Ioannes Baptista Mazzucconi
| 7. září, připomínka | |
| Postavení: | misionář, mučedník |
| Úmrtí: | 1855 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 1. 3. 1826 v Rancio di Lecco v Milánské diiecézi. Jeho základní výchova a vzdělání začalo ve 14členné rodině. Z ní později vzešli tři kněží a čtyři řádové sestry. Jan byl devátým dítětem.Na nižší střední školu odešel do Cavallere v Parabiago. Zde teprve prožil první svaté přijímání a probudila se v něm touha stát se knězem. Přešel do semináře sv. Petra v Seves, následně v Monze absolvoval dvouleté filosofické studium a po něm teologii v Miláně. Kněžské svěcení přijal 25. 5. 1850 a pak vstoupil do nově založené kongregace zahraničních misií (attuale Pime). V témže roce se 20. 7. stal spoluzakladatelem institutu "Papežský ústav pro zahraniční misie".
Francouzští maristé přenechali novému institutu působnost v celé Melanésii a Mikronésii. Do Oceánie Jan Mazzucconi vyplul s první misionářskou skupinou. S pěti dalšími misionáři směřovali k ostrovům Woodlark a Rook. Na ostrově Rook působil Jan Mazzucconi přes dva roky. Z důvodu těžkého onemocnění malárií pak měl od apoštolského představeného prefekta o. Reina nařízeno zotavovat se v Sydney. Po zlepšení zdravotního stavu vracel se podle domluvy na misie a jeho cílem byl apoštolát na Woodlarku.
Na tomto ostrově se měl spojit se svými misionářskými bratry. Ti však nevěděli o časném Janově vyplutí a protože byli unaveni prací a neústupností domorodců, kteří z nich těžili hlavně dárky a o poselství neměli zrovna zájem, misionáři odpluli z ostrova poté co domorodci projevili otevřené nepřátelství a začali chystat nekalé plány. Nepříznivé počasí protáhlo plavbu a s lodí vezoucí o. Jana se bratři minuli. V přístavu se dozvěděli, že vyplul před pěti dny a vezl pro ně další zásoby, včetně všeho, co myslel, že by se v misiích mohlo hodit. Na jeho dostižení bylo již příliš pozdě a tak jen s obavami čekali celé měsíce na nějakou zprávu.
U břehu ostrova Woodlark divoši z nenávisti proti misionářům napadli Janovu loď a usmrtili ho kvůli jeho horlivosti pro víru. Tu zprávu do Sydney přivezl 13. 6. kněz Timoleon Raimondi, který v dubnu 1856 vyplul Jana hledat. Po přistání 4. května na Woodlarku, objevil vrak Janovy lodi Gazely uvíznutý na korálovém útesu. Na ostrově vyslechl svědky tragédie, kterou jeden z nich potvrdil i při kanonickém procesu.
Mezi blahoslavené ho zapsal papež Jan Pavel II. 19. 2. 1984.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Marcus Crisini, Stephanus Pongracz et Melchior Grodziecki (1619); Regina, m. Alesiæ (století neznámé); Sozon (století neznámé); Evurtius (s. IV); Gratus, ep. Augustan. (s. V); Clodoaldus (560); Madelberta (asi 705); Ioannes Laudensis (asi 1106); Stephanus de Castellione Dumbarum (1208); Thomas Tsuji♦, Ludovicus et Ioannes Maki* (1627); Randulphus Corby et Ioannes Duckett♦ (1644); Ioannes Baptista Mazzucconi♦ (1855); Eugenia Picco♦ (1921); Ignatius Klopotwoski♦ (1931); Festus et Desiderius (s. IV); Memorius et socii (s. V); Alpinus, ep. Catalaunen. (s. V); Carissima (s. VI/VII); Hilduardus (ca. 760); Gauzlinus (962); Claudius Barnabas Laurent de Mascloux et Franciscus d'Oudinot de la Boissiere♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský