blah. Jakub /-Désiré/ Laval

Iacobus Desideratus Laval

9. září, připomínka
Postavení:	misionář CSSp
Úmrtí:	1864

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Normandie. V Paříži se stal lékařem a pak knězem. V r. 1841 odešel jako misionář na ostrov Mauricius mezi osvobozené černé otroky. Pastorační metodou předběhl II. vatikánský koncil. Svůj život naplnil modlitbou, prací, láskou a snášením utrpení. Zemřel po 23 letech misijní činnosti.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NEVĚRU V BOHA POVAŽOVAL ZA NEJVĚTŠÍ ŽIVOTNÍ NEŠTĚSTÍ

Narodil se 18. 9. 1803 ve vesnici Croth, poblíž Evreux ve Francii. V následujícím roce se Napoleon Bonaparte nechal korunovat za francouzského císaře a začal protináboženský útlak, teror a dlouhodobé válčení. Za tohoto období Jakub vyrůstal od sedmi let bez matky, která zemřela. Po pádu Napoleona u Waterloo žil Jakub v Paříži, kde dosáhl doktorátu medicíny. Jako praktický lékař od r. 1830 působil Saint-André de l'Eure a po třech a půl letech si otevřel ambulanci v Ivry-la-Bataille. Poznal zubožení lidu a škody, které měla na svědomí Napoleonova vláda s revolucí. Při pohledu na situaci a zamyšlení se nad významem existence světa s jeho historií, dozrála jeho víra z dětství. Vzrostla v něm touha léčit nejen těla, ale i duše. Tu potřebu si stále více uvědomoval v modlitbě a proto od své lékařské praxe odešel do Paříže, aby v semináři sv. Sulpice studoval teologii. Viděl následky nevěry v Boha a proto ji považoval za největší životní neštěstí. Byl přesvědčen, že vírou, nadějí a láskou lze vyřešit i nejtěžší lidské problémy.

Kněžské svěcení přijal 2. 12. 1838 a vrátil se do rodné Normandie. V Pintervile, kde byl po dva roky farářem, se seznámil se zakladatelem kongregace misionářů "Neposkvrněného Srdce P. Marie" P. Fr. Libermannem. Po rozhovoru s ním P. Jakub Laval byl zapálen pro misijní působení na ostrově Mauricius.

Tento hornatý ostrov, u nějž P. Jakub přistál 14. 9. 1841, se nachází v Indickém oceánu přibližně 850 km od Madagaskaru. Má sopečný původ a je největší ze souostroví Maskarény. Od r. 1814 byl pod vládou Angličanů, kteří nebránili misijnímu působení. Na ostrově se nacházelo velké množství osvobozených otroků, dovezených z Afriky. Jejich počet údajně představoval 70.000 osob. Jakub Laval zde s Boží milostí velmi horlivě působil, o čemž svědčí velké množství obrácených a pokřtěných. Nazývali ho apoštolem ostrova a přirovnávali k Petru Klaverovi.

Od roku 1848 byl P. Jakub v misijní kongregaci Ducha sv., s níž se sjednotili misionáři Neposkvrněného Srdce P.M. Za opakované epidemie cholery (v letech 1854,1857 a 1862) v něm jakoby ožila jeho lékařská profese. Pomáhal jako lékař s velkým zájmem o nejubožejší a organizoval další odbornou službu pro postižené. Pro lásku k chudým se stal otcem ostrova.

Byl velmi vnímavý k potřebám na ostrově a stal se prvním, kdo zde připravoval organizovanou ochranu pro případ živelných pohrom. Dále byl i organizátorem teologicko - kněžských kurzů pro katechety, farské rady a oázové skupiny. Jinými slovy, vychovával si spolupracovníky, protože z Francie nemohl žádné dostat. Ostrov rozdělil na okrsky, obsadil je svými pastoračními pomocníky, které pověřil vyučováním, konáním bohoslužeb slova i péčí o chudé a nemocné. Za pomoci tohoto pastoračního modelu měnil život na ostrově a předběhl i rozhodnutí II. vatikánského koncilu. Jím vychovaní laici převzali spoluzodpovědnost za růst Církve na ostrově, za jednotu i solidaritu.

Práce otce Jakuba Lavala přinášela hojné ovoce. Vedle evangelizace také zakládal nemocnice a otevíral školy. Sílu k veškeré činnosti čerpal z intimního sjednocení se s Kristem. Jeho život byl naplněný modlitbou a umrtvováním. Spal na zemi, vytrvale se postil a nic mu nebylo těžké pro ty, ke kterým byl z Boží lásky poslán. Především měl velkou důvěru v Boží dobrotu a v ochranu P. Marie. Naučil se být skromný, trpělivý a vynikal diskrétností. V 59 letech zeslábl, pak ho postihla mrtvice, ale jeho fara byla stále otevřená a snažil se pomáhat. Když před dovršením 61 let zemřel, sešlo se na jeho pohřeb 40.000 vděčných obyvatel. Přišli se s ním rozloučit z Afriky, z Indie i Číny. Pro muže, kteří se s láskou střídali v nesení jeho rakve na ramenou, to byla velká pocta. Lavalův hrob se nachází v chrámu Svatého Kříže v Port-Louis.

Blahořečený byl papežem Janem Pavlem II. 29. 4. 1979 v bazilice sv. Petra v Římě.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Především se chci naučit žít z Krista a to znamená žít ze svátostí a naplněn jeho láskou. Je to prosté a zároveň těžké. - Znamená to své sobectví nahradit Kristovou láskou. Stanovím si dnes pro svou cestu lásky konkrétní malé kroky, kterým budu schopen být věrný.

Milosrdný Bože, tys povolal blahoslaveného Jakuba Lavala, aby těm, kdo dosud neznali Krista, zvěstoval nevystižitelné bohatství jeho lásky; dej nám, kteří jsme pravdu evangelia už poznali, ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme ovoce dobrých skutků. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Petrus Claver (1654); Gorgonius, m. Romæ (po r. 203); Hyacinthus, m. in Sabinis (století neznámé); Ciaranus (s. VI); Turibia seu Maria de la Cabeza^♦ (s. XII); Georgius Douglas^♦ (1587); Maria Euthymia /Emma/ Űffing^♦ (1955); Petrus Bonhomme^♦, presbyter (1861); Iacobus Desideratus Laval^♦ (1864); Franciscus Gárate Aranguren^♦ (1929)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský