padově pustil do studia medicíny. Doktorem se prý stal velmi brzy a působil ve Florencii, kde vstoupil do řádu servitů. /K tomu rozhodnutí byl prý přiveden mimořádným způsobem. Ve čtvrtek po oslavě vzkříšení Páně r. 1253 se v novém chrámě servitů modlil za skončení nepokojů mezi stranami Velfů a Gibelinů. Při mši svaté pak byla čtena epištola se slovy: "Duch řekl Filipovi: Běž k tomu vozu a přidrž se ho."(Sk 8,29) Filip se těmi slovy cítil zasažen. V noci se mu zdálo, že se ocitl ve velmi nevlídném kraji, kde byly srázy a hemžilo se to hady. Chtěl volat, když se k němu náhle blížil zlatý vůz, který táhl lev s beránkem. Z vozu ho oslovila Boží Matka jménem, držela pro něj řeholní oděv a vyzvala ho, aby přistoupil k vozu a přidržel se ho. Šlo o stejná slova ze mše svaté. Filip se vzbudil a došel k závěru, že mu P. Maria nabízí v řádu bezpečné útočiště ze všech světských nebezpečí. A že v servitském řádu bude lví silou a beránčí pokorou pokračovat kupředu jako vítěz nad nástrahami spásy./

Jako řeholník žil asketicky, vynikal pokorou, tajil své vzdělání a konal nejprostší práce. Po složení slibů byl poslán do mateřského kláštera na vrchu Senario, kde konal polní práce. Pak byl poslán s Viktorem do kláštera v Sieně za novicmistra. Asi někde cestou se k nim připojili dominikánští kněží putující do Říma. Neznali místní jazyk, tak se snažili domluvit latinou a při řeči žasli nad Filipovými znalostmi. Se slovy obdivu vše prozradili v Sieně představenému a následkem toho se Filip musel připravovat na kněžské svěcení, o které z pokory nestál. Vysvěcen na kněze byl v r. 1259. Po smrti generála řádu, jehož byl pomocníkem, se stal v r.1267 jeho nástupcem, jako pátý generální představený. Byl velmi dbalý a horlivý, přesto usiloval o odstoupení. Když neuspěl u bratrů, doufal, že svolí papež, zdržující se ve Viterbu. Filip se za ním vypravil a cestou, jak se traduje, potkal malomocného chudáka, kterému přenechal svůj spodní oděv. Nemocný však byl po jeho oblečení náhle uzdraven. Div se rozhlásil a Klement IV. mu nařídil v úkolech představeného pokračovat. V následujícím roce papež koncem listopadu zemřel a kardinálové se začali domlouvat na zvolení Filipa, generála servitů. Ten své odmítání potvrdil i tím, že se pak až do zvolení Řehoře X., k němuž došlo až 1. 9. 1271, skrýval u Sieny. Tehdy v něm uzrál plán rozšířit řád a úctu k Panně Marii do dalších zemí misijními cestami. Vypracoval také nové stanovy, jejichž potvrzení dosáhl v r. 1274 na všeobecném církevním sněmu v Lyonu.

Při návratu z Francie ho bolestně zasáhly krvavé bitky Velfů s Gibelíny a dlouhodobé spory ve volbě biskupa. Snažil se spoluobčany uklidňovat a vnést do města pokoj, nato se situace obrátila a lid začal volat po obsazení biskupského stolce Filipem. Ten proto odešel usmiřovat do dalších měst.

V roce 1280 se snažil o usmíření stran zápasících o vládu ve Forli. Požadoval mír a kvůli tomu mu dal facku šlechtic Peregrín, ale Filip mu nastavil druhou tvář. Peregrín pak dojat jeho mírností ho odprosil a obrátil se tak, že se z něj stal světec.

Filip Benizi ve velké lásce vizitoval bratry a napomínal je, aby se neodchýlili od řeholních pravidel, zachovávali svornost a denně se modlili "Pod ochranu tvou." Několikrát byl v Německu, kázal i v Maďarsku. Vyslal údajně první misionáře do Mongolska a Indie. Na cestách kázal, šířil působení řádu a úctu k Bolestné Matce Boží. Snažil se pomáhat chudým a nemocným jakoby v nich viděl Krista. Za druhého zakladatele se považuje nejen pro přepracování stanov, ale zejména pro založení ženské větve servitek.

Naposled kázal o svátku Nanebevzetí P.M. a pak vyčerpán ulehl se zimnicí. V předvečer smrti přijal svátosti na cestu do věčnosti. Před přijetím eucharistie prožil zápas se zlým duchem za zdánlivého stavu bezvědomí. Naposled žádal kříž, který nazýval svou knihou. Tiskl jej k srdci a řekl, že zde jsou zapsána dobrodiní Vykupitele. S projevem důvěry a odevzdanosti skonal v klášteře v Tudertu (Todi) v Itálii.

Jeho kult v r. 1516 potvrdil papež Lev X. a svatořečení v r. 1671 vykonal papež Klement X .

Vosková maska Filipova obličeje je uchovávána v ostatkové schránce chrámu v Todi

Jedna socha Filipa Benizi se nachází na Karlově mostě. Od Malostranské mostecké věže je to třetí při levé straně. Z bílého mramoru ji v r. 1714 zhotovil Michal Bernard Mandl. Sv. Filip v hábitu servitů má v levé ruce kříž, ratolest a knihu. U nohou papežskou tiáru a na podstavci nápis: PHILLIPPVS BENITIVS ORDINIS SERVORVM B. V. M. Quintus Generalis in humilitate pacvit DEO (Filip Benizi z řádu servitů, pátý generál, pro skromnost se zalíbil Bohu.)

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Na cestě ke spáse je nejlepší průvodkyní P. Maria a nejdůležitější knihou kříž. Obou se přidržím a budu se učit od Matky Vykupitele.

Bože, Tys povolal svatého Filipa Benizi, aby šířil úctu k Panně Marii a svým příkladem ukázal, jak žít podle evangelia; pomáhej nám, abychom věrni Tvému volání drželi se cesty, kterou nám náš Vykupitel ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, Regina ; Symphorianus (s. III/IV); Philippus Benizi (1285); Ioannes Wall (1679); Ioannes Kemble (1679); Bernardus /Dominicus/; Peroni^♦ (1694); Simeon Lukač^♦ (1964); Timotheus, m. Romæ (303); Iacobus Bianconi^♦ (1301); Timotheus de Monticulo^♦ (1504); Thomas Percy^♦ (1572); Gulielmus Lacey et Richardus Kirkman^♦ (1582); Elias Leymarie de Laroche^♦ (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský