blah. Edmund Rice

Edmundus Ignatius Rice

29. srpna, připomínka
Postavení:	laický apoštol a řeholník CFC
Úmrtí:	1844

ŽIVOTOPIS

Narodil se 1. 6. 1762 ve Westcourt u Callan v Irsku. V rodině byl čtvrtý ze sedmi synů. Po základní škole odešel pracovat ke svému strýci do obchodního domu ve Waterfordu, který později zdědil. Ve 25 letech se oženil a do dvou let měl dceru, ale ztratil manželku. Po její smrti si stále kladl otázky týkající se smyslu života, lásky a utrpení. Odpovědi hledal v modlitbě a v Písmu svatém. Měl dobře prosperující obchodní podnik a o malou dceru se mu staraly pěstounky. Začal si všímat dalších trpících, těšil je a pomáhal finančně. Naučil se ty, kteří více trpěli, mlčky podpořit.

V Irsku tou dobou přibývalo obyvatelstva a to se odráželo v ekonomických problémech. Zhoršovala se situace ve školství, upadala morálka a rostla nenávist proti Angličanům, kterých zde přibývalo. Edmundův mladší bratr vstoupil do augustiánského kláštera a Edmund sám prožíval velký rozpor. Zvažoval následování bratra a trápil jej osud mládeže z chudých rodin, která byla pod negativním tlakem a proto stále více ohrožována ztrátou víry. Byl osloven pastýřským listem čteným v kostelích, který se týkal křesťanské výchovy mládeže, za jeímž účelem založila Nano Naglová kogregaci sester Obětování Páně. Edmund byl inspirován jejím příkladem. Navázal kontakt s kongregací a finančně pomohl s otevřením dalšího domu ve Waterfordu (Mont Sion). Edmundovo setkání s o. biskupem mělo odezvu: vzbudilo zájem papeže Pia VI. Od toho se Edmundovi dostalo poděkování a povzbuzení, takže prodal podnik a zřídil bezplatnou školu pro chudé. Připojili se k němu vhodní pomocníci, takže spontánně vznikala silná větev nazvaná Kongregace bratrů obětování i když její začátky byly v prostorách staré stáje.

V roce 1808 složil Edmund se jménem Ignác a jeho noví bratři řeholní sliby shodné s kongregací sester. Jejich institut dostal papežské potvrzení po 12 letech, když přešel k více vyhovujícímu modelu Bratrů křesťanských škol Jana Křtitele de la Salle, jako "Kongregace křesťanských bratrů". Tato kongregace rostla pod generálním vedením zkušeného manažera, ekonoma a znalce lidí Ignáce E. Rice, který počítal s Boží pomocí. Se svou hlubokou a prověřenou vírou překonával všechny těžkosti i hlad, epidémie a vlastní zdravotní problémy. Pod jeho vedením se tento řeholní institut rozšiřoval v Anglii, v Austrálii a v Gibraltaru. Ignac Rice z vedení kongregace odstoupil v r.1838 značně vyčerpán a nemocen ve věku 76 let a dalších 6 let, zbývajících do konce života, prožil v modlitbě za své bratry a chovance. Jeho kongregace do konce tisíciletí dosáhla 9.000 členů a našla své místo i v Asii a Severní i Jižní Americe.

Papež Jan Pavel II. při jeho blahořečení 6. 10. 1996 v Římě ho označil za pravý vzor laického apoštola a horlivého řeholníka. Vyzdvihl jeho lásku k mladé ženě i k dceři, která rozkvetla bohatstvím duchovních i materiálních skutků milosrdenství a došla završení v úplném sebeobětování v řeholním životě.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

passio Ioannes Baptista; Sabina, titularis basilicæ in Urbe (s. inc (basilicæ: eccl. cond. aa. 422-432)); Sebbus (ca. 693); Medericus (ca. 700); Ioannes de Perusia et Petrus de Saxoferrato^♦ (1231); Bronislava^♦ (1259); Edmundus Ignatius Rice^♦ (1844); Maria a Cruce /Ioanna/; Jugan (1879); Dominicus Jędrzejewski^♦ (1942); Teresia Bracco^♦ (1944); Sancia /Ioannina/ Szymkowiak^♦, virgo (1942); Euphrasiea Eluvathingal (1952); Adelphus (s. V); Victor. reclusus. (ca. s. VII); Richardus Herst^♦ (1618); Ludovicus Vulfilacius Huppy^♦ (1794); Constantinus Fernández Álvarez^♦ (1936); Franciscus Monzón Romeo^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský