sv. Mojžíš

Moyses, propheta

4. září, připomínka
Postavení:	prorok - vůdce starozákonního lidu
Úmrtí:	zač. 12. stol. př.Kr.
Atributy:	desky zákona, had, hůl, keř, klečící postava, pramen ze skály, rohy

ŽIVOTOPIS

Narodil se jako Levita Izraelského národa. Byl vychováván na dvoře faraóna, ale nezapomněl, kam patří. Bůh ho povolal, aby vyvedl Izrael z otroctví v egyptské zemi a stal se prostředníkem staré smlouvy. Pohled na jeho život a význam ukazuje následný text k meditaci a vypráví o něm 2. až 5. kniha Bible.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VYTAŽENÝ A POVOLANÝ ZA VŮDCE IZRAELE

Máme před sebou mimořádnou postavu SZ, na kterou je 61x poukazováno v textech Nového zákona. Již při povolávání apoštolů, když Filip vyhledal Natanaela, řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše..." (Jan 1,45)

Podobnou souvislost vidíme na hoře Tábor, kde se Ježíš ukázal třem apoštolům ve své slávě - "Byl proměněn před jejich očima; ...A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají." (Mt 17,2-3)

Mojžíše vidíme v obou citacích jako zástupce Božího Zákona vedle zástupce proroků a obojí představuje SZ. Pán Ježíš řekl s důrazem: "Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane." (Mt 5,18) Pravým zákonodárcem je Bůh, který si vyvolil Mojžíše za prostředníka. Tím se však nedotkl jeho svobody a nechal mu jeho lidské slabosti, pro které mu nakonec nedopřál vejít do Zaslíbené země a směl ji vidět pouze z hory Nebó z vrcholu Pisgy, kde ve 120 letech zemřel.

Zde v zamyšlení nad jeho životopisem je dobré si připomínat i význam pro NZ a s ním související předobrazy a Boží velikost i moc, které nás mají povzbudit k větší důvěře v Boha.

Mojžíš pocházel z rodu Levi. Narodil se někde na začátku 13. stol. př. Kr., pravděpodobně za faraóna Ramsesa II., který vládl 67 let a podle toho je králem zmíněným v Ex 2,23. Za doby Mojžíšova narození byl faraónem vydán příkaz utopit všechny izraelské chlapce v Nilu. Jeho matka ho proto skrývala po tři měsíce a když to déle nešlo, připravila pro něj košík vymazaný asfaltem a smolou a v něm ho vložila do rákosí při břehu, kam se chodila koupat faraónova dcera. Ta, když uviděla krásného plačícího chlapce, rozhodla se, že si ho ponechá. Na nabídku jeho sestry si řekla o kojnou a ta přivedla matku dítěte. Faraónova dcera mu dala egyptské jméno Mojžíš, které v pohebrejštěné podobě znamená "Vytahující" - vytáhnutý z vody. Již v jeho jméně je tak podle některých biblistů naznačen jedinečný úkol zachránce.

Mojžíš, když vyrostl ve zdatného muže, ač vzdělaný v egyptské moudrosti, uvědomoval si svůj původ a viděl bezpráví, kterým trpí jeho krajané. Když byl svědkem, jak Egypťan se snaží utlouci jednoho Hebrejce, přiskočil mu na pomoc a s násilným Egypťanem učinil konec, jaký by čekal jeho krajana. Poté z obav utekl k Midjáncům. U studny se zastal dcer kněze Jetra a zůstal u jeho rodiny. Siporu, jednu z jeho dcer si vzal za manželku a měl s ní Geršáma. Po smrti faraóna, kterého se obával, přišel se stádem ovcí do blízkosti hory Chorébu a tam z hořícího keře, který oheň nestravoval, k němu promluvil Bůh. Poslal ho vyvést svůj lid ze země otroctví, do země, kterou přislíbil. Bůh mu dal své slovo, že bude s ním. To znamená ochráncem a vůdcem. Sdělil mu své jméno slovy: "Jsem, který jsem" (JHVH), udělil rady, propůjčil mu moc konat zázraky s vlastní holí a na Mojžíšovo přání mu ustanovil za mluvčího bratra Árona.

Izraelského lidu bylo mnoho a pro nového faraóna, kterým asi byl Merenptah, byl těžce postradatelnou otrockou silou. Proto bylo zapotřebí tzv. "10 egyptských ran", aby Mojžíš se svým lidem mohl Egypt opustit. Nejvýznamnější je desátá, která představovala smrt všech prvorozených u zvířat i lidí, včetně faraónova syna. Anděl smrti se však vyhnul těm příbytkům, na jejichž veřejích byla krev beránka, kterého na Boží příkaz Izraelité v předvečer odchodu zabili, aniž by mu zlomili kost, připravili na ohni a snědli jako pokrm na cestu. Krev tohoto beránka, která uchránila před smrtí Hebrejce, byla předobrazem jiného velikonočního Beránka - Krista.

Na cestě z Egypta Bůh na pomoc svému lidu mocně zasahoval a nejvýrazněji je připomínáno převedení Rudým mořem (-předobraz sv. křtu), které se zvednutím Mojžíšovy hole rozestoupilo a po přejití na podobný pokyn vrátilo a zalilo faraónovo vojsko, které lid pronásledovalo. Cesta pouští se protáhla na 40 let pro nedůvěru v Boží pomoc a reptání lidu. Kvůli němu Mojžíš u Hospodina prosil o další zázraky. Tak se lidu dostávalo pitné vody - v Maře přeměněné z hořké ve sladkou, či později vytrysklé ze skály. Chleba v podobě many padající z nebe - v níž vidíme předobraz "pravého chleba z nebe ...který sestupuje z nebe a dává život světu" (Jan 6,32n) - Eucharistie. Dostali i maso v podobě křepelek. Když se setkali s nepřátelskými oddíly Amáleka, Bůh jim dopřál vítězství pro Mojžíšovu modlitbu. "Dokud Mojžíš (v modlitbě) držel ruce nahoře, Izrael vítězil." (Ex 17,11) Přes toto zřetelné působení živého Boha, se tento lid pod horou Sinaj zpronevěřil a zhotovil si za svého boha zlaté tele. Bylo to vzápětí po uzavření smlouvy v době, kdy Mojžíš byl na vrcholu Boží hory, v oblaku se setkal s Hospodinem a obdržel Desatero - nejdůležitější pravidla umožňující cestu s Bohem. Šlo o mimořádnou milost a lid odpověděl pokleskem, který lze považovat za neomluvitelný.

Nestalo se však i nám něco podobného? - že po přijetí mimořádné Boží milosti jsme klesli brzy do hříchu? Nebo že jsme někomu prokázali dobro a on nám odplatil zlem. Když Mojžíš uviděl, co lid za jeho nepřítomnosti provedl, muselo mu být hrozně a není se co divit tomu, že roztříštil desky, což symbolizovalo roztříštění vztahu s Bohem od "poblouzněného" lidu. Smlouva po této zpronevěře musela být obnovena. A pak pokračovalo putování provázené výchovnými tresty i milostí.

Z nich největší význam má seslání hadů po jednom velkém reptání a následná pomoc. Když na uštknutí lidé umírali, přišli Izraelité k Mojžíšovi a přiznávali: "Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil." (Nu 21,7) Mojžíš po modlitbě dostal pokyn udělat bronzového hada, připevnit ho na žerď a když někoho uštkl had, pohlédl na hada bronzového a zůstal naživu. - Předobraz by zde měl být jasný. Pán Ježíš ho v evangeliu připomíná slovy: "Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen i Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný." (Jan 3,14n; srov. Nu 21,9)

Také v konci Mojžíšova života spatřujeme významný předobraz. Prostředník staré smlouvy směl zaslíbenou zemi, "místo časného odpočinutí" Izraele, vidět jen z dálky jako předobraz odpočinutí věčného, které nám připravil Ježíš Kristus svou výkupnou smrtí.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zákon i proroci směřovali ke Kristu. V něm je naplnění našeho života, jeho smysl a cíl. Pravidlem k orientaci na cestě je Desatero. S tímto pohledem si ho budu připomínat, zejména při večerním zpytování svědomí.

Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal svatého Mojžíše za vůdce svého lidu, aby tento lid vedl a jeho prostřednictvím dal jsi mu zákon; pomáhej nám, abychom podle Tvého Zákona žili v lásce, která je jeho naplněním a jednou tak s Tvou pomocí dosáhli věčného života. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Moyses, propheta (zač. 12. stol. př.Kr.); Rosalia, virgo panormitana (s. XII); Marinus, anachoreta (s. IV/V); Bonifatius Pp I. (422); Ida, vidua in Saxonia (825); Irmgardis (asi 1089); Catharina Mattei^♦ (1547); Maria a Sancta Crecilia Romana /Dina/ Bellanger^♦ (1929); Bernardus /Iosephus/ Bieda Grau^♦ (1936); Caletrix (ante 573); Fredaldus (ca. s. IX); Scipio Hieronymus Brigéat de Lambert^♦ (1794); Maria a Sancta Crecilia Romana (Dina) Bellanger^♦ (1929); Iosephus Paschalis Carda Saporta^♦ (1936); Franciscus Sendra Ivars^♦ (1936); Bernardus (Iosephus) Bieda Grau^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský