Carolus Spinola, Sebastianus Kimura et L socii
| 10. září, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | 1622 |
ŽIVOTOPIS
Je považován za pražského rodáka a jeho matka byla českou šlechtičnou. Otec byl Ital a Karel v Itálii vystudoval a vstoupil k jezuitům. Jako řádový kněz odjel do misií v Japonsku, kde po 20letém působení a utrpení skonal v plamenech na Svatém vršku u Nagasaki.S ním bylo dvěma způsoby popraveno dalších 51 mučedníků. Martyrologium staví do jejich čela Šebestiána Kimuru a Františka Moralese. Mezi 22 mučedníky pozvolna usmrcenými žárem z ohně bylo z řeholníků 9 jezuitů, 7 dominikánů a 3 františkáni. Ostatní byli jejich pomocníky. Mezi dalšími 30 popravenými křesťany z Nagasaki byly celé rodiny s dětmi od tří do dvanácti let.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
"ODSOUZENI PRO JMÉNO JEŽÍŠOVO K SMRTI"
Narodil se v roce 1564 s určitou pravděpodobností v Praze. Jeho otcem byl italský hrabě Oktavián, který přišel z italského Janova do Prahy a oženil se s českou šlechtičnou. Někdy poté se přestěhovali do Madridu, kde vyrůstal Rudolf II. a Karlův otec Oktavián prý patřil mezi jeho učitele. V souvislosti s otcovým zaměstnáním u dvora převážnou část dětství strávil Karel ve Španělsku.
V roce 1572 si ho vzal k sobě do péče jeho strýc, který byl biskupem v jihoitalské Nole. Zde Karel studoval u jezuitů a v jejich řádu 23. 12. 1584 začal noviciát. Dalším místem přípravy na povolání byla Neapol, v níž studoval filosofii a 25. 12. 1586 složil tři řeholní sliby. Již od první zprávy o mučednické smrti Rudolfa Acquavivy a jeho druhů v Salsettské oblasti Indie, Karel toužil po misiích ve východní Asii a zemřít pro Krista považoval za veliké štěstí. Pro celou rozsáhlou východní oblast se užívalo slova Indická.
Na další studie byl poslán do Brera a pak do Milána, kde dostudoval teologii a r. 1594 přijal kněžské svěcení. Po něm žádal představené o možnost vycestovat jako misionář do Japonska. V rodině vyvolal rozhořčení již Karlův vstup do jezuitského řádu a tím více byla proti cestě do misií. Jeho příbuzný biskup a kardinál nakonec proti této cestě nic nepodnikl. Karel za ním šel z úcty k němu, sdělil mu své pevné rozhodnutí a dodal, že doufá, že kardinál svaté Matky Církve neuplatní vliv své vysoké hodnosti, aby připravil synovce o tak veliké štěstí. Téměř po ročním působení v Cermóny se dočkal dopisu, týkajícího se povolené cesty do Japonska. K vyplutí z Janova došlo na začátku roku 1596, ale loď ještě u italského pobřeží najela na skálu a cesta byla pozdržena na samém začátku. Karel Spinola při čekání sestavil litanie k jezuitským mučedníkům a za proseb o jejich přímluvu vyrazil se svým druhem na cestu přes Španělsko a Portugalsko. Od jeho břehů měli odplout 10. 4. téhož roku. Údajně z lisabonského přístavu vypluli až 10. srpna. Propluli kolem Afriky a poblíž mysu Dobré naděje přišli námořníci o kormidlo. Vítr hnal loď na západ a začalo se na ní šířit onemocnění se zimnicí. Onemocněli i někteří ze sedmi misionářů. Nakonec přistáli u jihoamerického pobřeží poblíž St. Salvadore v Brasilii. Oprava lodi se protáhla na čtyři měsíce a misionáři zatím působili pastoračně při místním klášteru. K pokračování cesty došlo 12. 12., ale po určitém delším úseku plavby je v Karibském moři zastihla silná bouře. Jejich poškozená loď přistála 25. 3. u Portorika. Zde misionáři sloužili zejména černochům a z ostrova odpluli 21. 8. 1597 ve dvou lodích. Po dvou měsících plavby potkali anglickou válečnou loď a jelikož to bylo v době válečného konfliktu Anglie se Španělskem a Portugalskem, po dvouhodinovém boji byli misionáři s posádkou zajati. Angličané po zjištění o koho jde, vrátili věci zabavené misionářům a vysadili je u anglického přístavního města Yarmouthu. Odtud se podařilo misionářům vyplout až další rok v lednu a dorazili zpět k Lisabonu. Znovu od portugalských břehů vypluli koncem března 1599 ve směru k Indii.
P. Spinola na lodi onemocněl a přistál v indickém Goji. Z Goje plul dva měsíce k Malace a po osmi dnech pokračoval čínským mořem a v listopadu 1600 dorazil k přístavnímu městu Makaa. Zde se začal učit japonskému jazyku. Po mnoha obtížích na cestě se mu z Číny do Japonska podařilo dorazit až počátkem května r. 1602. Horlivě hned pokračoval v učení se místnímu jazyku a své misijní působení začal v Arimě. Později působil asi 7 let v Miyako (dnešním Kjóto), které bývalo hlavním městem Japonska. Počátkem roku 1612 byl povolán do Nagasaki a stal se generálním vikářem misií a provinčním prokurátorem.
Před koncem ledna r. 1614 vyšel edikt o postavení křesťanství mimo zákon a začalo pronásledování. Edikt byl podepsán Hidetadou, synem Ieyasu, jemuž otec přenechal titul šógun, aby zajistil moc vlastní rodině. Šógun je zkratka titulu Sei-i Taišógun a jedná se o vojevůdce - generála. P. K. Spinola pokračoval v činnosti tajně do 14. 9. 1618, kdy byl v nočních hodinách i se svým průvodcem Ambrožem Fernandesem v Nagasaki zatčen a po výslechu přepraven do vězení v Suzuta u Omury. Očekával mučednickou smrt, ale předcházelo ji 4 roky živého mučednictví, jak je nazval P. Porro a P. Spinola v něm viděl přípravu na dokonání.
Prostor vězení označil za "ptačí klec." Zprvu obsahovala 17 Božích poslů, později počet vězňů v úzké místnosti stoupl až na 33. V noci se nedalo ležet ani ve dne se pohybovat. Ač její část tvořily kůly, mezi nimiž byly mezery, vězni neustále trpěli zápachem, neboť své osobní nezbytné potřeby nemohli vykonávat někde mimo ani se nemohli mýt či vyměnit oblečení. Přes všechnu tíseň věznění seminaristé i katechumeni žádali o přijetí do Tovaryšstva Ježíšova a 7 jich po skončení noviciátu v této "ptačí kleci" složilo svaté sliby. Přes veškeré střežení a svízelnou situaci zde bývala snad denně slavena Nejsvětější oběť. Díky pašeráckým schopnostem křesťanů venku bylo z čeho proměnit Kristovo Tělo a Krev. Den vězňů, pod vedením P. Spinoly, měl pevný řád pro meditaci, recitaci modlitby církve, růženec, po skromném jídle i tzv. rekreaci a nechyběl ani zpěv nešpor a zpytování svědomí. Věznění, které je mělo zničit, tak vedlo k jejich vnitřnímu růstu. Dne 28. 8. 1622 se P. K. Spinolovi podařilo i napsat dopis na rozloučenou provinciálovi. Psal v něm "...Odsouzeni pro jméno Ježíšovo k smrti." V ten den vtrhli mezi vězně soudní pohunci a místo očekávaného usmrcení je jen přepočítali a sepsali jejich jména.
V tomto roce se stal šogunem 19letý Tokugawa Iemitsu, který byl ctižádostivý, vrtošivý a krutý. Nesnášel kritiku ani námitky a dráždil ho odpor křesťanů. Ediktem byli křesťané obviněni, že nepřipluli kvůli obchodu, ale se záměrem šířit zločinný Zákon, zničit Správnou doktrínu (Kami a Budhy), svrhnout stávající vládu státu a zmocnit se země. Iemitsu začal proto s jejich systemtickým pronásledováním a rozhodl o co nejokázalejší popravě, která vešla ve známost jako "Velké martyrium v Nagasaki."
Dne 9. 9. 1622 bylo 25 vězňů ze Suzuty převezeno do Nagasaki a druhého dne byli přivedeni na "Svatý vršek" k mučenické smrti. Dále sem byla přivedena z města 30členná skupina křesťanů, kteří byli rovněž odsouzeni k popravě. Mezi nimi byla 80letá Lucie de Freitas za poskytnuté přístřeší P. Spinolovi a malý Ignác Jorge, kterého pokřtil krátce před svým zajetím. Při povzbuzujícím pohledu na P. Spinolu jim kat sťal hlavy. Asistovalo prý 500 vojáků. Kolem velké hranice bylo připraveno 22 kůlů, k nimž byli mučedníci přivázáni. Některým popravovaným z města pak naráželi hlavy na kůly. Za pozvolného upalování, od žáru uprostřed kruhu někteří umírali tři hodiny. P. K. Spinolu plameny usmrtily jako prvního a posledním umírajícím byl japonský jezuita P. Šebestián Kimura. Jména upálených sedmi Japonců, které P. Spinola přijal ve vězení do řádu jsou: Antonín Kiuni, Gundisalvus Fusai, Tomáš Acahoshi, Petr Sampo, Michael Shumpo, Ludvík Kawara a Jan Chugoku
Antonín Kiuni (Antonius Kiuni) se narodil r. 1572 v šlechtické rodině v Miyako. Spolupracoval s jezuitskými misionáři jako katecheta v Miyako a v Nagasaki. V roce 1614 kvůli vydanému dekretu odešel s několika jezuity do portugalského přístavu Macao při čínském pobřeží. Po třech letech se s dalšími třemi katechety Gundisalvem Fusai, Petrem Sampo a Michalem Shumpo vrátil do Japonska. V lese u Nagasaki, ve směru na Himi, si za obtížné situace postavili poustevnu. Po společných modlitbách chodili tajně vyučovat katechezi, navštěvovat nemocné a povzbuzovat ostatní pronásledované. Jejich činnost byla prozrazena, byli pokládáni za tajné katolické kněze a uvězněni v bývalém jezuitském klášteře v Nagasaki. Po zjištění, že nejsou kněžími, jim byla nabízena svoboda za slib, že už nebudou pokračovat v šíření víry. Oni však na podmínku nepřistoupili a proto byli eskortováni do vězení v Suzuta u Omury, kde prožili noviciát a pak s P. Karlem Spinolou podstoupili upálení pro Ježíšovo jméno, jemuž zůstali věrni.
Gundisalvus Fusai (Gundisalvus Fusai) se narodil asi kolem 1580 v Okayama v Japonsku. Jako šlechtic strávil více let na knížecím dvoře a před r. 1598, údajně ve vysokém postavení, se účastnil japonské invaze do Koreje. Působením misionářů poznal a přijal katolickou víru. Pokřtěný byl asi v Nagasaki. V roce 1614 po vydání dekretu proti křesťanům odešel do Macao, ale r. 1917 se s Antonínem Kiuni a dalšími dvěma druhy vrátil do Nagasaki a všichni prožili totéž až k mučednické smrti upálením.
Petr Sampo (Petrus Sampo) se narodil r. 1582 u Oxu. Uvádí se, že již jako mladý muž se stal pomocníkem misionářů a z rodného kraje přešel do Nagasaki, kde byl do r. 1614 a kam se po třech letech v exilu jako katecheta s uvedenými druhy vrátil.
Michael Shumpo (Michael Shumpow) se narodil v roce 1589 do křesťanské rodiny v Owari. Zbožní rodiče jej již před narozením zasvětili Bohu. V osmi letech začal navštěvovat jezuitskou školu v Miyako (dnes Kjóto). V roce 1602 se v Arima stal katechetou a vrátil se sloužit do Miyako. Pravděpodobně odtud odešel r. 1614 do Macau, kde se připojil k vracejícím se druhům.
Tomáš Acahoshi (Thomas Acahoshi) se narodil asi r. 1565 v Higo (Fingo) ze šlechtického rodu. Byl vojákem a po smrti ženy asi kolem r. 1601 poznal nejen víru, ale i P. Šebestiána Kimuru a stal se u něj horlivým katechetou. Když v červnu 1621 P. Š. Kimuru s jeho pomocníky přišli zajmout, Tomášovi se podařilo ukrýt. Pak ale zjistil, že místo něj byl uvězněn sluha, odebral se proto do vězení, aby je vyměnili. Brzy pak byli přepraveni do krutého vězení v Suzutě u Omury.
Ludvík Kawara (Ludovicus Kawara) narodil se v roce 1583 v Arima v Japonsku. Od mládí byl pážetem arimského panovníka Jana, který byl křesťanem. Podobně sloužil jeho synu Michalovi, avšak za pronásledování tento panovník odpadl od víry a nutil k tomu i svého dvořana Ludvíka Kawaru. Protože odmítl, byl mu zabaven větší majetek a byl vyhnán ode dvora. Byl ženatý a měl tři děti, z nichž mu pak dvě brzy zemřely. S manželkou a posledním dítětem se přestěhoval do rodného kraje, kde mu zemřely i oni. Po jejich pohřbu odešel k Nagasaki, kde si na odlehlém místě postavil skromnou chatrč. Začal žít asketickým životem, pohyboval se jako žebrák a v jeho nuzném příbytku ho časem navštěvovali další křesťané, aby získali rady a povzbuzení. Z důvodu pověsti byl považován za misionáře a dvakrát zajat. Poté co zjistili, že je jen zbožným vdovcem, byl opět propuštěn. Potřetí ho zajali jako hlasatele evangelia a požadovali jeho slib, že už v hlásání nebude pokračovat. Ludvík jej odmítl guvernérovi Gonroku dát a byl proto odeslán do vězení v Suzutě.
Jan Chugoku (Ioannes Chugoku) se narodil zřejmě mezi léty 1573 - 82 v Amanguči (Yamaguchi) v Japonsku. Jako vojak sa účastnil invaze do Koreje. Po návratu se usadil v Arime, kde poznal víru a od jezuitských misionářů přijal křest. Pak se stal pomocníkem P. Karla Spinoly a působil jako katecheta. Dne 14. 9. 1618 byl s ním a s Ambrožem Fernandesem v jednom domě v Nagasaki zadržen a společně s provazem kolem krku byli odvedeni do vězení. Zatímco Ambrož zemřel na útrapy vězení již 7. 1. 1620, Jan Chugoku se dožil společné smrti upálením. V suzutském vězení byl sedmým školastikem, kterého P. Karel Spinola přijal do řádu Tovaryšstva Ježíšova.
Šebestián Kimura se narodil r. 1565 v Hirado v Japonsku jako syn křesťanských rodičů. Jeho dědeček Leonard Kimura zde přijal sv. Fr. Xaverského a jako první byl od něj v říjnu 1550 pokřtěn. Šebestián v rodném městě navštěvoval jezuitskou školu a pak přešel do semináře v Bungo. V roce 1582 vstoupil do jezuitského řádu. Pravděpodobně po noviciátu začal působit jako katecheta v Miyako. Poté byl poslán na studia teologie do Macaa. Kněžské svěcení přijal v září 1601 a v Nagasaki začal působit jako horlivý a přesvědčivý kazatel. Po vypovězení všech misionářů a prohlášení křesťanství za protizákonné, byl Šebestián v roce 1614 v Manile a v Macao, ale vrátil se ke svým japonským křesťanům. Za pronásledování se stal mistrem převleků. Pohyboval se v přestrojení nejčastěji za obchodníka nebo lékaře. Někdy i ve vojenském nebo jako poslíček či vozka. Jeho rozsáhlá působnost nemohla zůstat zcela utajena a policie po něm intenzivně pátrala. Představení mu proto doporučili z oblasti odejít. K odchodu však nedošlo, 30. 6. 1621 byl prozrazen jistou korejskou služkou a skončil v suzutském vězení jako i jeho pomocný katecheta.
František Morales (Franciscus Morales) pocházel z Madridu ve Španělsku. Ve Valladolid vstoupil do dominikánského kláštera. Stal se knězem a v roce 1602 byl v čele skupiny pěti misionářů, kteří připluli do Japonska. Ze Satzuma přešel do Fushimi a od r. 1614 působil v Nagasaki. V roce 1619 byl zatčen a držen ve vězení v Suzutě do 9. září 1622, než byl se svými šesti řeholními bratry a dalšími druhy přepraven do Nagasaki, aby byli druhého dne za živa upáleni. Za sálajícího žáru zazpívali před smrtí "Te deum".
Angel Orsucci (Angelus Orsucci) se narodil 8. 5. 1573 Lucce v Itálii. Mezi dominikány přišel již ve 13 letech. V klášteře sv. Romana v Lucce oblékl řeholní hábit a věnoval se studiu s velkou touhu státe se nositelem světla evangelia v zámořských misiích. Roku 1601 byl poslán do Mexika, odtud na Filipíny a do Japonska se dostal až později, za zuřivého pronásledování. Jako řádový kněz a misionář byl 13. 12. 1618 odhalen, zajat a dopraven do vězení. Ze Suzuty vedla jeho poslední cesta na Svatý vršek u Nagasaki, kde mezi plameny dosáhl mučednické koruny.
Hyacint Orfanel (Hyacinthus Orfanel) se narodil v roce 1578 ve Španělsku a r. 1594 vstoupil do dominikánského kláštera v Barceloně. Měl nadání a touhu sloužit Bohu s naprostou odevzdaností. Stal se knězem a jeho cesta do misií vedla přes Filipíny, s delším zdržením se v Manile a konečným cílem v Japonsku, kam dorazil r. 1607. Prožil mnohá nebezpečí, strádání i onemocnění. Vynikal přesto horlivostí, s níž v Japonsku procestoval více provincií, uděloval svátosti, posiloval a povzbuzoval ve víře. Jedním odpadlíkem byl však zrazen, rok a 4 měsíce vězněn a na Svatém vršku u Nagasaki upálen.
Alfons de Mena (Alphonsus de Mena) pochází ze šlechtického rodu ve Staré Kastilii ve Španělsku. Do dominikánského řádu vstoupil v Salamance. Vystudoval teologii, přijal svátost kněžství a se skupinou řádových otců pod vedením P. Františka Moralese odcestoval asi r. 1598 do Manile. V roce 1602 začal apoštolát na území Japonska. V 1619 byl zatčen a umístěn v pověstném vězení v Suzutě u Omury, z něhož po třech letech vedla cesta k ohnivému popravišti na Svatém vršku. Bylo mu asi 44 let.
Alexej Saburi Sanbashi (Alexius Saburi Sanbashi) pocházel z Japonska, po seznámení se s dominikány se stal novicem jejich řádu a katechetou. Za pronásledování skončil v zajetí a trpěl v suzutském vězení. V plamenech na Svatém vršku dosáhl mučednické palmy.
Dominik /od růžence/ Kransen (Dominicus a Rosario) a Tomáš /od růžence/ Kransen (Thomas a Rosario) jsou japonští bratři, kteří rovněž vstoupili do noviciátu dominikánského řádu, začali působit jako katecheté a po zatčení a věznění v Nagasaki byli 10. 9. 1622 vyvedeni na Svatý vršek, kde byli sťati.
Mezi 22 upálenými byli také tři františkáni:
Richard od sv. Anny (Richardus a Sancta Anna) se narodil v roce 1585 španělským rodičům ve Flandrech na území Holandska. O vstup do františkánského řádu požádal v Bruselu. S touhou po působnosti v misiích byl poslán do Mexika a r. 1610 na Filipíny. V Cebu přijal kněžské svěcení a roku 1613 přicestoval do Japonska. Horlivě působil až do svého zatčení a uvěznění, které končilo mučednickou smrtí.
Petr z Avily (Petrus de Avila) se narodil v roce 1562 v Palomares v Kastilii ve Španělsku. Vstoupil do františkánského řádu, stal se knězem a v roce 1617 byl poslán do Manily na Filipínách a odtud do Japonska.
Vincent od sv. Josefa (Vincentius a Sancto Iosephow) se narodil v roce 1596 v Ayamonte v eparchii Sevilla ve Španělsku. Odešel do Mexika, kde v r. 1615 vstoupil do františkánského řádu. Byl poslán do Manily a z Filipín do Japonska, kde v roce 1620 byl zatčen a uvězněn. Ač byl pouze řeholním bratrem, úřední orgány se domnívali, že jde o kněze. Všichni tři františkáni prošli tím nejdrsnějším vězením v Suzutě u Omury a na okraji Nagasaki byli s dalšími druhy upáleni.
V suzutském vězení také trpěli a společně s Karlem Spinolou byli přepraveni k upálení na Svatém vršku, japonský katecheta Antonín Sanga i se svou manželkou Magdalenou (Antonius et Magdalena Sangaw).
Ve 30členné skupině z Nagasaki byli i celé rodiny, které byly sťaty i s malými dětmi:
Antonín Coreanus (Antonius Coreanus), který působil jako katecheta i s manželkou Marií (Maria) a dvěma syny. Popravenému Janovi bylo 12 let a jeho bratru Petrovi pouhé 3 roky (Ioannes et Petrus Coreanus).
Pavel Nagaishi (Paulus Nagaishi) byl popraven s manželkou Teklou a sedmiletým synem Petrem Nagaishi (Thecla et Petrus Nagaishi).
Pavel Tanaka (Paulus Tanaka) byl pro Ježíšovo jméno zabit s manželkou Marií (Maria Tanaka).
Dominik Yamada Yamada (Dominicus Yamada) a jeho manželka Klára (Clara Yamada) byli dalším párem usmrceným pro věrnost Kristu.
Izabela Fernández Jorge (Isabella Femández) byla zabita jako vdova se svým čtyřletým synem Ignácem Jorge (Ignatius Jorge). Pocházela ze Španělska a provdala se za vojáka Dominika Jorge jemuž porodila Ignáce rok před jeho upálením na Svatém vršku 18. 11. 1619. Důvodem jeho odsouzení bylo to, že s manželkou poskytli úkryt P. Karlu Spinolovi. Za stejný čin a věrnost Kristu byla zabita se svým synem podobně jako 80letá františkánská terciářka Lucie de Freitas (Lucia de Freitas), japonská vdova po Portugalci Filipu de Freitas, která rovněž misionáři poskytovala přístřeší a byla údajně při křtu Ignáce.
Marie Tokuan /roz. Kimura/ (Maria Tokuan, vidua), vdova po Ondřeji upáleném 18. 11. 1619 a vnučka již zmíněného Leonarda Kimura.
Anežka Takeya (Agnes Takeya) vdova po Kosmovi rovněž popraveném 18. 11., o tři roky dříve než jeho žena Anežka s 12letým Františkem. Je vzpomínáno, že byli v růžencovém bratrstvu a za vinu jim bylo kladeno, že poskytli přístřeší misionáři Janu Dominikovi.
Marie Shoun (Maria Shoun, vidua) vdova po Janovi umučeném 18. 11. 1619. S ní byly popraveny další vdovy: Dominika Ongata, Marie Tanaura, Apolena a Kateřina z Nagasaki (Dominica Ongata, Maria Tanaura, Apollonia, Catharina, m. Nagasakii).
Dominik Nakano (Dominicus Nakano), který byl synem Matěje popraveného v Nagasaki 27. 11. 1619. Dále byli pro Krista zabiti Bartoloměj Kawano Shichiemon (Bartholomæus Kawano Shichiemon), Damian Yamitshi Tanda (Damianus Yamichi Tanda) a jeho pětiletý syn Michael (Michael Tanda). Tomáš Shichiro (Thomas Shichiro), Rufus Ishimoto ( Rufus Ishimoto) ,Klement Vom /Bosio/ Clemens Vom /Bosio/) a jeho syn Antonín (Antonius Vom) byli dalšími z popravených pro Ježíšovo jméno dne 10. 9. 1622 na Svatém vršku u Nagasaki.
Papež Pius IX. všech 52 vzpomínaných mučedníků blahořečil 7. 7. 1867 společně mezi 205 japonskými mučedníky.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zamyslím se nad potřebou svého duchovního růstu a nad skutečností na svobodě při pohledu na vnitřní růst mučedníků za čtyřletého věznění. Mělo by mi to pomoci v hledání síly pro další život.Bože, Tvé volání a touha po spáse duší, které tě nepoznaly, vedly blahoslaveného Karla až do Japonska, aby tam hlásal Tvou pravdu a vydal o ní svědectví mučednickou smrtí v ohni; prosíme tě, dej, ať i my o tobě vydáváme věrohodné svědectví svým bližním. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
( závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Carolus Spinola, Sebastianus Kimura et L socii♦ (1622); Nicolaus, presb. Ord. Eremit. S. Augustini (1305); Nemesius, m. Romæ via Tiburtina (251); Nemesianus, Felix (257 - 258); Pulcheria (453); Agabius (s. V); Theodardus, ep. Tungren (asi 670); Autbertus, ep. Abrincen (725); Oglerius (1214); Ambrosius Eduardus Barlow (1641); Iacobus Gagnot (1794); Æmilianus, ep. Valentinen. (post 374); Salvius, ep. Albien. (584); Sebastianus Kimura, Franciscus Morales et L socii: Agnes Takeya (1622)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský