Maria a Cruce /Ioanna/; Jugan
29. srpna, připomínka | |
Postavení: | zakladatelka kongregace |
Úmrtí: | 1879 |
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Narodila se 25. 10. 1792 v rybářské osadě Petites Croix u Cancale ve Francii a dostala jméno Jana. Když jí bylo 6 let, otec na moři zahynul a na matce samotné zůstala starost o potřeby osmi dětí. Společně měly jen chýši slepenou z hlíny. Ke hmotné bídě přišlo s Francouzskou revolucí i pronásledování pro víru. Významný vliv na duchovní život Jany měly "vandrovní sestry" z kongregace Jana Eudese. Ona sama později v dospělosti do ní vstoupila jako terciářka. Od 25 let pracovala v nemocnici Rosais v St. Servant. Asi v 31 letech, velmi vyčerpaná, musela tuto práci opustit. O nemocné a chudé však pečovala dál. Po 15 let spolupracovala se slečnou Lecoq. Po její smrti si Jana s Františkou Aubertovou pronajaly domek v St. Servant, ve kterém pečovaly o nemocné bez domova. První slepou vdovu Jana uložila na své lůžko. S nárůstem pacientů se objevily i další spolupracovnice, počínaje 17tiletou Virgínií T. Jednou z dalších byla M. Bourgetová, jejich dřívější smrtelně nemocná pacientka. Kolektiv ošetřujících se do roku 1842 změnil v novou řeholní společnost - kongregaci Malých sester, služebnic chudých. Hned v prvním roce dolehl na sestry kříž v podobě vikáře, který jim jako ochránce začal nejen pomáhat, ale i vměšovat se do rozhodování, považujíc se za zakladatele, kterým však byla Jana Jugan. Tu po roce odvolal proti vůli sester z místa představené a od služby nemocným, na místo mezi poslední novicky. Zákázal jí organizování jakékoli činnosti, poslal do Rennes a brzy na to do La Tour St. Joseph. Tam se složením věčných slibů Jana přijala jméno Marie z Kříže a žila v zapomenutí 27 let. Trávila je převážně na modlitbách v podkrovní kapli. Byla si vědoma toho, že v jejich řeholi nejde o její dílo a je hloupostí připisování si zásluh kýmkoliv jiným, protože řehole je dílem Božím. Avšak Francouzská akademie Marii z Kříže ocenila značnou finanční hotovostí. Marie ji určila na potřeby nemocným a chudým. Za to se jí dostalo od vikáře A. P. dalšího ponížení, které s klidem přijala v pokoře, kterou doprovázela radost.
Byla dobrou žačkou sv. Jana Eudese (pam. 19. 8.), který řekl, že skutečnou mírou svatosti je pokora. Proto svým spolusestrám říkala: "Buďte malé, skutečně malé! Zachovejte si ducha pokory a prostoty! Neboť budeme-li mít samy o sobě dobré mínění, naše kongregace přestane děkovat dobrému Bohu a půjde k úpadku."
V roce její smrti, kdy kongregace měla přes 9400 sester se 177 domy v 9 státech, papež Lev XIII. potvrdil jejich řeholi. Blahořečena byla Janem Pavlem II. 3. 10. 1982 a kanonizována 11. 10. 2009 papežem Benediktem XVI. v Římě.
V době blahořečení bylo sester této zakladatelky 4400 v 30 státech na pěti kontinentech.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Při čtení životopisu Marie Jugan vytanou na mysli Ježíšova slova o potřebě stát se "malými" (srov Mt 18,3). Blahoslavená k tomu zdůrazňuje ducha pokory a prostoty. Jejich významu věnuji dnešní rozjímání a v modlitbě poprosím o pomoc dokázat podle toho žít.Bože, Tys povolal blahoslavenou Marii Jugan, aby následovala Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře, ukazujíce cestu ke spáse i k úspěšné spolupráci na Tvém díle; dej, ať povzbuzeni jejím příkladem následujeme Krista a jednou i my dojdeme k Tobě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
passio Ioannes Baptista; Sabina, titularis basilicæ in Urbe (s. inc (basilicæ: eccl. cond. aa. 422-432)); Sebbus (ca. 693); Medericus (ca. 700); Ioannes de Perusia et Petrus de Saxoferrato♦ (1231); Bronislava♦ (1259); Edmundus Ignatius Rice♦ (1844); Maria a Cruce /Ioanna/; Jugan (1879); Dominicus Jędrzejewski♦ (1942); Teresia Bracco♦ (1944); Sancia /Ioannina/ Szymkowiak♦, virgo (1942); Euphrasiea Eluvathingal (1952); Adelphus (s. V); Victor. reclusus. (ca. s. VII); Richardus Herst♦ (1618); Ludovicus Vulfilacius Huppy♦ (1794); Constantinus Fernández Álvarez♦ (1936); Franciscus Monzón Romeo♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský