Emmerammus
| 22. září, připomínka | |
| Postavení: | biskup, mučedník |
| Úmrtí: | asi 690 |
| Patron: | Regensburgu |
| Atributy: | biskup, žebřík |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze zámožnější rodiny v Poitiersu ve Francii. O jeho životě v mládí více nevíme. Přijal nejen kněžské, ale i biskupské svěcení. Nebyl však ustanoven pro žádnou konkrétní diecézi, ale působil jako lidový misionář. Putoval po krajích své vlasti a hlásal Boží slovo, které doplňoval skutky křesťanského milosrdenství.Později se vypravil do Podunajské oblasti Pannonie mezi pohanské Avary. Cestou získal v Porýní do svého doprovodu kněze, ovládajícího řeč Avarů. Pokračoval k Dunaji a zastavil se v bavorském Řezně (Regensburgu) u vévody Theoda I. Ten ho toužil mít ve své zemi a líčením příliš velkých překážek jej odvrátil od pokračování do Pannonie. Zdůrazňoval mu, že i při proniknutí na území Avarů by ho čekal neúspěch a mučednická smrt. Na tři roky umluvil Emerama k působení v Bavorsku. Emeram vystupoval s výmluvností, zbožností a láskyplnou dobrotivostí po městech, hradech i vesnicích tohoto kraje. Přitahoval lidská srdce a od pohanských zlozvyků vedl lid k ctnostnému křesťanskému životu.
S pocitem probouzející se únavy spojené se stářím, zatoužil ještě vykonat pouť ke hrobům apoštolů do Říma a setkat se s papežem. Vévoda Theodo se znovu pokoušel odradit biskupa Emerama od opuštění Bavorska, ale marně. Řezenští obyvatelé ho vyprovázeli s velkou lítostí.
Vévodova dcera Uta se zamilovala do Sigibalda, který byl synem sudího a počala s ním dítě. Z obav před otcem i velkou hanbou svedla následky svého neukázněného vztahu se Sigibaldem na biskupa Emerama, počítajíc s tím, že nikdo s ním nebude mluvit. Rodina jejímu křivému nařknutí uvěřila a její bratr Lambert se ve velké zlobě svévolně pustil s několika najatými biřici do jeho pronásledování biskupa Emerama. Třetí den ho dostihl v dvorci Helfendorfu mezi Mnichovem a Aiblingem, kde se s průvodci modlil breviář. Nedbal na biskupova slova obhajoby ani výzvy, že chce-li si na něj někdo stěžovat má žalobu přednést papeži. Lambert poté, co ho srazil pěstí na zem, nařídil biřicům, aby biskupa odvlekli do stodoly a přivázali na žebřík. Zde začali s mučením, vypíchli mu oči a usekali ruce i nohy. Když odjeli, Emeramovi průvodci s dalšími místními lidmi přispěchali k jeho zohyzděnému tělu, které ještě žilo. Trup obvázali a snažili se umírajícího převézt do Ašiheimu, kde byl nejbližší kostel. Emeram ale cestou skonal.
Uta se pak přiznala a byla vyhnána z domu podobně jako její krutý bratr. Vévoda Theodo s velkou bolestí pak nechal přenést Emeramovy ostatky do Řezna a pohřbít v kostele sv. Jiří za městskou branou. V těchto místech byl v roce 697 založen benediktinský klášter a malá stará svatyně pak byla přestavěna na velký chrám.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Mauritius, Exsuperius (asi 302); Emmerammus (asi 690); Othow, ep. Frisingen (1158); Ignatius de Santhiá (1770); Emerita (s. inc.); Basilla, m. Romæ (304); Silvanus, eremita (ca. s. V); Florentius, presb. (ca. s. VI); Lauto seu Laudus (post 549); Salaberga (ca. 664); Iosephus Marchandon. (1794); Carolus Navarro♦ (1936); Germanus Gozalvo Andreu♦ (1936); Vincentius Pelufo Corts et Iosepha Moscardó Montalváw (1936); Vincentius Sicluna Hernándezw (1936); Maria a Purificatione Vidal Pastor♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský