Fridericus Ozanam
| 8. září, připomínka | |
| Postavení: | laik, otec rodiny |
| Úmrtí: | 1853 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Milána, ale vystudoval a žil ve Francii. Měl dva doktoráty a vedle nadání i pravou křesťanskou lásku, kterou začal poznávat v rodině. Rozvíjel ji jako student, advokát, profesor i rodič. Pro službu těm nejchudším založil konference milosrdenství, nazvané Konferencemi sv. Vincence z Pauly (pam. 27. 9.), jehož láska k nejubožejším byla vzorem. Frederik se oženil, působil i jako novinář a po necelých 12 letech manželství zemřel ve věku 40 let.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
APOŠTOL LÁSKY, PŘÍKLADNÝ MUŽ A OTEC RODINY
Narodil se 23. 4. 1813 v Miláně v Itálii jako třetí dítě rodičů z Lyonu ve Francii. Jeho otec Antonín měl tehdy 40 let a třetí rok byl lékařem v Miláně. Původně byl notářským pomocníkem, pak podporučíkem v Napoleonově armádě a po propuštění si v Lyonu vzal Marii Nantassovou. Než se jim narodil Frederik, měli Alžbětu a Alfonze a otec začal u tchána jako obchodník s hedvábím. V tomto zaměstnání pokračoval v Paříži a nakonec s rodinou přišel do Milána, kde se před Frederikovým narozením stal doktorem medicíny.
Ve Frederikových třech letech se Ozanamova rodina, jako cizinci, snad kvůli Napoleonovým prohrám, musela vystěhovat a vrátila se do Lyonu. Rodiče křehkého a nadaného syna vychovávali v lásce a víře a byli mu dobrým příkladem při společných návštěvách chudých.
V 17 letech maturoval na lyceu v Lyonu. Otec si přál mít z něj advokáta, ale Frederika přitahovala literatura, historie a filosofie. Básně psal již v dětství. Dobře se učil evropským i východním jazykům (indickému jazyku sanskritu a židovskému hebrejštině). V 18 letech odešel na Sorbonskou univerzitu do Paříže, kde studoval filosofii a historii. Po ubytování v univerzitní "Latinské čtvrti" psal domů: "Nelíbí se mi zde, protože zde chybí víra a láska...". Později se seznámil s vědeckými osobnostmi, mezi nimiž byl fyzik a matematik André Ampēra, u nějž pak bydlel. Dalšími byli spisovatel a politik René de Chateau-briand a filosof Simon Blancha. Duchovním rádcem mu byl opat Marduel.
Ve 20 letech, pod vlivem tohoto dalšího duchovního zázemí, zahořel apoštolským duchem. Ač jeho materialističtí spolužáci i profesoři prohlašovali křesťanství za báji, kolem Frederika se pozvolna začal utvářet kroužek mladých inteligentních studentů. Dali mu název "Společnost dobrých studií" a vedl ho profesor De Bailly. Společnou snahou bylo studenty, oklamané ateistickými idejemi, přivádět ke Kristu.
O 22. narozeninách, 23. 4. 1833, se Frederik rozhodl k zakládání konferencí milosrdenství, které byly změněny na "Konference sv. Vincence z Pauly". Měly na starost službu chudým, jejichž první adresy Frederik získal od sestry Rozálie v klášteře "Dcer křesťanské lásky" a činnost první konference začal se svými druhy hned v květnu. Služba je vedla po krkolomných schodech do páchnoucích podkrovních děr, aby přinášeli hmotnou a duchovní pomoc těm nejchudším. Pro potřebnou hmotnou pomoc navázali styky s bohatými. Když pak šli s balíkem jídla do zubožené rodiny, zvěstovali tam radostnou zvěst - evangelium - i svými skutky a vyděděncům společnosti vraceli lidskou důstojnost. Snažili se jim pomoci řešit jejich bolestivé problémy. Každý člen spolku pak měl na starosti jednu určitou chudou rodinu. Scházeli se na společné schůzky, na nichž si vyměňovali zkušenosti a získávali rady. Podstatnou věcí zde byla společná modlitba. Frederik Ozanam byl předsedou spolku až do konce života.
Frederik se svou "konferencí" dával všem příklad a díky jeho iniciativě prý vzniklo do roku 1839 ve Francii na 39 takto aktivních společenství, v r. 1844 jich bylo 141 a za další 4 roky 282. Frederik Ozanam při cestách do Itálie zakládal tyto konference i tam.
Již ve 24 letech dosáhl na Sorboně doktorátu. V Lyonu potom otevřel advokátní kancelář a nejraději se zastával chudých. Po disertační práci, asi v roce 1839, začal s dvojnásobným doktorátem vyučovat jako univerzitní docent.
Jednou mu jistý student řekl: "Co nedokázali kazatelé mnoha kázáními, vy jste dokázal jedinou přednáškou - udělal jste ze mne křesťana."
Vedle charitativní činnosti byl Frederik uznávaným profesorem i velmi vzdělaným historikem. Ve 28 letech se oženil s Amélií Soulacroix a měli dceru Marii. V roce 1848 začal pracovat i ve vydavatelství novin "L´Ére Nouvele". Revolučními články upozorňoval na tragické postavení dělníků v době liberálního kapitalismu a na společenské problémy, vyžadující rychlé řešení. Současně obracel pozornost na život křesťanského prostředí. Jak uvedl papež: "S křesťanskou odvahou pranýřoval všechny formy egoizmu a aktivně se zapojoval do díla obnovy přítomnosti a působnosti Církve ve společenství své doby."
V listě z 9. 4. 1851 Frederik Ozanam napsal: "Učme se bránit své přesvědčení a neprojevovat nenávist vůči svým protivníkům. Nestěžujme si na dobu, ale spíše sami na sebe." Jeho hlas vyzývá k tomu, abychom milovali ty, kteří myslí jinak než my.
Při vyčerpávající činnosti začaly Frederika zmáhat choroby a ve 40 letech jim podlehl.
Na jeho hrobě je nápis: "Strhával mladé do Kristova vojska."
Papež Jan Pavel II., při své účasti na XII. Světovém dni mládeže konaném v Paříži, dne 22. 8. 1997 v katedrále Norte Dame Frederika Ozanam prohlásil blahoslaveným a při beatifikační homilii ho představil jako apoštola lásky, příkladného muže a otce rodiny. To v čem bychom měli obzvláště vidět vzor a co stojí na počátku svatosti, řekl o Federiku slovy: "uvěřil v lásku - v lásku, jakou Bůh obdaruje každého člověka. Sám se cítil povolaným, aby miloval a dal tak příklad velké lásky k Bohu i bližnímu. Přitahovali ho zejména lidé, kteří obzvláště potřebují lásku, kterým se Bůh jako láska může zjevit jen přes lásku jiného člověka. V tom viděl Ozanam své poslání."
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Mým povoláním budiž milovat. Milovat tak, aby i druzí poznali lásku Boží.Všemohoucí Bože, Ty nám posíláš své svaté a oni nás svým příkladem povzbuzují k lepšímu životu; veď nás, abychom se od blahoslaveného Tomáše stále učili lásce, kterou nás miluješ. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, Nativitas ; Hadrianus, m. Nicomediæ (století neznámé); Isaac, ep. in Armenia (438); Sergius Pp I (701); Corbinianus (725); Seraphina Sforza♦ (1478); Thomas de Villa Nova (1555); Antonius a Sancto Bonaventura♦, Dominicus Castellet et XX socii* (1628); Fridericus Ozanam♦ (1853); Ismael Escrihuela Esteve♦ (1936); Apolonia Lizarraga a Santísimo Sacramento Zabalegui♦ (1936); Adamus Bargielski♦ (1942); Ladislaus Blądziński♦ (1944); Faustus, Dius et Ammonius (ca. 311); Petrus de Chavanon (ca. 1080); Thomas Palaser♦, Ioannes Norton et Ioannes Talbot* (1600); Iosephus C♦, Theodemirus Ioachim (Adrianus) Sainz Sainz et Eventius Richardus (Eusebius Alphonsus) Urjurra* (1936); Marinus Blanes Giner♦ (1936); Paschalis Fortu♦ (1936); Iosepha a Sancto Ioanne Ruano García et Maria Perdolens a Sancta Eulalia Puig Bonany♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský