Petrus Claver
| 9. září, připomínka | |
| Postavení: | misionář TJ |
| Úmrtí: | 1654 |
| Patron: | misií mezi africkými domorodci, otroků |
| Atributy: | černí otroci a děti, jezuita, kříž v ruce |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Katalánska (vých. Španělsko). V roce 1602 vstoupil do jezuitského řádu. Od r. 1610 žil v Jižní Americe. Po pěti letech v Cartagéně přijal kněžské svěcení a pak zde v přístavu působil mezi černými otroky 36 let jako jejich služebník. Přes 300.000 jich učil katechismu a pokřtil. Udělal maximum, aby pomohl jejich fyzickým potřebám i duším, jejichž cenu vnímal jako cenu Kristovy krve. Proto se rozhodl vidět v nich své pány a službu jim zahrnul do svého slibu kolem r. 1620. Vyčerpán prací zemřel v 74 letech.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
OTROK ČERNÝCH OTROKŮ
Narodil se 26. 6. 1580 v městečku Verdú poblíž Barcelony ve Španělsku. Od 16 let studoval na barcelonské univerzitě, vedené jezuity. Během studia se rozhodl pro vstup do jejich řádu a r. 1602 začal noviciát. Po dvou letech byl poslán na studium filozofie do Palmy na Mallorku. Zde se seznámil s řeholním bratrem Alfonsem Rodriguezem (pam. 31. 10.), kterého si vybral za duchovního rádce. Sešit s jeho radami a poučením používal celý život. Alfons byl na koleji velmi obětavým a přátelským vrátným. Pro své charisma s duchovní hloubkou byl vzorem ctností nejen Petrovi, který se pod jeho vlivem rozhodl pro misijní působení v oblasti Karibského moře, nazývané Západní Indií. Po podané žádosti byl ještě 14 měsíců na teologii v Barceloně. Provinciál ji schválil v lednu 1610 a Petr Klaver v polovině dubna odplul ze Španělska s dalšími misionáři k Nové Granadě (dnešní Kolumbie, tehdejší místokrálovství). Cílovým městem bylo Santa Fé de Bogotá, kde dokončil teologii a v přístavním městě Cartageně (na severozápadní části Jižní Ameriky) přijal 19. 3. 1616 kněžské svěcení. Zde zůstal po 36 let, aby sloužil těm nejubožejším, černým otrokům, kteří do tohoto karibského přístavu byli přiváženi na lodích z Afriky.
Asi kolem roku 1620 učinil slib, že bude "navždy otrokem černošských otroků" a z tohoto slibu udělal i své celoživotní heslo. Charismatickou milostí a nejvýraznější ctností Petra Klavera byla tato jeho odevzdanost do služeb těm nejubožejším. Jezuity byl označen za mystika plného dynamismu. Pro misijní působení na obrácení druhých platí i jemu přisuzovaná myšlenka: "Málo mluvit s lidmi, mnoho s Bohem." Jinými slovy: Nespoléhat na vlastní výřečnost a základní potřebu vložit do modlitby. Světec každého z nás vyzývá: "Ve všech lidech se snaž vidět Boha a služ jim jako jeho obrazu."
Píše se o něm, že málo dbal na opatrnost, s představenými občas bylo těžké vycházet a spolubratry byl často nepochopen. Přes všechny obtíže, mezi které patří i prožívání hluboké opuštěnosti, bojoval dobrý boj - měl vynikající výsledky v apoštolské práci. Vždyť měl na kontě podle uváděných odhadů přes 300.000 duší, které poučil o katechismu a pokřtil. Vlastním příkladem vyučoval lásce k lidem, v jejichž srdcích mocní pěstovali nenávist.
O jeho heroické lásce svědčí nejen skutky, ale i jeden společník dosvědčuje, že ho bylo slyšet jak opakuje své vyznání: "Já tě miluji mnoho... mnoho." A Písmo sv. nám připomíná, že láska je tím, co nezanikne, že její hodnota je trvalá (viz 1Kor 13).
Vnějšími projevy Petrova srdce byla jeho milosrdná služba těm, kteří byli zbaveni domova a rodiny, trpěli nelidským zacházením, nemocemi a nedostatečnou hygienou. Cítil s nimi a zasvětil jim svůj život. Dary základní pomoci, které přinášel pohanským otrokům, byly prvním komunikačním prvkem s ubožáky různého jazyka, kmene a národnosti. V první řadě bylo zapotřebí eliminovat poznatek o "křesťanech", s nimiž se setkali jako s násilníky. Petr jim z města do přístavu nosil jídlo, šaty, léky. Přitom se učil řeč angolských černochů. Potřeboval pomoc různých tlumočníků, protože se setkal s více jak 20 různými jazyky, které neovládal. Připočteme-li si k tomu zatrpklost a beznaděj těchto zotročených lidí, můžeme vidět obtížnost úkolu, do nějž se Petr Klaver pustil. Je uváděno, že s ním bydlelo 13 tlumočníků z řad otroků. Někde je uváděno o 5 tlumočníků více. Mezi Petrovy pomocníky patřila také Izabela de Urbina, která mu vytrvale pomáhala. Petr hodně času trávil mezi vězni v žaláři a nemocné navštěvoval i ve špitále. Je jasné, že taková aktivita byla nemilá otrokářům, kteří v zajatcích viděli jen své zboží, které chtěli rychle a s bezcitnou manipulací co nejvýhodněji prodat.
Petrovi pro jeho činnost byl dán i titul "apoštol Cartageny", neboť dělal mnoho i pro duše obyvatel města. Jeho život nejen budil obdiv, ale mnohé za ním přiváděl pro rady a ke zpovědi. Petr se rozdával a konal za duše i tvrdé skutky pokání. Skrze lásku se stával mnoha lidem přítelem. Přes vyčerpávající námahu se dožil dost vysokého věku. Poslední léta byl postižen Parkinsonovou nemocí a nakonec ochrnul. Jako "otrok otroků" dostal nejvyšší uznání Církve. Papežem Piem IX. byl 21. 9. 1851 prohlášen za blahoslaveného a papežem Lvem XIII. 15. 1. 1888 za svatého. Tentýž papež udělil sv. Petru Klaverovi v roce 1896 titul patrona černošských misií.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Po příkladu Petra Klavera budu se na druhé dívat s hodnotou Kristovy krve, která svou cenou ruší rozdíly, jenž se vyskytují v očích lidí. Nabízí se mi přinejmenším možnost modlitby za obrácení hříšníků i služba jim. Vždyť Ježíš řekl: "Cokoliv jste učinili jednomu z mých nepatrných bratří, mě jste učinili." (Mt 25,40)Bože, Tys povolal svatého Petra Klavera, aby se stal služebníkem otroků, a posilovals ho, aby jim pomáhal s podivuhodnou láskou a trpělivostí; na jeho přímluvu veď i nás ať i my následujeme Ježíše Krista a opravdově a účinně milujeme své bližní. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
( závěrečná modlitba breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Petrus Claver (1654); Gorgonius, m. Romæ (po r. 203); Hyacinthus, m. in Sabinis (století neznámé); Ciaranus (s. VI); Turibia seu Maria de la Cabeza♦ (s. XII); Georgius Douglas♦ (1587); Maria Euthymia /Emma/ Űffing♦ (1955); Petrus Bonhomme♦, presbyter (1861); Iacobus Desideratus Laval♦ (1864); Franciscus Gárate Aranguren♦ (1929)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský