Notburga
| 14. září, připomínka | |
| Postavení: | panna |
| Úmrtí: | 1313 |
| Patron: | zemědělců, sloužících; vzývána za šťastný porod, při všech těžkých situacích v zemědělství a onemocnění dobytka |
| Atributy: | almužna, džbán, chleby, klasy, služka, srp |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z Rattenbergu v Tyrolích. Žila jako zbožná, prostá služka, která i přes křivdy a zlobu své paní zachovala pevný křesťanský postoj. Ve druhé službě se stala známou pro svou zásadu od prvních svátečních nešpor věnovat se modlitbě a světit neděle a sváteční dny. Celý život vynikala i milosrdnou láskou k chudým.Její životopis připomíná, co na zemi ke šťastnému životu potřebujeme. Bohu patří první místo v našem životě. K tomu patří i dodržování 3. přikázání a práce spojované s modlitbou. Svatost se nevymyká žádné sociální skupině - povolání k svatosti se týká každého stavu.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ČAS VYHRAZENÝ BOHU JE NUTNÉ DODRŽOVAT
Narodila se r. 1265 v Rattenbergu v Tyrolích na území Rakouska. Rodiče žili v chudobě, i když měli malé hospodářství a otec ovládal kloboučnické řemeslo. V rodině panovala křesťanská výchova a Notburga byla od dětství vedena k poctivé práci, ke zbožnosti a k dalším ctnostem. V tiché, nenáročné rodině si osvojila poslušnost, pokoru a vlídný postoj ke všem lidem. Proto se v obci stala brzy oblíbenou. V 18 letech, údajně po smrti rodičů, vstoupila do služby na blízkém hradě pánů z Rattenbergu. Hrabě Jindřich I. i jeho manželka si zbožné služky vážili a píše se i o jejich laskavosti.
Notburga měla srdce plné milosrdné lásky k chudým a vždy jim rozdala, co na sobě ušetřila. Časem jí bylo svěřeno určité hospodaření na hradě a dovoleno rozdělovat přebytky jídla po stolování mezi chudé. Dobrá služka přitom rozdávala i co sama vydělala. K almužnám přidávala s láskou i zbožná napomenutí. Po šesti letech však šlechetný hrabě zemřel a brzy ho následovala i jeho žena. Jejich úmrtím končilo na hradě příjemné období.
Mladý Jindřich II. nedal na rady své matky a nepozoroval, že práce Nortburgy spojovaná s modlitbou a milosrdnými skutky přináší požehnání. Nechal se ovlivňovat svou manželkou Otýlií, která byla ženou tvrdého srdce. Na Notburgu byla zlá a ukládala jí těžké a zbytečné práce. Zbytky, které dříve dostávali žebráci, z jejího rozkazu musely být všechny házeny prasatům. Notburga se proto postila a chudým nosila z vlastního přídělu. Otýlie se to dozvěděla, popudila Jindřicha II. proti služce a ten prý ji zastihl s pokrmy v zástěře na cestě k chudým. Po nařízení "otevřít zástěru!" mladý hrabě podle legendy viděl jen třísky a louh. Nechal Nortburgu pokračovat v její cestě a Otýlii poinformoval o výsledku své kontroly. Služka po návratu zakusila zlobu své paní, která jí vyčítala zesměšnění Jindřicha II. a dala jí výpověď ze služby. Nortburga zachovávala při všech křivdách klid a nenechala se vydráždit ani k odvetným myšlenkám. Svědčí o tom skutky lásky při náhlém závažném onemocnění Otýlie. Trpělivě ji s laskavostí ošetřovala, modlila se za ni a před smrtí ji přivedla k přijetí svátostí. Pak teprve opustila hrad.
Odešla do služby k statkáři v Ebenu, od něhož si vyžádala příslib, že "po klekání," kterým začíná sváteční den, nebude muset již konat žádné práce a bude se moci věnovat modlitbě. Přesto po určitém čase došlo k tomu, že v době žní statkář nařídil dožnutí zbývající části pole a Notburze bránil odejít na modlitby do kaple sv. Ruperta. Ta, podle legendy, pozvedla srp a řekla: "Bůh budiž soudcem mezi mnou a tebou!" Načež její ruka zanechala srp, navzdory přitažlivosti, viset ve vzduchu. Zpráva o tom, že zavěsila srp a odešla na modlitby, se později uchovávala na desce v jí zasvěceném kostele a srp se stal jejím hlavním atributem.
Notburga dál věrně sloužila. Ač prý neuměla psát ani číst v učených knihách, ovládala čtení v přírodě a poznávala z ní mnohé hluboké pravdy o Bohu. Před něj při rozjímání předstupovala s otevřeným a kajícím srdcem a chválila ho za jeho dobrotu.
Zatím se situace na Rattenbergu změnila. Jindřich II. se dostal do války proti vlastnímu bratru a zchudnutí se všemi bolestmi, které způsobila válka, považoval jako trest za provinění, kterých se s Otýlií kvůli lakomství dopouštěl. Rozhodl se začít nový život s novou manželkou a postrádal služku, s níž odešlo z domu požehnání. Vyhledal Notburgu v Ebenu, vyprosil si její souhlas a po smluvení se s jejím hospodářem ji přivedl zpět na Rattenberg. Zde ji svěřil správu hospodářství. Oženil se s Markétou z Hoheneggu, která si Notburgy vážila. Ta s nimi žila až do smrti a pomáhala jim s výchovou dětí.
Pohřbená byla v Ebenu. Jako důvod se uvádí, že ji tam dle přání odvezlo spřežení bez vozky, které se zastavilo u její oblíbené kaple sv. Ruperta. V roce 1434 zde byl postaven chrám, který byl zasvěcen této služce. V roce 1718 byly její ostatky údajně se svolením papeže přeneseny do chrámu. Její kult byl 27. 3. 1862 potvrzen papežem Piem IX. a v následujícím roce schváleno jeho šíření, údajně ještě omezené. Nešlo sice o kanonizaci jak ji známe dnes, ale v martyrologiu má uvedený titul svatá.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zamyslím se, nakolik v životě uplatňuji přednost života s Bohem a pro něho, a stanovím si zásady ke zlepšení.Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatá Notburga ochotně prokazovali milosrdenství, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do tvého království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(ze závěrečných modliteb breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Festum exaltatiónis Sant; Petrus, ep. Tarentasien (1174); Albertus, ep. Ptolemaiden. (1215); Notburga (1313); Claudius Laplace♦ (1794); Maternus, ep. Colonien. (post 314)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský