David Lewis
| 27. srpna, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1679 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se r. 1616 v Abergavenny poblíž Monmouthshire ve Walesu v Anglii do nábožensky smíšené rodiny. Otec Morgan Lewis byl protestantský ředitel školy, zatímco matka Markéta Prichard byla katolička. David měl 8 sourozenců vychovaných v matčině víře, ale sám, údajně nejmladší, vyrůstal jako protestant. Vírou svých sourozenců byl vnitřně osloven v 16 letech až v Paříži. O šest let později odešel jako katolík do Říma, aby tam od listopadu 1638 v anglickém kolegiu studoval teologii. V roce 1642 přijal kněžské svěcení a o dva roky později se stal jezuitou.V roce 1646 byl vyslán do Anglie, ale brzy povolán zpět do Říma, kde působil jako zpovědník zejména pro anglické studenty. Roku 1648 se splnilo jeho přání a vracel se do jižního Walesu jako misionář. V Cwm při Herefordshire, mezi hřebeny Welských Černých hor a Malvernovými kopci, zřídil základní misijní stanici a na statku v Cym úkryt pro pronásledované kněze.
Pronásledování římskokatolické církve v Anglii má souvislost se vznikem Anglikánské církve a proto je na místě připomínka dějinných událostí, které se odvíjely od vztahů a postoje krále Jindřicha VIII. (+ 1547). Pro své rozhodnutí rozejít se s manželkou Kateřinou Aragonskou a vzít si Annu Boleynovou chtěl od papeže anulovat první manželství. Protože papež odmítl, Jindřich VIII. se v roce 1534 odtrhl od římskokatolické církve a prohlásil sám sebe a své následovníky za hlavu církve v Anglii s duchovní pravomocí jakou měl papež. I když odmítnutí pořídit se tomuto rozhodnutí bylo označováno za velezradu, ještě v době Jindřichovy smrti se tato církev v organizaci a nauce příliš od katolické nelišila. K podstatným změnám došlo až za vlády Eduarda IV. (1547-1553) a Alžběty I. (1558-1603), kdy anglikánská církev vytvořila vlastní nauku ve 39 článcích. Dá se říci, že představovala střed mezi katolickým a luteránským učením. S největšími vlnami pronásledování v dějinách Spojeného království (Velké Británie) se setkáváme za vlády dynastie Stuartovců v XVII. století, ale větší skupina mučedníků začíná již rokem 1584 (za Alžběty I.) v důsledku zákazu svěcení kněží za mořem. Ti byli k životu katolické církve v Anglii stále potřebnější. Ze Stuartovců po 23leté vládě Jakuba I. nastoupil Karel I., za nějž byl v listopadu 1647 parlamentem potvrzena platnost zákona o svrchovanosti krále jako nejvyšší autority Církve v Anglii (Act of Supremacy). Po něm byl přijat zákon s trestem velezrady každému, kdo by chtěl jakkoliv usilovat o popření královi moci coby hlavy církve.
Za krále Karla II. anglikánský duchovní Titus Oates předstíral smíření s katolickou církví a r. 1677 se dostal do jezuitského kolegia ve Valladolide a St. Omer ze kterých byl propuštěn. Po návratu do Londýna před vysokým vládním úředníkem E. B. Godfreyom přísežně prohlásil, že se dověděl o spiknutí katolíků proti králi Karlu II. Tvrdil, že ho chtějí zavraždit a na trůn dosadit jeho bratra Jakuba, protože byl katolíkem. Oates také dodával, že byl katolíky pověřen žádat o pomoc s nastolením katolické vlády i španělského krále. Karel II. prý sice historce Tita Oatese Plota nevěřil, ale než byl za vlády Jakuba II. usvědčen z křivé přísahy a prokázalo se, že šlo o výmysl, byla vyvolána již r. 1688 ostrá protikatolická opatření, která stála životy mnoha kněží i laiků, kteří byli krutě popravováni.
David Lewis byl za tohoto pronásledování prozrazen sluhou a označen za spoluúčastníka na spiknutí ohlášeném Oatesem a r. 1678 v Llantarnanu, patřícímu k Walesu, uvězněn. Následující rok v dubnu byl odsouzen za zločin katolického kněžského působení. Byl kvůli němu vyslýchán v Londýně a pak přepraven do Usk v Cámbrii, kde podstoupil mučednickou smrt ve věku 63 let. Rozsudek byl vykonán pověšením a následným čtvrcením za živa.
Jeho hrob se stal cílem mnohých poutníků kraje Venerated.
Blahořečen byl 15. 12. 1929 papežem Janem XXIII. a kononizován 25. 10. 1970 papežem Pavlem VI. mezi 40 mučedníky Anglie a Walesu.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Monica, m. s. Augustini (387); Rufus, m. Capuæ (III/IV); Pœmen (s. IV/V); Cæsarius, ep. Arelaten. (542); Gebhardus (995); Amadeus (1159); Rogerius Cadwallador♦ (1610); David Lewis (1679); Ioannes Baptista de Souzy et Udalricus /Ioannes Baptista/ Guillaume♦ (1794); Dominicus a Matre Dei Barberi♦ (1849); Maria a Columna Izquierdo Albero♦, virgo (1945); Ioannes, ep. Papien. (ca.825); Mannea (ca. s. IV); Marcellinus, Mannea (ca. s. IV); Petrus, miles (ca. s. IV); Serapion, clericus (ca. s. IV); Narnus (s. IV); Licerius (ca. 540); Guarinus, ep. Sedunen. (1150); Angelus Conti♦ (1312); Antonius a Sancto Francisco♦ (1627); Caius Jiyemon♦, . (1627); Francisca♦, m. Nagasakii (1627); Franciscus Kuhioye♦, . (1627); Franciscus Kurobioye♦, . (1627); Gaspar Vaz♦ (1627); Lucas Kiyemon♦ (1627); Ludovicus Matsuo Soyemon♦ (1627); Magdalena Kiyota♦, . (1627); Maria Vaz♦ (1627); Martinus Gómez♦, . (1627); Michael Kizayemon♦, . (1627); Ferdinandus González A♦ (1936); Raymundus Martí Soriano♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský