Sergius Pp I
| 8. září, připomínka | |
| Postavení: | papež |
| Úmrtí: | 701 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Palerma v Itálii. Jeho rodiče se sem přistěhovali z Antiochie Syrské. Za papeže Adeota II.(672-6) přišel do Říma, vstoupil do pěvecké školy a stal se akolytou. Papežem Lvem II. byl 27. 6. 683 vysvěcen na kněze a jeho působištěm se stal kostel sv. Zuzany na Kvirinálu. Zároveň docházel sloužit bohoslužby do katakomb a věrně plnil své poslání.Zatím za papeže Konona, jenž byl chatrného zdraví a jehož pontifikát netrval ani celý rok, se jeho arcijáhen Paschalis připravoval na boj o papežský stolec. Ač měl od Konona nařízeno všechno jeho jmění rozdělit kněžstvu, kostelům a chudým, chtěl si jeho částí dopředu zajistit nástupnictví. Přislíbil z něj odměnu exarchovi J. Platinovi v Raveně. Když nadešel okamžik papežovy smrti, šlechtická a vojenská strana zvolila na jeho místo Teodora a protistrana Paschalise. Oběma se podařilo usadit v částech lateránského paláce a ani jeden nechtěl druhému ustoupit.
Kardinálové se tehdy s ostatním duchovenstvem, s úřady, lidem i vojskem shromáždili v Palatině a došlo zde k platnému zvolení kněze od sv. Zuzany na Petrův stolec. Přijal jméno Sergej I. a biskupské svěcení 15. 12. 687. Mezi těmi, kdo mu po zvolení blahopřáli byl i Paschalis se svojí zradou v srdci. Poslal totiž pro exarchu Platina, aby jednal podle příslibu. Ten přišel za odměnu 100 liber zlata, Paschalisův plán však již neměl možnost uskutečnit, ale slíbenou odměnu na něm vymohl. Sergej I. Paschalise za jeho nečestné skutky zbavil úřadu.
Další dvě léta prožil papež v klidu, ale na Východě začaly narůstat věroučné spory, které přispěly k poklesu duchovního i mravního života křesťanů. Na hlasy volající po nápravě reagoval mladý ctižádostivý císař Justinián II. svoláním sněmu v r.691, úmyslně bez papeže. Zřejmě pro skutečnost, že na posledním cařihradském sněmu v r. 680 byl uznán římský biskup za nejvyššího učitele víry a jeho sokové, čtyři místní patriarchové, byli odsouzeni, Justinián II. chtěl za pomoci sněmu, bez tohoto učitele, dosáhnout vítězství v oblasti mravouky a kázně. Výsledkem bylo usnesení na 102 kánonech, některé byly přímo proti latiníkům a staly se později podkladem pro rozkol, odtržení se, které trvá do současnosti. Podle 13. kánonu např. Východní církev odmítá celibát kněží. O sněmu se mluví jako o trullanské synodě, jelikož se uskutečnil v sále zv. "trullus".
Sergej I. odmítl podepsat spisy sněmu kvůli kapitolám proti církevnímu řádu a císař za to poslal velitele gardy Zachariáše, aby ho zatkl a dopravil do Cařihradu. Římský lid to ale nedopustil. Papež Sergej I. pak svým postojem přispěl k větší úctě papežského stolce a vážnosti Říma jako střediska křesťanství.
Je uváděn čilý styk papeže s anglickými katolíky a vysvěcení bis. Willibrorda s pověřením za hlasatele evangelia frískému národu. Sergej I. z darů od poutníků obnovoval a přičiňoval se o výzdobu mnoha římských chrámů. Do liturgie mše sv. zavedl trojí zpívanou modlitbu "Beránku Boží" a měl cit pro církevní zpěv. Zemřel po pontifikátu trvajícím přes 13½ let a byl pochován za velké účasti u sv. Petra.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, Nativitas ; Hadrianus, m. Nicomediæ (století neznámé); Isaac, ep. in Armenia (438); Sergius Pp I (701); Corbinianus (725); Seraphina Sforza♦ (1478); Thomas de Villa Nova (1555); Antonius a Sancto Bonaventura♦, Dominicus Castellet et XX socii* (1628); Fridericus Ozanam♦ (1853); Ismael Escrihuela Esteve♦ (1936); Apolonia Lizarraga a Santísimo Sacramento Zabalegui♦ (1936); Adamus Bargielski♦ (1942); Ladislaus Blądziński♦ (1944); Faustus, Dius et Ammonius (ca. 311); Petrus de Chavanon (ca. 1080); Thomas Palaser♦, Ioannes Norton et Ioannes Talbot* (1600); Iosephus C♦, Theodemirus Ioachim (Adrianus) Sainz Sainz et Eventius Richardus (Eusebius Alphonsus) Urjurra* (1936); Marinus Blanes Giner♦ (1936); Paschalis Fortu♦ (1936); Iosepha a Sancto Ioanne Ruano García et Maria Perdolens a Sancta Eulalia Puig Bonany♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský