blah. Kolumb Marmion

Columba (Iosephus) Marmion

30. ledna, připomínka
Postavení:	opat OSB
Úmrtí:	1923

ŽIVOTOPIS

Pocházel z irsko-francouzské rodiny, narodil 1. 4. 1858 v Dublinu v Irsku a při křtu dostal jméno Josef. Měl pět dalších sourozenců. Dva bratři brzy zemřeli a tři sestry vstoupily do kláštera. Josef v 16 letech vstoupil do semináře v Dublinu. Ve studiu teologie pokračoval v Římě, kde byl v r. 1881 vysvěcen na kněze.

Původně toužil stát se misionářem v Austrálii, pak benediktinským řeholníkem v Belgii, kde se s tímto řádem seznámil při návštěvě spolužáka. Podřídil se však rozhodnutí biskupa a přijal místo vikáře v Dundrunu. Stal se profesorem seminaristů v Clonliffe. Na starost dostal i působení u redemptoristek a duchovní péči v ženské věznici. Měl slibné vyhlídky na kariéru, ale protože jej neopouštěly oslovující vzpomínky na belgický klášter v Maredsous, biskup mu tam v roce 1886 dovolil odejít. Znamenalo to ovšem i přes svůj věk se zařadit mezi velmi mladé novice, změnit životní styl i jazyk a plně přijmout řeholní formaci jako Boží plán se svým životem.

V roce 1891 složil benediktinské řeholní sliby a přijal jméno Kolumb. Pak vypomáhal při formaci noviců a v přilehlých farnostech jako kněz. Poměrně brzy dostal úkol založit s několika bratry další klášter v Lovaniu. Tam působil i jako profesor a duchovní otec řeholníků, kteří tam přijeli studovat filosofii a teologii.

Od roku 1909 byl třetím opatem v Maredsous. Jeho komunita měla sto členů a k opatství patřila umělecká a humanitní škola i velký statek.

První světová válka měla dopad i na život klášterů, proto opat Kolumb se rozhodl poslat své mladé svěřence k pokračování duchovní formace do Irska. Neobešlo se to bez mnohých těžkostí a zkoušek.

Již před válkou se začal zasazovat o otevření misijní stanice v Kongu. Psal náboženské spisy a jeho díla, týkající se otázek duchovního života ("Kristus ve svých tajemstvích;" "Kristus - ideál řeholníka a kněze"), vycházela ve francouzštině, latině a v angličtině. Zemřel na následky vyčerpání a chřipky.

Jan Pavel II. jej 3. 9. 2000 prohlásil za blahoslaveného.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Martina (asi v první polovině III. s., nejspíš kolem r. 229. Dnešní text martyrologia místo na úmrtí upozorňuje na římskou baziliku jí zasvěcenou v roce 677.); Matthias, ep. Hierosolymitan (s. II); Barsimæus (s. III.); Bathildis (680); Aldegundis (asi 684); Armentarius (po roce 731); Theophilus Iuvenis (792); Adelelmus (1079); Franciscus Taylor^♦ (1621); Hyacintha de Mariscottis (1640); Sebastianus Valfré^♦ (1710 ); Paulus Hŏ Hyŏb (1840); Thomas Khuông (1860); David Galván (1915); Mucianus Maria (Aloysii) Wiaux (1917); Columba (Iosephus) Marmion^♦ (1923); Carmela García Moyón^♦ (1937); Sigismundus Pisarski^♦ (1943); Maria Bolognesi^♦ (1980)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský