Andreas Dotti
31. srpna, připomínka | |
Postavení: | kněz OSM |
Úmrtí: | 1315 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z italského města Borgo San Sepolcro. Poté co vyslechl kázání Filipa Benizi při konání řádové kapituly, přišel žádat o vstup do řádu servitů, jak uvádí bratr Michael Poccianti. Jako kněz později působil mezi poustevníky a kázal na různých místech Toskánska. Jeho život je spjat s klášterní poustevnou ve Vallucola, kde zemřel.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Počátek řádu servitů - Služebníků Panny Marie, z něhož je tento světec, datuje se slavností nanebevzetí Panny Marie v roce 1233. Na ní se sešlo sedm zámožných měšťanů z Florencie v čele s Alexejem Falconieri (pam. 17. 2.), kteří založili tento řád po prožitém zjevení P.M. V témže roce se narodil další významný světec Filip Benizi (pam. 22. 8.), který vstoupil do této komunity a svým kázáním přivedl do řádu servitů Ondřeje Dotti, kterého římské martyrologium na dnešek připomíná.
Ondřej Dotti se narodil asi roku 1256 v Borgo San Sepolcro v Itálii. V jeho rodném městě se roku 1278 konala kapitula řádu servitů. Při této příležitosti měl kázání Filip Benizi (OSM) a mezi posluchače přišel i Ondřej Dotti, o němž vypráví bratr Michael Poccianti a dosvědčuje, že obsah kázání přivedl Dottiho požádat o vstup do řádu. Od něj také víme, že Filip Benizi kázal na téma "rozhodnutí pro Krista", s citací evangelia "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci… kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem." (Lk 14,26.33)
Ondřej Dotti byl prý z poloviny podoben bohatému mladíkovi, kterého Pán pozval k následování za podmínky, rozdá-li svůj majetek chudým (srov Mt 19,21), Dotti byl totiž bohatý a úspěšný. Na rozdíl od onoho mladíka vše zvážil a přijal Kristova slova jak je tlumočí ev. Lukáš a kázal o nich o. Filip. Ondřeje Dottiho se dotkla zvláštní milost určená těm, kdo Boží slovo přijímají. Pohnut v hloubi srdce opustil své rodiče a pro Boží slávu rozdal všechen svůj majetek a stanul u dveří Služebníků Panny Marie.
V komunitě servitů se Ondřej projevoval jako dokonalý žák o. Filipa. Vynikal ve ctnostech i schopnostech a brzy se stal knězem. Na věci světa hleděl skrze evangelium a tak rostl v lásce pro Boha, k němu a skrze něj i v lásce k světu v pravé duchovní dimenzi. Vůči sobě byl asketicky přísný, ale ke všem druhým překypoval láskyplným pochopením. Vždy znal potřebnou cestu k vítězství nad negativními emocemi, jako je hněv a nenávist. U sebe je vždy v zárodku dusil pokorou, proto z něj vyzařoval pokoj a vynikal příkladem mírumilovnosti. Neoddával se zahálce ani pošetilým hovorům, ale toužil po životě naplněném pokáním a modlitbou.
Jeho oblíbeným místem se stala poustevna v lokalitě Vallucola v blízkosti Borgo. Zde trávil nějakou dobu v kajícnosti a v rozhovoru s Bohem a čerpal další sílu k plnění Boží vůle. Přes lásku k této samotě se za čas stal představeným komunity a vedl nejen tyto své spolubratry, ale i mnoho dalších. Vynikl horlivostí v apoštolátu a při svém působení v italské Alessandrii a v Asti získával svými nadšenými promluvami nové služebníky Panny Marie.
V roce 1295 byl prý od biskupa pověřen správou kláštera ve Vallucola v Toskánsku, kde zemřel, jak mu bylo v mystickém zážitku předpovězeno.
Jeho ostatky byly přeneseny za velké účasti věřících do kostela servitů v San Sepolcro.
Blahořečený byl v roce 1806 papežem Piem VII.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Skrze P. Marii k Ježíši - to je cesta servitů, na jejímž počátku je dokonalé rozhodnutí pro Krista. Zamyslím se nad otázkou, nakolik je můj život svědectvím rozhodnutí se pro Něj a jak co musím změnit, abych dosáhl nebe.Bože, Tys povolal blahoslaveného Ondřeje, aby mnoha poustevníkům ukázal cestu do společenství servitů a utvořil jsi z nich služebníky Panny Marie a naplnil je láskou k sobě navzájem. Dej ať i my, jako Mariini pokorní služebníci, jsme spojeni v srdci i činnosti v jedno. Prosíme o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Raymundus Nonnatus (asi 1240); Ioseph de Arimath (I.- II.s.); Paulinus, ep. Treviren (358); Aidanus, ep. Lindisfarnen (651); Andreas Dotti♦ (1315); Petrus Tarrés i Claret (1950); Ioseph de Arimath (ca. 150); Edmigius (Isidorus); Primo Rodríguez, Amalius (Iustus); Zariquiegui Mendoza et Valerius Bernardus (Martianus); Herrero Martínezw (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský