Oglerius
| 10. září, připomínka | |
| Postavení: | opat |
| Úmrtí: | 1214 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se r. 1136 v Trinu v oblasti Piemontu v Itálii. Dva roky po setkání se sv. Bernardem vstoupil do cisterciáckého kláštera v Lucedio. V roce 1153 složil řeholní sliby a r. 1161 přijal kněžské svěcení. Měl jemné vystupování a přitom byl důsledný. Za doby mnohých rozbrojů a nenávistí získal pověst muže míru. Byl povoláván za usmiřovatele znepřátelených osad. V roce 1184 byl opatem zvolen Petr II., Oglerius se stal jeho nejbližším spolupracovníkem a účastnil se významných jednání, na která byl posílán. Jednalo se často o řešení sporů mezi hodnostáři a společenstvím. V roce 1205, po Petrově odchodu na biskupský stolec, 50 mnichů v Lucedio Ogleria zvolilo za svého opata.Oglerius dbal o čistotu mnišského života a bezúhonnost řeholníků. Zdůrazňoval jim, že malé nedbalosti působí na duchovní život podobně jako rez a že dobrého mnicha nedělá jen hábit a tonsura. Za podstatné předpoklady považoval průzračné svědomí, absenci sobectví a v srdci vroucí lásku ke Kristu. Za jeho vedení rostl klášter k dokonalosti a císař Otto IV. mu poskytl mnohá privilegia.
Oglerius prožíval i vroucí lásku k Panně Marii a byl velmi dobrým kazatelem. Z jeho spisů se dochovala kázání na texty z Janova evangelia. Jeho tělo bylo po smrti uložené do kamenné rakve v klášterním kostele. Pověst o jeho svatosti dostala v r. 1875 potvrzení.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Carolus Spinola, Sebastianus Kimura et L socii♦ (1622); Nicolaus, presb. Ord. Eremit. S. Augustini (1305); Nemesius, m. Romæ via Tiburtina (251); Nemesianus, Felix (257 - 258); Pulcheria (453); Agabius (s. V); Theodardus, ep. Tungren (asi 670); Autbertus, ep. Abrincen (725); Oglerius (1214); Ambrosius Eduardus Barlow (1641); Iacobus Gagnot (1794); Æmilianus, ep. Valentinen. (post 374); Salvius, ep. Albien. (584); Sebastianus Kimura, Franciscus Morales et L socii: Agnes Takeya (1622)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský