Hadrianus, m. Nicomediæ
| 8. září, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | století neznámé |
| Patron: | Lisabonu a Grammontu; vězeňských dozorců a vojáků, kovářů, poslíčků; vzýván proti manželské neplodnosti, náhlé smrti, moru |
| Atributy: | meč, voják v brnění, kovadlina, sekera, paže |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Nikomédie. Dnes je to Izmit v Turecku. Hadrián jako důstojník patřil k císařskému dvoru a zde se stával svědkem krutého mučení křesťanů. Také jeho manželka Natálie se bez jeho vědomí stala křesťankou, ale dosud na jeho přesvědčení neměla vliv. Jednou se octl ve společnosti zmučených křesťanů a vyptával se jich, pro jakou odměnu podstupují tak velká muka. Podle legendy mu citovali z listu apoštola Pavla Korintským: "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují." (1 Kor 2,9) Když pak projevil vážný zájem, dozvěděl se od křesťanských vězňů vše potřebné, aby se i on stal odhodlaným křesťanem.Svou novou víru Hadrián záhy veřejně vyznal a dostal se tak do konfliktu s císařskými nařízeními a pro své postavení se samotným císařem. Životopisy pocházející z legend dlouze rozvádějí Hadriánovy výstupy před císařem a podrobení se jeho rozsudku. Hovoří o manželce Natálii, která ho ve vězení navštěvovala, utvrzovala ve víře a později ošetřovala i v přestrojení do mužských šatů. Během věznění se Hadrián, údajně pomocí podplacení, dostal domů a stejně tajně se vrátil do vězení.
Shrneme-li tradovaná mučení, která Hadrián za své vyznání podstoupil, jednalo se o tlučení holemi, mrskání, rozdrásání železnými drápy a závěrečné roztříštění kostí nohou a usekání všech končetin.
Je tradováno, že své trýznitele upozorňoval, že kdyby znali trvalou vlast a obdarování křesťanů, že by je prosili, aby se za ně u Boha přimlouvali. Po smrti mělo být jeho rozsekané tělo s dalšími popravenými spáleno. Pro mimořádný déšť, který zahnal od pozůstatků těla i stráž, mohli se jich křesťané zmocnit a tajně je převézt do Byzancie. Odťaté rameno bylo uchovávané Natálií a s ním uprchla do Byzancie, údajně proto, že ji chtěl jeden pohan ode dvora za ženu.
Ostatky Hadriána byly v VII. století přeneseny do Říma a zde 8. záři s velkou úctou uloženy. Papežem Honoriem (625-638) byl na římském Fóru tomuto mučedníku zasvěcen kostel. Část ostatku z ramene Hadriána, v r.1160, pro pražskou katedrálu převzal v Římě biskup Daniel I.
POZNÁMKA
Hadriánovo mučednictví bývá spojováno s císařem Maximianem na přelomu III. a IV. století. Tou dobou však v Nikomédii údajně panoval krutý pronásledovatel křesťanů Dioklecián a Maximian v té době vládl západní části římské říše z Milána. Je-li údaj správný je zřejmé, že jméno císaře se do legend dostávalo později bez konfrontace s dějinami.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, Nativitas ; Hadrianus, m. Nicomediæ (století neznámé); Isaac, ep. in Armenia (438); Sergius Pp I (701); Corbinianus (725); Seraphina Sforza♦ (1478); Thomas de Villa Nova (1555); Antonius a Sancto Bonaventura♦, Dominicus Castellet et XX socii* (1628); Fridericus Ozanam♦ (1853); Ismael Escrihuela Esteve♦ (1936); Apolonia Lizarraga a Santísimo Sacramento Zabalegui♦ (1936); Adamus Bargielski♦ (1942); Ladislaus Blądziński♦ (1944); Faustus, Dius et Ammonius (ca. 311); Petrus de Chavanon (ca. 1080); Thomas Palaser♦, Ioannes Norton et Ioannes Talbot* (1600); Iosephus C♦, Theodemirus Ioachim (Adrianus) Sainz Sainz et Eventius Richardus (Eusebius Alphonsus) Urjurra* (1936); Marinus Blanes Giner♦ (1936); Paschalis Fortu♦ (1936); Iosepha a Sancto Ioanne Ruano García et Maria Perdolens a Sancta Eulalia Puig Bonany♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský