sv. Emílie de Vialar

Æmilia de Vialar

24. srpna, připomínka
Postavení:	zakladatelka kongregace
Úmrtí:	1856

ŽIVOTOPIS

Narodila se 12. 9. 1797 v Gaillac (Tarn) ve Francii. Ve 13 letech jí zemřela matka. Otec její výchovu svěřil šlechtické koleji ľ Abbaye au bois v Paříži. Po návratu domů se k ní otcova služebná chovala velmi nevlídně. Emílie využila své dědictví po dědečkovi ke zřízení ústavu a pozdější kongregace Svatého Josefa od Zjevení. Začátky provázela nevraživost, pomluvy i chudoba s dluhy. Plánům Emílie byl nejvíce nakloněn biskup v Marseille, proto v tomto městě zřídila mateřinec. Její sestry se věnovaly péči o nemocné, které navštěvovaly také doma, pomáhaly chudým a staraly se i o výchovu dívek. Základem a pramenem síly pro veškerou činnost byla modlitba. Sama zakladatelka je označována za mystičku, která v chudých a nemocných viděla Krista, jemuž s vytrvalostí sloužila.

Přes různé potíže Emíliina horlivá aktivita brzy přesáhla hranice a společenství jejích sester se rozrostlo i do dalších světadílů, takže r. 1835 již působily v Africe, Austrálii, Indii a v Palestině.

Emílie de Vialar v necelých 59 letech zemřela v Marseille. Bylo to dne 24. 8. 1856. V roce 1939 byla prohlášena blahoslavenou a 24. 6. 1951 ji papež Pius XII. kanonizoval.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Bartholom, Apostolus ; Audœnus (684); Ioanna Antida Thouret (1826); Æmilia de Vialar (1856); Maria Michaela a Sanctissimo Sacramento Desmaisi (1865); (Maria ab Incarnatione /Maria Vincentia/; Rosal*)^♦ (1886); Maximianus Binkiewicz^♦ (1942); Ceslaus Jóżwiak, Eduardus Kazmierski (1942); Miroslavus Bulesić^♦ (1947); Georgius Limniota (ca. 730); Andreas Fardeau^♦ (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský