blah. Maria Beltrame Quattrocchi

Maria Beltrame Quattrocchi, materfamilias

26. srpna, připomínka
Postavení:	manželka
Úmrtí:	1965
Patron:	manželů

ŽIVOTOPIS

Pocházela z aristokratické rodiny ve Florencii. Její život se vyznačoval šlechetností, inteligencí a láskou ke Kristu. Jako studentka se začala zabývat literární činností a seznámila se s budoucím manželem Aloisem. "Společně," jak řekl při jejich blahořečení 21. 10. 2001 papež Jan Pavel II., "prožívali svoji manželskou lásku a službu životu ve světle evangelia i s velkou lidskou angažovaností. S plnou zodpovědností přijali úlohu spolupráce s Bohem v darování života a věnovali se velkodušně dětem." Papež zdůraznil, že šlo o "obyčejný život žitý neobyčejně."

Nelze si připomínat jednoho bez druhého, ale i přesto martyrologium uvádí památku každého z nich v den jeho smrti. Manžel Alois předešel Marii na věčnost o necelých 14 let dříve, zemřel 9. 11. U tohoto data bude možné nalézt i obraz jeho života spojený s Marií, která se dožila 81 let. Oba zanechali vzor výchovy dětí i obraz vypořádání se s obtížemi a zkouškami při pěstování manželské a rodinné harmonie i se zapojením se do společenského života.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

"OBYČEJNÝ ŽIVOT ŽITÝ NEOBYČEJNĚ" - ZE SVÁTOSTNÉ MILOSTI

To, co na Mariině životě, spojeném s manželem Aloisem nebylo běžné, můžeme vnímat jako skutečnost, že se jim vždy dostávalo oleje do společné lampy, obrazně představující Lásku.

Jejich vnitřní život byl postavený na sjednocující lásce živené a žité ze svátostí. To můžeme vnímat jako druhé tajemství a třetí můžeme spatřit v Mariině úvaze po manželově smrti, kdy napsala: "Byli jsme jako skála chtěná od Boha a scelená Bohem ve svátosti manželství, která během let vzájemné lásky a porozumění měnila svou vnější formu, ale stávala se také jednolitou, takže ji nebylo možno rozbít. Když se z takové skály odlomí sebemenší kousek, je již neúplná a je obtížnější, aby existovala sama o sobě." - A o budování takové skály je vlastně tento životopis.

Marie se narodila jako Corsiniová ve Florencii v Itálii 24. 6. 1884 do aristokratické rodiny, v níž otec byl vojákem z povolání. To byl důvod, že se jeho rodina několikrát stěhovala a od roku 1893 bydlela v Římě. Marie byla vychovávána k ušlechtilému, jemnému a vybranému chování stejně jako k životu z víry. První sv. přijímání, před nímž si vykonala duchovní přípravu u sester od Dítěte Ježíše, prožívala v hluboké živé víře a Eucharistický Ježíš se stal pramenem jejího duchovního rozvoje. Na střední škole v Římě, s výbornými učiteli, se z ní stávala inteligentní a příjemná mladá žena živé povahy. Takovou ji při jednom společensko-přátelském setkání spatřil nastávající advokát Alois Beltrame Quatrocchi. V rozhovoru si slíbili občasnou výměnu korespondence. Jejich vztah přerostl ve známost, při níž si teprve po roce vyznali lásku. K jejich zasnoubení došlo v březnu 1905 a v témže roce 25. 11. v poutní římské basilice Santa Maria Maggiore na Eskvilinu měli svatbu. Marie je ve svých 21 letech představována nejen jako půvabná, ale i vnitřně zralá a hluboce věřící žena plná ideálů. Do manželství vstupovala jako na cestu vedoucí k dokonalosti a život ze svátosti u ní představoval posvěcení všedního života.

K zálibám Mariina srdce patřilo psaní. Již v 18 publikovala první dvě literární práce a první esej, kterou v r. 1912 dala do tisku se věnovala problematice křesťanské rodiny a výchovy dětí. Bylo období, kdy na tuto činnost nebyl čas, ale v průběhu let se k ní vracela.

Mladí manželé Alois s Marií bydleli s Mariinými rodiči i s prarodiči v centru Říma, někde při ulici Depretis. Po narození Filipa jde o obdivuhodný vztah čtyř generací v jednom domě, které žily ve vzájemné vlídnosti. Alois byl vždy věřící, ale před svatbou nebyl jako katolík aktivní. Po boku manželky začal být horlivý a rád poklekal k večerní modlitbě, kterou vedl. Centrem společného života byla každodenní Eucharistie a pro jejich životní cestu byla významná i dětinná oddanost k Panně Marii, kterou vzývali v modlitbě růžence.

Marie měla s Aloisem čtyři děti. První syn Filip (pozdější Don Tarcisio) se narodil 15. 10. 1906. Druhá se 9. 3. 1908 narodila Stefanie (pozdější řehol. sestra Marie Cecilie +1993). Třetí byl Cesar (pozdější trapista P. Paolino), který se narodil 27. 11. 1909. Když na podzim 1913 bylo jasné, že čekají čtvrté dítě a lékaři zjistili jeho neodpovídající vývoj ohrožující život matky, velmi naléhali na umělé ukončení těhotenství. Naděje na přežití matky bylo jen 5%. Lékaři byli přesvědčeni, že porod nemůže přežít matka ani dítě. Mariina důvěra v Boha však byla tak velká, že se rozhodla v souhlasu s manželem dát dítěti šanci a návrhy lékařů, chtějících provést abort, vytrvale odmítali. Zvítězila matka i dítě Jindřiška (Enrichetta), která se narodila po velkém utrpení matky v osmém měsíci 6. 4. 1914 a celý život byla mamince vděčná za dar života. A nebyl to krátký život, přes své slabé zdraví se dožila v 87 letech blahořečení rodičů. Až do jejich smrti žila s nimi, byla jejich radostí a pomáhala jim.

Po heroickém "ano životu" došlo v rodině k rozmnožení Boží milosti. Rodiče vychovávali děti k lásce a otevřenosti. Ukazovali jim cestu svým příkladem v oblasti náboženské, morální, citové, občanské a vlastenectví. Jejich příklad přitahoval k víře i mnohé nevěřící. Marie oslovovala svou literární činností a aktivitami ve farnosti, přátelskými vztahy k prostým ženám i angažovaností v Katolické Akci s konferencemi motivovanými velkou lásku ke Kristu a k církvi.

Vedle vedení katechezí pro ženy organizovala pomoc pro potřebné a navštěvovala nemocné. Byla dobrovolnou ošetřovatelkou Červeného kříže a v době etiopské války začala sloužit u raněných vojáků mimo Řím. Prošla kurzem chirurgického oboru i tropických onemocnění. Měla řidičský průkaz a vedla pojízdnou ambulanci.

Již v roce 1916 společně s manželem se rozhodli pro doživotní slib čistoty a aktivnější apoštolskou činnost. Po válce se zapojili do hnutí "Rinascita Cristiana i Fronte dela Famiglia." Marie se věnovala i pravidelnému publikování v katolických denících. Od 9. 11. 1951 byla vdovou. O formaci spojené s asketickým charakterem vydala mezi roky 1952-1965 14 prací.

Marie zemřela za 14 let po manželovi, ve věku 81 let.

Kvalitní manželství není jednoduché, ale je možné žitím ze svátostí. To můžeme vidět na životě manželů Quattrocchiových. Manželský a rodinný život může poznat i chvíle bezradnosti, ale i v nejtěžších situacích je možné vydávat velké svědectví věrnosti lásce, jejíž význam je stupňován "očišťováním ve výhni bolesti", jak se při jejich blahořečení vyjádřil papež, který denně prosil Pána, aby pomáhal rodinám zraňovaným bídou, nespravedlností a aby dal růst civilizaci lásky.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad obrazem manželství, který se zde zrcadlí jako svědectví Marie a Aloise Beltrame Quattrocchiových.

Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako blahoslavená Marie Beltrame Quattrocchi prokazovali lásku ve všech životních situacích, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Melchisedech; Iacobus Retouret^♦ (1794); Ioanna Elisabeth Bichier des Ages (1838); (Maria a Iesu Crucifixo /Maria/; Baouardy*) (1878); Teresia a Iesu Jornet Ibars (1897); Ambrosius (Aloysius) Valls Matamales^♦ (1936); Maria de Los Ángeles Ginard Martí^♦ (1936); Petrus /Alexander/; Max Ginestar^♦ (1936); Laurentia /Leucadia/ Harasymiv^♦ (1952); Maria Beltrame Quattrocchi^♦, materfamilias (1965); /Martinus Stredonius/ (1649); Maximilianus, m. Romæ (s. inc.); Anastasius, fullo (s. inc.); Victor, m. in Mauretania (s. III/IV); Eleutherius, ep. Autissiodoren. (s. VI); Felix Vivet Trabal^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský