Tiburtius, m. Romæ
| 11. srpna, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | s. III/IV in. |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Říma, kde jeho otec Chromác byl prefektem. Toho prý postihlo nevyléčitelné onemocnění, avšak díky přímluvě sv. Šebestiána se mu dostalo uzdravení. Zázrak měl vliv na otce i syna. Zatímco otec přesídlil na statek v Kampánii, kde pomáhal pronásledovaným, syn Tiburcius se rozhodl sloužit církvi v Římě. Stal se hlasatelem Božího slova, těšitelem zarmoucených, posilou slabým a nevěrné a lehkomyslné napomínal. Legenda mu přičítá konání zázraků. Mezi nimi vyniká příhoda s mladíkem, který spadl ze střechy v době, kdy těmi místy procházel Tiburcius. Ten, vida zármutek jeho blízkých, se nad ním v modlitbě sklonil a se znamením kříže ho vyzval, aby ve jménu Ježíše Krista povstal a zřekl se modloslužby. Obojí se stalo a i jeho rodiče pro tento zázrak uvěřili.Ne každý, koho Tiburcius pokřtil, zůstal Kristu a jeho církvi věrný. Našel se i "Jidáš" s uvedeným jménem Torkvát. Za čas po sv. křtu si Tiburcius všiml jeho lehkovážného života i neúčasti na bohoslužbách a snažil se mu domluvit. Torkvát se tvářil, že výtku přijímá, ale ve skutečnosti pomýšlel jak Tiburcia za ni zničit. Jako křesťana ho prý udal pohanskému soudci, s nímž se domluvil, že na oko zajmou i jeho, aby jeho udavačství zůstalo skryto. Společně byli předvedeni k výslechu, při němž uvedl, že byl od Tiburcia pokřtěn. Tiburcius na to reagoval slovy. "Nepokládám tě za pravého křesťana! Kdo takto žijí, nejsou Kristem uznáni za jeho učedníky." Soudce se pak zaměřil na Tiburcia, který si měl vybrat mezi obětováním božstvu nebo chůzi ve žhavém uhlí. Zvolil to druhé a zázrakem jeho nohy zůstaly nepoškozeny. Ukázal je soudci s výzvou, aby podle toho poznal, že jen Bůh křesťanů je pravým Bohem. Jenže soudce přičetl div kouzlům a nařídil Tiburciovi setnout hlavu.
Pak nařídil zabavit majetek celé jeho rodiny.
Tiburciův hrob je v římských katakombách sv. Petra a Marcelina. V roce 827 byla část ostatků údajně odnesena.
Část z Tiburciových ostatků přešla v roce 1355 prostřednictvím iniciativy Karla IV. i do vlastnictví Svatovítské katedrály v Praze.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Clara de Asisio (1253); Philomena, virgo et m. Romæ (302); Tiburtius, m. Romæ (s. III/IV in.); Alexander Carbonarius (s. III); Equitius (ante 571); Gaugericus (ca. 625); Rufinus, ep. Asisien. (ca. s. IV); Cassianus, ep. Beneventan. (s. IV); Rusticola (632); Ioannes Sandys♦, Stephanus Rowsham et Gulielmus Lampley* (1586,1587 et 1588); Taurinus, ep. Ebroicen. (ca. s. V); Attracta (s. V); Ioannes Georgius Rhem♦ (1794); Susanna, titularis basilicæ in Urbe (století neznámé); Raphael Alonso Gutiérrez♦ (1936); Michael Domingo Cendra♦ (1936); Carolus Díaz Gandía♦ (1936); Mauritius Tornay♦ (1949)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský