Ligorius
| 13. září, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | století neznámé |
| Patron: | města Polná u Jihlavy |
ŽIVOTOPIS
Minulé martyrologium se o tomto světci zmiňovalo, že přebýval v poustevně a byl zabit pohany. V posledním je vynechán pro nedostatek spolehlivých údajů. To nic nemění na jeho svatosti. Pro mnohé je pouze řazen mezi světce menšího významu, ale situace se mění tam, kde byl zvolen patronem v souvislosti s uložením části jeho ostatků. Takovým místem je u nás Polná u Jihlavy.Traduje se, že sv. Liguriáš byl řeckého původu, žil v 7. století jako zbožný poustevník a pro svoji víru byl od pohanských lovců pronásledujících křesťany, zavražděn (pravděpodobně probodnutím).
Jako mučedník byl v Benátkách uctíván od 12. století 13. září. V kostele sv. Vavřince, kde bylo uloženo více ostatků mučedníků s nedostatečnými údaji, se prý zjevil umírajícímu chlapci, aby ho uzdravil a abatyši udal jako den památky smrti a vstupu do nebe 13. září. V kalendáři byl uváděn do r. 1791, kdy byl vystřídán sv. Veneriem. Protože jméno Ligorius se mezi Řeky nevyskytuje, objevily se názory, že by mohlo jít i o chybné tlumočení jména.*
Ostatky tohoto světce nezůstaly na jediném místě a papež Inocenc X. z nich věnoval jako vzácný osobní dar rameno sv. Liguriáše Ferdinandu Josefu z Ditrichštejna. Ten tuto relikvii přivezl v roce 1652 do Polné, věnoval ji městu a uložil v polenském kostele Matky Boží ze 13. století. Odtud putovala na dobu přestavby kostela do Špitální kaple. Po posvěcení nové stavby, v září 1707, byla přenesena zpět a umístěna v chrámu Nanebevzetí Panny Marie na bočním oltáři sv. Judy Tadeáše a 14 svatých pomocníků, v malé skleněné rakvi s nápisem: "Sv. Ligorius na poušti pro Krista Pána od pohanské myslivců roty zabit jest."
Svatý Liguriáš je od slavnostního uložení ostatku patronem města, které ho od té doby oslavuje tzv. mrkvancovou poutí. Lidová vynalézavost si zde vytvořila v souvislosti se starostí o mrkvová pole i prosebný popěvek a začala konat slavné poutě. Při nich nesměly chybět kořeněné sladké koláče plněné mrkvovou nádivkou.
P. František Pojmon vydal v roce 1848 spis "O životě a zázracích svatého Lignriáše, mučedníka a poustevníka." V něm uvedl zázraky, ke kterým v Polné došlo ve spojení s prosbou o Liguriášovu pomoc. Zaznamenal, že každoročně o polenské pouti (již na den Jména Panny Marie) byly ostatky sv. Liguriáše neseny v pozlacené skříni na náměstí ke "statui" (k sousoší Nejsv. Trojice).
Zde se také po letech zastavily při přenášení z důvodu stavebních oprav, kdy byly v roce 2007 dočasně ve hřbitovním kostele sv. Barbory. Tuto cestu s navrácením na původní místo i úctu k patronu připomínají uvedené fotografie.
POZNÁMKA
* Úvaha o chybné výslovnosti se týká jména Gregorius (Jiří). Někde je nazýván Krikori (Cricori) a podle napoletánského dialektu a výslovnosti arménských mnišek, začal být italský kraj, z něhož pochází sv. Alfons z L., nazýván Liguori. Název totožný s Ligorius (česky Liguriáš). Existují také ostatky „Ligoria“ (Krikori) označované tak lidově jež se týkají sv. Jiří Armenského, uloženého v diecézi Nardň, který byl zabit v pohanské Mob. V Nardň byla ponechána jedna kost z ramene a do Neapole přenesena jeho lebka.
** U dnešního dne se v martyrologiu vyskytuje další světec podobného jména - Litorius (česky Lidorius, franc. Lidoire), který se narodil asi na počátku 3. století ve Francii. Sv. Gatianem byl po přijetí kněžství poslán do Galie jako misionář. V Tours postavil první chrám a stal se zde také prvním biskupem. Zemřel v roce 371.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes Chrysostomus, ep. et doctor Eccl. (407); Iulianus, m. Ancyræ (s. IV); Marcellinus, m. Carthagine (413); Maurilius (453); Amatus, abbas Habenden (asi 629); Venerius, eremita (s. VII.); Amatus, ep. Sedunen (asi 690); Maria a Iesu López de Rivas♦ (1640); Ligorius (století neznámé); dedicatio basilicarum Calvarii et Sepulcri Domini (355); Litorius (371); Claudius Dumonet♦ (1794); Aurelius Maria (Benvenutus) Villalón Acebrón♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský