Marie Eutýmie v Dinslaken
Maria Euthymia /Emma/ Űffing
| 9. září, připomínka | |
| Postavení: | řeholnice z kongregace klementínek |
| Úmrtí: | 1955 |
ŽIVOTOPIS
Pochází z německého Halverdu v münsterské diecézi. Z dětství si nesla následky rachitidy. V 17 začala školu v Hopstenu a po jejím ukončení zde vstoupila do kongregace klementínek. V Dislankenu byla láskyplnou ošetřovatelkou nemocných válečných zajatců z různých zemí. Vynikla velkou obětavostí a dobrotou. Krátce před dovršením 40 let byl u ní objeven zhoubný nádor, který se v dalším roce stal příčinou její smrti.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
"BŮH MĚ POTŘEBUJE..."
Narodila se 8. 4. 1914 v Halverdu poblíž Steinfurtu v diecézi Münster v Německu a při sv. křtu dostala jméno Emma. Byla dcerou Augusta Űffing a Marie Schnittové. S ní se otec oženil po smrti první manželky, s níž měl 4 děti. Další 4 děti se mu narodily po Emmě, která byla jeho pátým dítětem. V dětství, asi v 18 měsících, byla postižená křivicí (rachitis) a onemocnění zbrzdilo její tělesný vývoj a zanechalo trvalé následky. Krom slabšího vzrůstu (v dospělosti dosáhla jen 156 cm), se jí špatně chodilo. V deseti letech, 27. 4. 1924 prožila první svaté přijímání a brzy po něm i přijetí svátosti biřmování. Přes své postižení byla veselou, zbožnou a pokojnou dívkou. Zdrojem její vnitřní radosti byla každodenní účast na mši svaté, při níž se dokázala neobyčejně soustředit. Ve škole se stala velmi oblíbenou. Doma ráda pomáhala v kuchyni i v hospodářství. Z Halverdu odešla v 17 letech do Hopstenu, aby tam navštěvovala školu pro pomocný personál při nemocnici sv. Anny. Zde měla zastávat služebné práce, v lepším případě dostat práci pomocné sestry. Nemocnice byla ve správě Kongregace sester milosrdenství, tzv. klementínek.
V prosinci 1932 zemřel její otec. Před jeho smrtí Emma přijela ze školy, aby pomohla matce a po rozloučení s otcem se vrátila do Hopstenu. Jakmile dokončila školu, požádala o přijetí do kongregace. Noviciát začala 23. 7. 1934 a její řeholní jméno bylo Eutýmie. Po časných slibech složených 11. 10. 1936, napsala mamince: "Našla jsem toho, kterého v duši miluji, chci si ho udržet a nikdy neopustit."
Od 30. 10. téhož roku začala pracovat v nemocnici sv. Vincence v Dislankenu a současně si doplňovat vzdělání v oboru zdravotní sestry. Závěrečné zkoušky skládala v září 1939 a za další rok 19. 9. věčné řeholní sliby. Po nich se vrátila do nemocnice sv. Vincence, kde od r. 1943 pečovala o nemocné válečné zajatce z různých národů.
Jejím heslem bylo: "Bůh mě potřebuje, abych byla slunečním paprskem, který rozjasňuje každý den." Svěřencům věnovala kus srdce a mnohými začala být nazývána andělem lásky. Na Rusy, které Němci přiváželi jako dobytek, čekávala na nádraží s teplými dekami. Pro hladové zajatce, i když to bylo od SS zakázané, schovávala v předem vyčištěných odpadkových nádobách chléb s máslem.
Město Dislanken 23. 3. 1945 zažilo americké bombardování a sestra Eutýmie horlivě do noci pomáhala při transportech nemocných do okolních obcí, protože došlo ke zničení i velké části špitálu. Vysílenou ji druhého dne sklátila horečka.
Po skončení války a obnovení provozu nemocnice nebylo Eutýmii umožněno pracovat jako ošetřovatelka, ale byla ustanovena za vedoucí prádelny. Tuto práci zprvu vykonávala v Dislankenu a od r. 1948 na klinice sv. Rafaela v Münsteru, kde měla za týden prádlo až do 50 praček z kliniky a k tomu do 12ti z kláštera. Nejednalo se však o moderní pračky a nebyly sušičky. Po práci dobrovolně přijímala noční bdění u lůžek umírajících. Přesto se vyskytlo i osočování, které Eutýmie snášela s pokorou a nepříjemnou kritiku bez odporu.
V březnu 1954 byl u této sestry zjištěn zhoubný nádor, jehož diagnóza se podobala rozsudku smrti. Eutýmie ji přijala jako všechno ostatní. V domě kongregace nebo v kostele sv. Serváce se často a dlouho modlila před oltářem. Před smrtí se podrobila operaci, která prodloužila její nemalé utrpení. Za vše svému Stvořiteli i lidem poděkovala a smířena s Boží vůlí zemřela 9. 9. ve věku 41 let. Při jejím posledním výdechu dopadl oknem na její tvář sluneční paprsek, na chvíli ji ozářil a po celý den pak zůstalo zamračeno.
Papež Jan Pavel II. na začátku května 1987, při pastorační návštěvě Německa, o ní v Münsteru prohlásil: "Tato prostá řeholnice svou obětavou službou ukázala mnoha lidem, že život vyrůstající z evangelia a z víry má moc přeměňovat svět. V síle její věrnosti Kristu nacházeli jí svěření váleční zajatci domov a ochranu. Láska zvítězila nad nenávistí." V Římě ji pak 7. října 2001 blahořečil a v promluvě připomenul její heslo a život ve shodě se zásadou, že při všem co činíme "jsme neužiteční služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit."(Lk 17,10). A dodal: "Její přesnost v malých věcech hovoří o její velikosti."
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zamyslím se nad tím, co chybí mému životu, aby byl svědectvím o síle evangelia a ukazoval, že život z něj má sílu přeměňovat svět. A pak začnu důsledností v malých věcech.Bože, Tys povolal blahoslavenou Marii Eutýmii, aby následovala Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání vytrvali na cestě, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
( závěrečná modlitba breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Petrus Claver (1654); Gorgonius, m. Romæ (po r. 203); Hyacinthus, m. in Sabinis (století neznámé); Ciaranus (s. VI); Turibia seu Maria de la Cabeza♦ (s. XII); Georgius Douglas♦ (1587); Maria Euthymia /Emma/ Űffing♦ (1955); Petrus Bonhomme♦, presbyter (1861); Iacobus Desideratus Laval♦ (1864); Franciscus Gárate Aranguren♦ (1929)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský