Used with permission of The Hagiography Circle
Ioanna Antida Thouret
24. srpna, připomínka | |
Postavení: | zakladatelka kongregace |
Úmrtí: | 1826 |
Atributy: | lilie, kniha stanov, řeholnice |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 27. 11. 1765 v Sancey-le-Long ve Francii do zbožné rolnické rodiny, v níž se začala usazovat chudoba. Mládí prožívala při práci na poli. V 16 letech jí maminka zemřela a zanechala na starost 7 mladších bratrů. Rodině nějakou dobu pomáhala služka, která se snažila svést Janu k hříšnému životu. Tím u ní vyvolala větší ostražitost vůči čistotě. Nakonec Jana z Lásky ke Kristu učinila slib trvalého panenství.Hlavní podíl výchovy bratrů byl na Janě, včetně všech mateřských poučení týkajících se duše i těla. K těm Jana přidávala modlitbu a postupně je vypravovala na vojnu. S uvolňováním od povinností vůči bratrům rostla její touha vstoupit do řádu Milosrdných sester. Okolí jí toto rozmlouvalo a otec zakazoval.
Nakonec odešla 1. 11. 1788 za noci tajně z domu a v Paříži vstoupila do kláštera k vincentkám, kde začala noviciát. Zažila tam vypuknutí revoluce s příchodem revolucionářů do jejich nemocnice i kláštera. Požadovali odpřísáhnutí souhlasu s Civilní ústavou, která představovala reorganizací církve na úroveň státního institutu. Jana odepřela a při pokusu o útěk byla zraněna. Po vyhnání milosrdných sester odešla Jana přes Švýcarsko do Německa. V Babenhausenu i v Pasově neúspěšně hledala příhodné podmínky s duchovním zázemím podle svých představ a vydala se zpět ke švýcarsko -francouzským hranicím. Žila z almužen a pronásledována policií, protože neměla průvodní list. V Landerroně nějakou dobu působila jako učitelka a s navrácením klidu a sebevědomí se vydala do Besançony, pátrajíce cestou po družkách. Zakládání její kongregace se datuje rokem 1799. Tou dobou se v Paříži za Napoleonova přispění připravovala komise pro organizaci Milosrdných sester. Jana se dostavila s návrhem stanov pro sestry Dcery lásky. Na své straně měla přímluvu kardinála Fesche i Napoleonovy matky Laetitie. Zájem o působení sester pak projevil neapolský panovník Jáchym Murat, proto Jana odešla do Neapole. Jako představená byla žádat v Římě o schválení stanov, ale mezi tím došlo u sester v Besançoně k vypovědění poslušnosti vůči Janě. Za vším stál biskup, který si přál, aby tyto sestry měly svou představenou přímo v Římě. S touto bolestí Jana rozvíjela působení nové kongregace Dcer lásky v Neapoli. Pro sestry této kongregace, schválené papežem Piem VIII. v r. 1819, se ujal také název "šedé sestry." Po smrti Jany se působení těchto sester rozšířilo i do Ameriky.
Jana Antida Thouret byla od papeže Pia XI. blahořečená v roce 1926 a za svatou prohlášena r. 1934.
Bartholom, Apostolus ; Audœnus (684); Ioanna Antida Thouret (1826); Æmilia de Vialar (1856); Maria Michaela a Sanctissimo Sacramento Desmaisi (1865); (Maria ab Incarnatione /Maria Vincentia/; Rosal*)♦ (1886); Maximianus Binkiewicz♦ (1942); Ceslaus Jóżwiak, Eduardus Kazmierski (1942); Miroslavus Bulesić♦ (1947); Georgius Limniota (ca. 730); Andreas Fardeau♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský