Ioannes Gabriel Perboyre
| 11. září, připomínka | |
| Postavení: | mučedník CM |
| Úmrtí: | 1840 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Puechu. Vstoupil do semináře založeného strýcem Jakubem, kterého následoval do kongregace lazaristů. V Paříži se stal knězem a v Saint-Flour byl učitelem teologie. Nakonec působil jako misionář v Číně, kde po tři roky přinášel radostnou zvěst chudým. Za 30 taelů byl svým katechetou zrazen, byl zatčen a vláčen po soudech. Bitý byl bambusovými nástroji s řemínky. Byl odsouzen k popravě se zločinci a v pátek ve 3 hodiny skonal na kříži. Je zaznamenáno, že ve stejné chvíli se objevilo mimořádné znamení na nebi.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
PŘIJAL PODOBNOST S PÁNEM
Narodil se 6. 1. 1802 v Le Puech (dnešní Montgesty) v diecézi Cahors v jižní Francii. Byl nejstarším z osmi dětí rolnické rodiny Petra Perboyre a Marie Rigal. Vedle 4 sester, z nichž se dvě staly později řeholnicemi, měl o 5 let mladšího bratra Luise a o 8 let mladšího Jana-Jakuba. V dětství proto musel pomáhal na poli a pouze v zimním období chodil od osmi let do školy.
Otec předpokládal, že Jan Gabriel převezme hospodářství, ale pustil ho v 15 letech na dva měsíce do malého semináře, který v Montanban založil strýc Jacques. S otcovým souhlasem tam nakonec zůstal a ke konci roku 1818 vstoupil do misijního řádu lazaristů (Congregatio Missionis - CM) založeného Vincencem z Pauly (pam. 27. 9.). Noviciát začal 27. 12. Vynikal nadáním a zbožností. Řeholní sliby složil 28. 12. 1820. O jeho postoji svědčí výrok: "Abychom přišli do nebe, musíme přinést každou oběť."
Jeho bratr Luis rovněž vstoupil do řádu a chtěl s ním jet do Číny. Jan Gabriel horlivě studoval teologii a 23. 9. 1825, v kapli v Rue du Bac v Paříži, přijal svátost kněžství od biskupa Luise Dubourg. Poté byl poslán učit dogmatickou teologii do semináře v Saint-Flaur a o dva roky později se stal rektorem semináře. V roce 1831 zemřel jeho 24letý bratr Luis, který se již připravoval na práci v misii. Jan Gabriel, kvůli zdravotním problémům, dostal povolení k odjezdu do Číny až v prvním čtvrtletí 1835. Do Le Havre vyplul na lodi 21. 3. a 29. 8. 1835 přicestoval do Macaa. Zde se do 20. 12. učil čínskému jazyku a pak se vydal na osmiměsíční cestu v čínské džunce, pěšky i na koních, do Nanjang v provincii Henan. Před začátkem misijního působení se ještě 5 měsíců zdokonaloval v čínštině a upravoval i svůj zevnějšek. Důvodem bylo i to, že vstup do země byl Evropanům zakázán, proto se měnil v Číňana, jak o tom napsal bratru Jakubovi: "Poskytl bych vám svým čínským způsobem života zajímavou podívanou. Mám oholenou hlavou, vousy a koktám čínštinu. Místo příborem jím dvěma tyčinkami." Průvodci ho při kontrolách vydávali za nanjanganského obchodníka s čajem. Věnoval se i opuštěným dětem a osvědčil se jako velmi dobrý učitel a po tři léta sloužil převážně velmi chudým křesťanům. Chodil udělovat svátosti mnohým nemocným, kteří měli v chatrčích krom holé země jen trochu slámy a postrádali i oblečení. Uvádí se, že se setkával asi se dvěma tisíci chudých křesťanů. Mši svatou sloužil s neobvyklou vroucností.
V lednu 1838 byl povolán k misijnímu působení v přímořské oblasti v Hubei (Hupe). Zde prožil mnoho psychických i fyzických útrap. Dolehlo na něj také údobí duchovní úzkosti. Spolubratři uvedli, že se mu pak dostalo jako posily vidění Krista na kříži, který jej uklidňoval a připravoval k mučednické smrti.
Křesťanství bylo v Číně zakázáno už v r. 1794 dekretem císaře Quilonga. Přesto se vyskytovala období částečné tolerance a obnoveného pronásledování. V roce 1839 na příkaz panovníka z Hukuangu došlo k opětovné vlně tvrdého pronásledování, zejména hlasatelů evangelia. V té době došlo u pobřeží k vypuknutí čínsko-britské války (označované jako opiová 1839-42). Oboje ztížilo situaci misionářů.
Dne 15. 8. 1839 slavil P. Jan Gabriel Perboyre s dalšími třemi misionáři svátek Panny Marie v misijním sídle v Cha-Yuen-ken za velké účasti věřících. Při slavnosti mu bylo oznámeno, že k nim míří asi stovka vojáků. Misionáři Baldus a Rizzolati se rozhodli utéci co nejdál, ale Perboyre chtěl zůstat na blízku svým věřícím. Ukryl se proto v hornatém okolí s bambusovým porostem a skrytými jeskyněmi. Dalo se předpokládat, že vojáci zde nemohou misionáře dopadnout. Našel se však zrádce, který při výslechu ze slabosti podlehl a obdržel symbolických 30 taelů (1 tael obsahoval váhu 36,7 g stříbra) za prozrazení úkrytu hledaného misionáře. Vyslaní vojáci P. Jana Perboyre spoutali a nemilosrdně týrali. Při cestě do vězení s ním byl věrný Tomáš, Filipovi se prý podařilo utéci. Třetí z blízkých byl starší katecheta Jy, který zapřel, že k němu patří a zapřel i svou víru. S dotvrzením šel tak daleko, že se podílel na jeho bití.
Je uváděno, že k zatčení P. Jana Perboyre u Cha-Yuen-ken došlo 26. září 1839 a pak byl vláčen od soudu k soudu, před čtyři tribunály a nejméně ke 20 výslechům.
První se konal v Kou-Ching-Hien, kde na otázku: "Jste křesťanský kněz?" odpověděl s heroicky zaujmutým postojem: "Ano, jsem kněz a kazatel tohoto náboženství."
Na další otázku zda je ochoten vzdát se své víry, odpověděl: "Ne! Já se víry v Krista nikdy nevzdám."
Dále se ho vyptávali a nutili, aby udal nějaké spolupracovníky, ale on už na další otázky nereagoval. Přemístili ho proto do Siang-Yang, kde následovalo více křížových výslechů za sebou doplňovaných mučením. Musel klečet na rezavých řetězech, uvádí se, že i na střepech. Byl pověšen za prsty a za vlasy. Dále bitý bambusovými holemi s koženými řemínky. Vedle fyzického násilí jej zraňovalo zesměšňování svátostí, víry i naděje ve věčný život.
Další výslechy podstoupil ve Wuchang. Zakusil zde posměch i to, že na něj plival ten, kterého dříve přivedl k víře. Chtěli po něm, aby šlapal po kříži, ale nedonutili ho ani velmi bolestivými 110 údery.
Dostalo se mu mnoho různých křivých obvinění, mezi nimiž bylo, že měl nemorální vztahy s čínskou dívkou Annou Kao, která učinila slib panenství. Obviňovali ho také, že zneužíval kněžské výsady k soukromým zájmům. Oblečený v kněžský oděv byl vystaven veřejnému zesměšňování, při kterém před něj někteří předstupovali se žádostí o rozhřešení.
Na obličeji měl vypálené čtyři čínské znaky oznamující jeho vinu: "učitel falešného náboženství." Nutili ho prý i pít psí krev. P. Jan Perboyre přes všechno, co mu působili, zůstával vlídný a ke všem plný dobroty. Uvádí se, že ke konci získal náklonnost některých strážců, ale výhody odmítal.
Nejvíce hněvu vůči němu projevoval zaslepený místokrál, který rozhodl i o způsobu jeho smrti. Okolnosti konce jeho života počínaje zradou až po hodinu smrti na kříži ho připodobňují k mučednictví Krista. Podle rozsudku byl se sedmi odsouzenci v pátek 11. 9. dopraven před hradby U-Tšang-Fu, kde na výšině "Red Mountain" vojáci sťali nejdříve spoluvězně a P. Jana Perboyre přivázali ke kříži, na kterém mu ve tři hodiny odpoledne utáhli smyčku kolem krku. V okamžiku jeho smrti byl na nebi viděn zářící kříž, údajně až v Pekingu.
Pohřben byl zprvu na místním hřbitově. S vyzdvižením jeho ostatků bylo na svědectví synům a dcerám sv. Vincenta v Číně uvedeno, že v zemi zůstalo jeho srdce, a že jeho kosti byly v roce 1860 přeneseny do mateřského řádového domu v Paříži.
Beatifikační proces Jana Gabriela Perboyre začal již v r. 1843 papež Řehoř XVI. Blahořečený byl papežem Lvem XIII.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Pro dnešní rozjímání si zvolím slova evangelia: "Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mne však zapře před lidmi ..."(Mt10,32n)Všemohoucí a milosrdný Bože, Tys dal svatému Janu Gabrielu Perboyre srdce naplněné odvahou ke svědectví o Tvé lásce i sílu vydržet všechny útrapy mučení; pomáhej také nám, kteří dnes oslavujeme jeho vítězství, abychom se k Tobě vždy věrně hlásili a pod Tvou ochranou obstáli v každém nebezpečí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Æmilianus, ep. Vercellen (s. VI.); Ioannes Gabriel Perboyre (1840); Protus et Hyacinthus (s. III); Felix et Regula (století neznámé); Paphnutius (s. IV.); Leudinus seu Bodo (před r. 680); Bonaventura de Barcinone /Michael/ Gran♦ (1684); Franciscus Ioannes Bonifatius♦ (1946); Bonaventura de Barcinone (Michael) Gran♦ (1684); Patiens, ep. Lugdunen. (ca. 480); Sacerdos, ep. Lugdunen. (552); Daniel, ep. Bancoren. et abbas (ca. 584); Adelphius (ca. 670); Elias Speleota (960); Gaspar Koteda♦, Franciscus Takeya et Petrus Shichiemon* (1622); Franciscus Mayaudon♦ (1794); Petrus de Alcantara (Laurentius) Villanueva Larráyoz♦ (1936); Iosephus Maria Segura Penadés♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský