Magnus, abbas
| 6. září, připomínka | |
| Postavení: | věrozvěst a opat OSB |
| Úmrtí: | s. VIII |
| Patron: | Allgäus, Kemptenu a Füssen; bývá vzýván při očních chorobách a uštknutí; a při ohrožení dobytka a úrody |
| Atributy: | anděl, benediktin, drak, hadi, chlapec, medvěd, opat, ovce, slepec |
ŽIVOTOPIS
Byl opatem kláštera Svatohavelského v St. Gallen ve Švýcarsku. Odtud se odebral s knězem Tozzonem do hornatého Allgavska a pak dál až na jihozápad Bavorska. Usadil se na horním Lechu, odkud po 26 let rozvíjel své misijní působení. Začal zde budováním křesťanské osady, která se stala základem pozdějšího opatství a města Füssen. Byl otcovským dobrodincem lidu po stránce duchovní i hmotné a svou horlivostí si vysloužil název apoštola Švábska.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ZVĚSTOVATEL KRISTA VE ŠVÁBSKU
Narodil se asi na konci VII. století a předpokládá se, že na území kantonu St. Gallen ve Švýcarsku. Spolehlivé údaje o jeho narození a mládí nejsou.*
Tento světec působil v benediktinském klášteře sv. Havla (St. Gallen) a všeobecně se uvádí, že zde měl hodnost opata. Kněžské svěcení údajně přijal z rukou augšpurského biskupa Wikterpema až později. Své řeholní bratry vedl k svatosti a vyprošoval požehnání širokému okolí. Z nejistého důvodu odešel Magnus jako misionář do jihozápadního Bavorska.
Podle Fr. Ekerta byl klášter sv. Havla opakovaně ohrožován loupeživými nájezdy. Po vydrancování od Franků, kteří poškodili i Havlův hrob a ztýrali Magna, kostnický biskup přispěl k obnově Havlova hrobu a k zajištění provozu kláštera. Místo navštívil mladý kněz z augšpurského biskupství Tozzo a nabídl se Magnovi za průvodce do Algavska. Magnus se pak rozhodl vydat na cestu za hlásáním evangelia společně i s bratrem Teodorem. (Tato trojice, podle některých životopisů, vydala se na cestu z příkazu augšpurského biskupa Wikterpa.)
Legendární podání uvádí, že Magnus se vydal na cestu s holí sv. Havla, s níž zaháněl hady a medvědy a bojoval proti pohanství.
Cesta trojice misionářů vedla přes Bergence do Švábska ke zpustlému městu Kempten ze starořímské doby. Zde duchovně zanedbanému lidu nějakou dobu hlásali evangelium a založili křesťanskou osadu, v níž Magnus zanechal Teodora. S Tozzem pokračoval k řece Lechu, kde se setkal s augšpurským biskupem Wikterpem. S jeho požehnáním a podporou šel dál k jihu a v místech pozdějšího Valtenhofenu úspěšně začal své misijní poslání. Po vybudování kostela Panny Marie, zde zanechal kněze Tozza a s dalším doprovodem mířil k Alpám.
Na jihu Bavorska se dostal ke křižovatce čtyř obchodních cest, kde nad průsmykem sídlili lupiči. Magnus prý zorganizoval útok horalů na jejich tvrz a z kraje je vyhnal. Začal pak budováním kaple a malé osady, která se stala základem pozdějšího opatství a města Füssen.
Po vysvěcení zde byl Magnus opatem a se svými mnichy pomáhal okolnímu obyvatelstvu i v získávání práce k obživě. Naučili je kácet lesy a obdělávat půdu.
Magnus objevil několik míst s ložiskem železné rudy a otevřel její dobývání. K tomuto faktu se pojí legendární vyprávění o jeho setkání s medvědem, s nímž se skamarádil pomocí koláče a který pomohl k dalšímu odhalení zdroje železné rudy. Proto je mezi atributy. K nim patří např. drak - jednak jako symbol pohanství, které Magnus přemáhal, zvláště z Füssen, a dále legendární vyprávění hovoří o papírovém draku, s jehož pomocí prý pomáhal zemědělcům vyhánět hraboše. To později vedlo i k vzývání světce jako pomocníka v zemědělství.
V životě Magna hrála hlavní roli láska ke Kristu a odhodlání šířit jeho poselství slovem i životem. Proto všestranně usiloval o dobro lidu - hmotné i duchovní. Věděl, že je nutné prokazovat lásku tak, aby ji lidé vnímali a skrze ni poznávali dobrého Boha.
Zemřel v kmetském věku, ale údaj roku jeho smrti se nedochoval, pouze se tradovalo 6. září. Někteří jeho úmrtí zasazují do roku 772, jiní více jak o století dříve. Magnovy ostatky byly po vybudování nového chrámu asi v r. 829 a po dokončení krypty slavnostně přeneseny kolem r. 850 biskupem Lantem.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zreviduji svůj vztah k Bohu a lidem, zda jej buduji na opravdové lásce a zda lze skrze svědectví mého života poznávat Boží dobrotu. Mělo by to být předmětem mého každodenního zpytování svědomí.Milosrdný Bože, Tys povolal svatého opata Magna, aby celým svým životem hlásal evangelium a těm, kdo neznali Krista, zvěstoval nevystižitelné bohatství jeho lásky; dej nám, kteří jsme pravdu evangelia už poznali, ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme věrohodné svědectví svými skutky. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
POZNÁMKA
*Popis P. Františka Ekerta (z díla „Církev vítězná“, které zde bývá používáno), hovoří o Magnově péči o nemocného sv. Havla u Bodamského jezera i o společném úsilí o vznik kláštera, kde sv. Havel (pam. 16. 10.) byl opatem. To je v rozporu s faktem, že se Magnus narodil zřejmě více jak 50 let po Havlově smrti, k níž došlo kolem r. 645. (Každý jednotlivec, při snaze podat co nejobsáhlejší životopisy, je závislý na dostupných podkladech, jejichž věrohodnost bývá smíšená a při množství životopisů je prověření všech nad síly jedné osoby.) U tradovaných vyprávění se častěji vyskytuje propojení životopisných údajů dvou odlišných osob jako ve zmíněném textu. Na ně již v 18. století poukázali Bollandisté (Acta Sanctorum, Sept. II, 700-758). Martyrologium vyniká stručností a pro Magnovo úmrtí nechává rozsah celého VIII. století.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Magnus, abbas (s. VIII); Zacharias, propheta (VI. - V. s. př. Kr.); Onesiphorus (s. I.); Bega (asi 660); Bertrandus de Garrigues♦ (asi 1230); Michael Czartoryski♦ (1944); Eleutherius, abbas (s. VI); Cagnoaldus (ca. 632); Liberatus de Lauro♦ (ca. 1258); Didacus Llorca Llopis♦ (1936); Paschalis Torres Lloret♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský