Used with permission of The Hagiography Circle
Ignatius de Santhiá
22. září, připomínka | |
Postavení: | kněz OFMCap. |
Úmrtí: | 1770 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 5. 6. 1686 v Santhià (Sancta Agata) v provincii Vercelli v Itálii jako Vavřinec Maurizio. Byl čtvrtý ze šesti dětí Petra Pavla Belvisottiho a Marie Alžběty Balocco. Vyrůstal v dosti zámožné a zbožné rodině, v níž byla pěstována láska k Bohu i k lidem. V sedmi letech mu zemřel otec. O jeho výchovu se staral P. Bartolomeo Quallio, kněz z příbuzenstva, který ho připravil na studia ve Vercelli. Zde nastoupil do semináře v r. 1706 a pak působil také jako učitel v rodině Avogadrových. V roce 1710 přijal kněžské svěcení.Do kapucínského řádu vstoupil 24. 5. 1716 s přijetím hábitu a nového jména Ignác. Zároveň v Chieri začal roční noviciát a na juniorát byl poslán do Saluzzuo. V roce 1721 byl Ignác znovu povolán do Chieri a odtud po šesti letech poslán na Monte dei Cappuccini do Turína, kde prošel doplňkovým kurzem teologie a působil převážně jako zpovědník. Po čtyřech letech, 31. 8. 1731, byl na provinční kapitule zvolen vikářem a magistrem noviců v Mondovii. Mezi novici působil 14 let. Za jednoho z nich, který se rozhodl stát misionářem v Kongu, ale bránilo mu v tom závažné onemocnění očí, vzal chorobu na sebe. Misionář Bernardin z Vezzy se náhle uzdravil a otec Ignác, který se odhodlal k tomuto hrdinskému činu, byl jeho nemocí postižen tak prudce, že musel zanechat své funkce magistra noviců. Bylo to v roce 1744. Následně odešel jako polní kurát k armádě, mezi raněné ve válce proti Francii. Dva roky v polní nemocnici poskytoval služby vojákům a pečoval o nakažené morem. Když boj s epidemií skončil, vrátil se do kláštera na Monte dei Cappuccini v Turínu, kde strávil posledních 24 let.
Pro chudé a nemocné v Turíně měl vždy otevřené srdce. U bohatých pro ně vyprošoval almužny a nikdy od nich prý neodcházel s prázdnou. Byl vyhledávaným zpovědníkem a utěšitelem trpících. Někteří z nich byli s jeho požehnáním uzdraveni.
Markýz Roero z Cortanze ho nazýval "lovcem darebáků" a říkalo se, že dostat se do jeho sítí znamenalo padnout do náručí milosrdného Boha!
Od roku 1768 se místem jeho pobytu stala klášterní ošetřovna, ale i zde zpovídal, radil a žehnal.
Zemřel s pověstí svatosti o půlnoci 22. září 1770. Četné zázraky vedly k zahájení kanonizačního procesu a 19. 3. 1827 jej papež Lev XII. zařadil mezi ctihodné. Dne 17. 4. 1966 byl od Pavla VI. blahořečen a 19. 5. 2002 jej papež Jan Pavel II. kanonizoval.
Mauritius, Exsuperius (asi 302); Emmerammus (asi 690); Othow, ep. Frisingen (1158); Ignatius de Santhiá (1770); Emerita (s. inc.); Basilla, m. Romæ (304); Silvanus, eremita (ca. s. V); Florentius, presb. (ca. s. VI); Lauto seu Laudus (post 549); Salaberga (ca. 664); Iosephus Marchandon. (1794); Carolus Navarro♦ (1936); Germanus Gozalvo Andreu♦ (1936); Vincentius Pelufo Corts et Iosepha Moscardó Montalváw (1936); Vincentius Sicluna Hernándezw (1936); Maria a Purificatione Vidal Pastor♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský