Ioannes /Protasius/; Bourdon
| 23. srpna, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1794 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 3. 4. 1747 v Seéz (dpt. Orne) ve Francii, do křesťanské rodiny koláře Šimona Bourdona. Ve 28 letech vstoupil do kláštera kapucínů v Bayeux. Tam přijal jméno Protasius a 27. 11. 1768 složil první sliby. O sedm let později přijal kněžské svěcení a pak byl rektorem při chrámu Panny Marie Milostné. Od podzimu 1783 je zaznamenáno jeho působení v klášteře v Caen, kde se r. 1789 stal provinčním sekretářem Normandie. V této funkci naposledy působil i jako kvardián kláštera v Sotteville.Zde ho zastihlo pronásledování, související s francouzskou revolucí. Když přišli zástupci městské správy dělat domovní prohlídku, zároveň od duchovních osob vyžadovali odpřísáhnutý souhlas s Civilní ústavou duchovenstva, prakticky šlo o reorganizaci církve na úroveň státního institutu. Dvě třetiny kněží a řeholníků odmítly. Duchovní buď opouštěli Francii nebo při dopadení raději podstupovali mučednickou smrt. K těm druhým se zařadil i P. Jan Bourdon Protasius. Při prohlídce inventáře kláštera se našly mezi jeho věcmi rukopisy a knihy, které svým obsahem oponovaly praxi obsažené v ústavě a byly použity jako předmět obžaloby. V srpnu 1792 byli všichni řeholníci s konečnou platností vyhnáni na ulici. P. Jan Protasius chtěl zůstat v Rouenu. V dubnu následujícího roku byl zatčen a tvrdě vyslýchán. Podstatné bylo, jak vyplývá i ze zápisu výslechu, že ve svých odpovědích jednoznačně odmítl složit přísahu, chtěl věrně setrvat v řeholním životě a zdrženlivě mluvil o situacích, kdy mohlo jít o ohrožení dalších osob. Marně se z něj snažili dostat jména těch, u kterých tajně sloužil mši svatou.
Dočasně byl vězněn u sv. Viviana v Rouenu, kde revolucioáři udělali ze semináře žalář. Jako vlastizrádci mu bylo 10. 1. 1794 sděleno, že je odsouzen k deportaci do Guayany za to, že sloužil nezákonné mše a přechovával podezřelé dokumenty. Ve dnech 9. 3. až 12. 4. byl přepravován pod dozorem policistů a národní gardy do Rochefortu. Tam mu bylo vše odebráno a byl naloděn na "Dva spojence." Tak se jmenovala hrůzostrašná chátrající loď s odsouzenci, kteří nesložili přísahu. Panovaly na ní kruté podmínky a nejtvrdší nakládání s vězni, kterých tam bylo v podpalubí napěchováno na 400. Jedna špinavá miska na jídlo byla pro deset lidí. Dostávali zkažené maso, boby, a museli jíst ve stoje, jednou dřevěnou lžící, namačkaní jeden na druhém. Bývali mučení hladem i zápachem, jehož následkem mnozí vězni umírali. Na povel písknutím byli v noci upocení vyháněni na studený vzduch na palubu a museli se plížit jako červi.
P. Jan Bourdon Protasius ze Séez zemřel po čtyřech měsících na nakažlivé onemocnění 23.srpna.
Blahořečený byl Janem Pavlem II. 1. 10. 1995 mezi 64 duchovními z 829 deportovanými do Rochefortu.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Rosa de Lima (1617); Zach, ep. Hierosolymitan (s. II); Ioannes /Protasius/; Bourdon♦ (1794); Constantinus Carbonell Sempere♦, Petrus Gelabert Amer et Raymundus Grimaltós Monllor* (1936); Ioannes Maria a Cruce (Marianus); García Méndez♦ (1936); Franciscus Dachtera♦ (1944); Abundius et Irenreus (s. inc.); Archelaus, cf. 23.8. (s. inc.); Cyriacus et Archelaus /m. apud Ostia Tiberina/ (s. inc.); Luppus (s. inc.); Claudius, Asterius et Neon (303); Flavianus, ep. Augustodunen. (s. V/VI); Eugenius, ep. Ardstraten. (s. VI); Florentinus Pérez Romero et Urbanus Gil Sáez♦ (1936); Rosaria (Petra Maria Victoria); Quintana Argos et Seraphina (Emmanuela Iusta); Fernández Ibero♦ (1936); Antonius de Hieracio, eremita (s. X)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský