blah. Josef (Giuseppe či Pino) Puglisi

Iosephus Puglisi

15. září, připomínka
Postavení:	kněz, mučedník
Úmrtí:	1993

ŽIVOTOPIS

Narodil se 15. 9. 1937 v Brancaccio v Palermu na Sicílii, která je autonomní oblastí Itálie. Jeho otec byl obuvníkem a matka švadlenou. Předměstí Brancaccio, kde tato rodina žila, bylo jakoby kolébkou zločinu. Lidé zde žili pod vlivem mafie, které šlo především o její blahobyt a moc a byla tvrdým nepřítelem pravdy. V důsledku toho mnozí nedbali ani na vzdělání vlastních dětí. Mladý Puglisi odmítal svou účast při drobné trestní činnosti v ulicích a toužil tuto čtvrť jednou změnit.

V 16 letech s velkým odhodláním odešel do semináře a po sedmi letech, 2. 7. 1960, přijal v Palermu kněžské svěcení. Následovala série kněžského působení v této diecézi. V roce 1961 nastoupil jako kaplan do farnosti svatého Salvátora v černošské čtvrti Settecannoli, přiléhající k Brancaccio. Od roku 1962 působil jako zpovědník sester baziliánek, Dcer sv. Makrína, a začal i s vyučováním. V roce 1967 byl ustanoven za kaplana sirotčince „Roosevelt“ all'Addaura a vikářem ve farnosti Maria Santissima Assunta ve Waldensian.

Potom byl od roku 1969 prorektorem arcidiecézního semináře pro mladší studenty a v září téhož roku se zapojil do práce misie v Montevago postiženém zemětřesením. S nadšením sledoval činnost II. vatikánského koncilu, jeho dokumenty a šířil informace mezi věřící, zvláště k obnovení liturgie a role laiků.

Na začátku října 1970 se stal farářem Godrano u Palerma, kde zůstal do poloviny prázdnin 1978. V městečku poznamenaném krevní mstou smiřoval rodiny rozervané násilím a zaměřoval se na nauku o odpuštění. Spolupracoval pak s křesťansky a misijně zaměřenými hnutími. Neustále se pomocí literatury vzdělával. Jeho mnohé akce byly označeny za revoluční, protože chtěl, aby lidé měnili svůj postoj od podřizování se protináboženskému k evangelnímu, aby převzali svou odpovědnost za život kolem sebe.

V srpnu 1978 byl jmenován prorektorem menšího semináře v Palermu a v listopadu následujícího roku si ho arcibiskup Salvatore Pappalardo vybral za ředitele ve věci diecézních povolání. Od února 1986 působil jako ředitel Regionálního centra a člen Národní rady.

Po horlivé a velmi dobré práci s mladými lidmi byl v květnu 1990 poslán do oblasti, v níž se narodil, do Brancaccio na předměstí Palerma. Na začátku jeho kněžské služby ve farnosti sv. Kajetána nepřišel na první bohoslužbu nikdo a před koncem jeho života byl kostel plný.

Otec Josef Puglisi byl ve své čtvrti ovládané mafií zkráceně nazýván Pino. Mezi prvním se snažil odvracet od kriminální dráhy mládež, a proto pro ni založil resocializační centrum „Padre Nostro“ („Otče náš“). Tím proti sobě popudil mafiánské bosse, protože svým pastoračním úsilím je připravoval o budoucí posily. Oni měli zájem zneužívat mládež pro své cíle. Děti ulice pro malé loupeže i při obchodu s drogami. Zatímco doma byly vychovávány k pokrytectví a sobeckosti, výchova otce Pina byla zaměřena na čestnost a návrat k lidské důstojnosti. Za pomocníky s centrem získal tři řeholnice a potom jednoho svého bývalého seminaristu. Během nepříliš dlouhé doby přesvědčil mnoho obyvatel, že jeho činnost je nesobecká a že to s nimi myslí dobře. Svůj život věnoval mladým lidem, aby je odvrátil od cesty vedoucí ke zločinnosti. Úsilí o změnu charakteru této čtvrti se stalo bojem s mafií, jejímž šéfem byl Leoluca Bagarella a organizovaný zločin zde bujel za kontroly bratrů Graviano. Ti se rozhodli nedovolit faráři Puglisi narušovat praxi, kterou zavedli, a když nepomohlo fyzické násilí ani Molotovovy koktejly, v den jeho 56. narozenin ho přepadli a zastřelili.

Otec Josef Puglisi si byl dopředu vědom tohoto rizika, ale nemínil kvůli němu ustoupit a provinit se proti svému poslání. Salvatoru Grigg před jeho stisknutím spouště řekl s přívětivou tváří: „Očekával jsem Vás.“

Blahořečený byl 25. 5. 2013 v Palermu. Beatifikační obřad vedl v zastoupení Svatého otce emeritní palermský arcibiskup, kard. Salvatore De Giorgi a o nově blahořečeném řekl: „Byl to především kněz, který ztělesňoval evangelium v zápase proti silám Antikrista. Byl zabit z nenávisti k víře, a proto se jako každý mučedník stává vzorem, kterému se máme připodobňovat. Při exhumaci tělesných ostatků, které nyní odpočívají v palermské katedrále, se ukázalo, že tělo zůstalo téměř neporušené. A to je také velmi krásné znamení.“

POZNÁMKA

V Itálii je památka tohoto mučedníka je slavena 21. 10. (vzhledem k tomu, že 15. 9. je památka Panny Marie). V zemích, kde tento blahoslavený nepůsobil, není do kanonizace liturgicky slaven a je připomínán podle data úmrtí, u kterého je rovněž zapisován do martyrologia.

TV LUX v r. 2015 vysílalo filmové zpracování životopisu tohoto světce.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, Perdolens ; Nicomedes (století neznámé); Nicetas Gothus (asi 370); Rolandus de Medicis^♦ (1386); Catharina Fieschi^♦ (1510); Ioannes Baptista et Hyacinthus de los Angelis^♦ (1700); Antonius Maria Schwartz^♦ (1929); Ladislaus Miegoń^♦ (1942); Paulus Manna^♦, presbyter (1952); Valerianus, m. Tornusii (s. inc.); Ioannes Baptista et Hyacinthus ab Angelis^♦, martyres (1700); Straton, Valerius (s. IV); Alpinus, ep. Lugdunen. (s. IV); Aprus, ep. Tullen. (s. VI); Aichadrus (s. VII); Emila et Ieremias (852); Iosephus Puglisi^♦ (1993); Paschalis Penadés Jornet^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský