Raymundus Nonnatus
| 31. srpna, připomínka | |
| Postavení: | řeholník, kardinál OdeM |
| Úmrtí: | asi 1240 |
| Patron: | Katalánska; těhotných žen a nenarozených dětí, nevinně obžalovaných a vězněných |
| Atributy: | černoch, mnich v bílém hábitu s modročerveným křížem, otrok se zámkem na ústech |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze šlechtického rodu v Portello v Katalánsku. Měl vřelý vztah k Panně Marii a vstoupil do řádu Matky Boží na vykupování křesťanských zajatců. Po vylodění v Alžíru, když vyčerpal na vykupování otroků všechny peníze, neváhal stát se sám otrokem za svobodu těch křesťanů, jejichž zdravotní stav se horšil a duchovně začínali kolísat. Mnoho jich povzbudil a několik mohamedánů obrátil. Za to byl zbičován a vězněn se zámkem na ústech. Kolem 37 let byl Řehořem IX. povolán do Říma za poradce, ale cestou zemřel.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
KRISTŮV SVĚDEK SE ZÁMKEM NA ÚSTECH
Přišel na svět roku 1202 v Portello u Lerida ve Španělsku. Jeho jméno "Nonnatus," znamenající "nenarozený," je připomínkou toho, že byl při náhlé smrti matky z jejího těla vyňat chirurgicky. Bylo to prý dva měsíce před termínem porodu. Otec patřící k předním rodům v Katalánsku ho později poslal na studie do Barcelony, ale když zjistil, že tam začal toužit po duchovním povolání, odvolal ho, aby se ujal rodinného hospodářství na venkově. Rajmund proti plánům otce dal přednost zbožnému rozjímání před jakoukoli dívkou a život na horských pastvinách se mu docela líbil. Na jednom úpatí měl oblíbenou kapličku sv. Mikuláše, protože v ní byl obraz Panny Marie, kterou velmi ctil. U ní zvažoval svá rozhodnutí, včetně toho ke vstupu do nového řádu Panny Marie de Mercede, který založil Petr Nolascus (pam. 25. 12.) na vykupování otroků.
Otec stál proti cestě do kláštera zprvu velmi neústupně, až hrabě z Cardony, který byl Rajmundovým kmotrem, obměkčil jeho srdce ke svolení. Rajmund pak v Barceloně z rukou Petra Nolasca přijal bílý hábit s modročerveným křížem. Po roce složil sliby, dokončil pak studia teologie a v r. 1222 se stal knězem. Své cesty za vykupováním zajatců začal na mohamedánské území v doprovodu Petra Nolasca. Potom se s bratry vydal do Valencie a dvakrát byl v Africe. Při první cestě byl v Tunisu, kde tehdy vládl Jahja I. Před druhou cestou do Afriky r.1235 převzal v Římě od papeže Řehoře IX. schvalovací listiny řádu. V Alžíru pak získal svobodu dvěma stům křesťanských otroků. Pak uviděl další, ještě více trpící, ale protože již neměl další peníze a bál se o ztrátu jejich víry, nabídl se za rukojmí. S radostí v srdci přijal jejich okovy i šat a s láskou ke Kristu i nastávající utrpení. Byl vzorem i posilou pro další křesťanské otroky a pomáhal těm, kteří se dali mohamedánským otrokářem přinutit k odpadu od víry v Krista, aby se s lítostí k němu vrátili.
Za evangelizaci, se kterou obracel i Židy a Maury, věznitelé Rajmunda týrali a byli by ho usmrtili, kdyby se nebáli těch, kdo čekali tučné výkupné. Byl veřejně bičován a odsouzen k naražení na kůl, k čemuž kvůli čekání na peníze nedošlo. Ani poté nepřestával Rajmund mluvit o Boží dobrotě, proto mu byly žhavým bodcem vytvořeny v obou rtech otvory a visacím zámkem uzamčena ústa. V tuhém vězení mu byl zámek odmykán vždy po třech dnech jen k nezbytnému nasycení. Tak strávil osm měsíců než spolubratři dorazili s výkupným. Jeho zjev byl mocnější než kázání slovy.
V roce 1237 nebo 1239 byl prý jmenován kardinálem, ale pak dál žil v klášteře životem obyčejného řeholníka. Na výtku v té věci odpověděl, že pokora sluší i nejvznešenější hodnosti a dodává jí pravé ceny. Legenda vypráví, že Rajmund jednou za zimního deště dal svůj kardinálský klobouk starému chuďasovi.
Na výzvu papeže, který si ho vybral za svého poradce, se znovu vydal do Říma. Došel jen do Cardony, kde navštívil hraběcí sídlo svého kmotra a podlehl prudké zimnici ve věku kolem 37 let. Legenda ještě hovoří o posledním svatém přijímání podaném andělem. O Rajmundovo tělo projevili obrovský zájem místní i Barcelonští věřící. Bylo proto rozhodnuto naložit je na slepého soumara, aby veden vyšší vůli šel tam, kde by mělo být tělo světce pohřbeno. Soumar pak došel ke kapličce, u které se Rajmund rozhodl pro vstup do řádu. Proto byl do ní pohřben.
V roce 1255 byl na tom místě zbudován klášter s chrámem, který se stal poutním místem.
K blahořečení Rajmunda údajně došlo společně s Petrem Nolascem 30. 9. 1628, zapsáni do Římského martyrologia byli 4. 8. 1657 papežem Alexandrem VII. a v r. 1681 byl papežem Inocencem XI. slavnostně kanonizován.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Rajmund svědčil i se zámkem na ústech. A co já? Zamyslím se vážně nad tím, že mám také podávat svědectví své přináležitosti Kristu službou lásky bližním.Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatý Rajmund Nonnatus ochotně prokazovali milosrdenství, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
( závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Raymundus Nonnatus (asi 1240); Ioseph de Arimath (I.- II.s.); Paulinus, ep. Treviren (358); Aidanus, ep. Lindisfarnen (651); Andreas Dotti♦ (1315); Petrus Tarrés i Claret (1950); Ioseph de Arimath (ca. 150); Edmigius (Isidorus); Primo Rodríguez, Amalius (Iustus); Zariquiegui Mendoza et Valerius Bernardus (Martianus); Herrero Martínezw (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský