sv. Roch

Rochus, peregrinus

16. srpna, připomínka
Postavení:	poutník
Úmrtí:	asi 1379
Patron:	Benátek, Montpellier, lékařů, chirurgů, nemocných a zdravotně postižených, zajatců, sedláků, zahradníků, truhlářů, dlaždičů, automobilistů; nemocnic; bývá vzýván jako záštita proti moru i jinému neštěstí
Atributy:	pes, poutnická hůl i oděv s mořskou mušlí, morovou skvrna či vřed na noze

ŽIVOTOPIS

Jde o postavu světce z poloviny historicky nedoložitelnou, přesto skutečnou a oblíbenou. Pochází z Montpellier ve Francii, kde se narodil asi r. 1295. Nejprve mu zemřel otec, pak matka a Roch rozdal chudým co zdědil a vydal se na pouť do Říma. Přes Alpy dorazil do Itálie a v městečku Akvapendentě se prý setkal s morovou epidemií. S odvahou a láskou začal pomáhat všem potřebným, nejen tam, ale i na dalších místech. V římských špitálech pomáhal asi tři roky a mluví se u něj o charismatu zázraků, kdy znamením kříže uzdravoval nakažené. V Římě se snad také nakazil, ale i uzdravil a pokračoval jako poutník dále. Prošel a pomáhal v Ceseně, Novary, Rimini i v Piacenze. Tam údajně morová nákaza více ohrožovala jeho život. Na noze měl nepěkné morové vředy a proto se stáhl do samoty u řeky Pádu. Z odlehlého dvorce mu domácí pes nosil chleba a tím mu pomohl přežít. Pak pokračoval k Lago Maggiore a jako podezřelý špeh skončil na 5 let ve vězení, které přečkával v modlitbě a v duchu kajícnosti. Zda tam nebo až v Montpellier, kam směřoval, v tom se legendy liší. Údajně byl nemocí změněn k nepoznání a o koho jde objevil až kněz, který ho přišel zaopatřit.

Jeho ostatky jsou údajně od r.1485 v kostele San Rocco v Benátkách, jejich část je i u sv. Víta v Praze. Papež Urban VIII. potvrdil jeho zařazení mezi svaté a stanovil jeho památku na 16. 8. Papežem Janem Pavlem II. byl prohlášen i za patrona automobilistů.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Stephanus, rex Hungariæ (1038); Theodorus, ep. Vallensium (s. IV); Rochus, peregrinus (asi 1379); Angelus Augustinus Mazzinghi^♦ (1438); Beatrix da Silva Meneses (1490); Simon et Magdalena Bokusai Kyota atque Thomas^♦, Maria et Iacobus Gengoro* (1620); Petra a Sancto Ioseph /Anna Iosepha/^♦, Pérez Florido* (1906); Henricus García Beltrán^♦ (1936); Arsacius (ca. 358); Armagilus (s. VI); Frambaldus (ca. 650); Radulphus de Fusteia^♦, . (1129); Laurentius Loricatus^♦ (1243); Ioannes a Sancta Martha^♦ (1618); Ioannes Baptista Ménestrel^♦ (1794); Placidus García Gilabert^♦ (1936); Gabriel (Iosephus Maria); Sanchís Mompó^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský