Used with permission of The Hagiography Circle
Alphonsus de Orozco
19. září, připomínka | |
Postavení: | řeholní kněz, mystik OESA |
Úmrtí: | 1591 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 17. 10. 1500 v Oropese v provincii Toledo. Po osmi letech se zámožnější rodina přestěhovala do Talavery de la Reina, blíže k Toledu. Alfons tam začal zpívat v chrámovém sboru. Již ve 14 letech ho rodiče poslali na studium práv do Salamanky, kde na universitě studoval i jeho bratr.Ve 20 letech, při jednom kázání Augustina Tomáše z Villanovy, se Alfons utvrdil v povolání ke kněžství, které pociťoval již dříve. O dva roky později, jakmile dokončil práva, vstoupil 8. 6. 1522 do augustiniánského kláštera, kde 9. 6. 1523 složil řeholní sliby. Knězem se stal v r. 1527 a o tři roky později představeným konventu augustiniánů v Medině del Campo. Ve funkci představeného byl ještě třikrát, z toho jednou v Sevile, kde měl r. 1542 zjevení Matky Boží, která jej vyzvala k psaní spisů.
V roce 1547 se začala naplňovat jeho misionářská touha získáním povolení k cestě do Mexika. Vyplul v následujícím roce, ale jeho misijní působení bylo krátké. Připlul na Kanárské ostrovy, kde těžce onemocněl. Bratři se obávali o jeho život a bylo rozhodnuto, že je zapotřebí návratu. Po delším léčení se stal představeným kláštera v královském městě Valladolid a od roku 1554 královským kazatelem a kaplanem. Současně jako zpovědník byl i poradcem krále Karla V. a Filipa II. Kázal prostým a přesvědčivým způsobem.
Při přemístění královského sídla do Madridu v r. 1561 následoval krále a přestěhoval se do kláštera založeného sv. Filipem el Real. Zde si Alfons vybral malou celu snadno přístupnou chudým, kteří za ním přicházeli. Žil v chudobě a odříkání, jedl jen jednou denně a to v poledne a spával pouze tři hodiny na tvrdém lůžku.
Svou činnost stavěl na modlitbě, hodně času trávil u nemocných ve špitále a chodil navštěvovat i vězně. Často se modlil křížovou cestu a s velkou láskou adoroval před Nejsvětější svátostí. Jeho bohatá literární činnost byla ovlivněna mystickým životem.
Jde zejména o sedm publikací: "Pravidla křesťanského života" (r.1542), "Zahrada modliteb..." (a o kontemplaci z r.1544), "Vzpomínky..." (o svatosti lásky z r.1576), "Duchovní poklad" (r.1551), "Umění milovat Boha..."(r.1567), Kniha o Božím milosrdenství" (r.1576) a O Panně Marii z r. 1588. Během života však napsal kolem 50 děl s asketickou a mystickou tématikou. K nim patří dalších 30 knih, které byly vydány až po jeho smrti. Stal se uznávaným otcem klasického španělského jazyka a patří mezi nejproduktivnější duchovní spisovatele 16. století ve Španělsku.
Za podpory krále provedl reformu augustiniánského řádu a založil čtyři kláštery (1 mužský a 3 pro ženy) v Talavery de la Reina a v Madridu. Za nejdůležitější považoval lásku k bratřím a evangelní prostotu i trpělivost, která se dovede se vším vyrovnat.
Od 80 let chtěl trávit život v modlitbě a v samotě se připravovat na smrt. Král mu to však nedopřál a přemluvil ho, aby pokračoval ještě deset let ve službě při dvoru.
Zemřel v Madridu 19.září v 91 letech. Pohřben byl v augustiniánském kostele ve Valladolidu. Když byla rakev po 12 letech otevřena, jeho tělo nejevilo známky rozkladu.
První potvrzení směřující k uznání svatosti vydal papež Urban VIII. (1623-44). Blahořečený byl 15. 1. 1882 papežem Lvem XIII. a kanonizován papežem Janem Pavlem II. 19. 5. 2002 na náměstí svatého Petra v Římě.
Ianuarius, ep. Beneventan (s. IV.); Peleus, Nilus (s. IV); Theodorus, ep. Cantuarien (690); Lantbertus (957); Maria de Cervellón♦ (1290); Alphonsus de Orozco (1591); Maria Gulielma (1852); Trophimus, m. Synnadæ (s. inc.); Eustochius (461); Sequanus (s. VI); Marianus, eremita (s. VI); Grericus seu Abbo, ep. Meten. (ca. 642); Pomposa (853); Arnulphus, ep. Vapincen. (ca. 1075); Hyacinthus Hoynelos González♦ (1936); Francisca Cualladó Baixauli♦ (1936); Maria a Iesu de la Yglesia y de Varo♦, Maria Perdolens et Consolata Aguiar-Mella y Díaz* (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský