sv. Felix a Regula

Felix et Regula

11. září, připomínka
Postavení:	mučedníci
Úmrtí:	století neznámé
Patron:	Curychu
Atributy:	kniha, palma, hlavy nesené v rukou

ŽIVOTOPIS

Jedná se o sourozence, kteří jistým způsobem patřili k Thébské legii sv. Mořice (pam. 22. 9.). Mohlo jít o rodinné příslušníky osob zajišťujících chod legie. Mořic, podle legendy, Felixe a Regulu poslal do vnitrozemí Švýcarska hlásat evangelium. Jeho legie byla složena z věřících, kteří za pronásledování křesťanů u Agaunum ve Wallis dostali od Maximiána příkaz k násilnému postupu vůči souvěrcům. Za nepodřízení se krutému rozkazu zde byl kolem roku 302 popraven každý desátý voják legie.

Felix a Regula se svědectvím dorazili k Curychu a zde na Limmatinsel, v místě Wasserkirche, byli za hlásání pravdy o Kristu krutě umučeni. V tradovaném legendárním příběhu guvernér pro jejich muka zvolil vroucí olej a roztavené olovo, aby je donutil vzdát se víry a nakonec nařídil jejich setnutí. Legenda M. Florentia z 8. století dále uvádí, že mučedníci pak nesli své hlavy asi 40 kroků ke hrobu a s tímto vyprávěním souvisí i jejich zobrazování.

Za nepravděpodobný je považován údaj, že s nimi byl umučen i Exuperantius a že k popravě došlo již r. 286. Není jisté zda šlo o 3. nebo 4. století, ale že jde o dodatky, které nejsou původní. Jistá je jejich mučednická smrt s oddělením hlav a že k jejich cti byl nad jejich hrobem zbudovaný chrám a u něj v 9. století klášter. K dobudování, včetně zařízení od Ludvíka Němce, došlo r. 853. Chrám Grossmünster postavený nad hroby mučedníků pochází přibližně z r. 1100. Jeho stavba byla dokončena 1220 a věže pochází z doby po požáru v r. 1781. Za reformace r. 1524, kdy byl majetek církve konfiskován, došlo k ohrožení sv. ostatků. Před jejich vhozením do řeky je zachránil muž z Uri a byly přeneseny do Andermatt. Lebky Felixe a Reguly zde zůstaly uloženy a další jejich ostatky byly v roce 1950 vráceny do Curychu.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Æmilianus, ep. Vercellen (s. VI.); Ioannes Gabriel Perboyre (1840); Protus et Hyacinthus (s. III); Felix et Regula (století neznámé); Paphnutius (s. IV.); Leudinus seu Bodo (před r. 680); Bonaventura de Barcinone /Michael/ Gran^♦ (1684); Franciscus Ioannes Bonifatius^♦ (1946); Bonaventura de Barcinone (Michael) Gran^♦ (1684); Patiens, ep. Lugdunen. (ca. 480); Sacerdos, ep. Lugdunen. (552); Daniel, ep. Bancoren. et abbas (ca. 584); Adelphius (ca. 670); Elias Speleota (960); Gaspar Koteda^♦, Franciscus Takeya et Petrus Shichiemon* (1622); Franciscus Mayaudon^♦ (1794); Petrus de Alcantara (Laurentius) Villanueva Larráyoz^♦ (1936); Iosephus Maria Segura Penadés^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský